Tak nějak si představuji světlo na konci tunelu. Nový film Jima Jarmusche je jako klinická smrt. Všechno se zpomalí a zmizí všechny rozdíly. Nejen mezi lidmi, ale mezi vším, co náš svět utváří. Rozdíl mezi dobrem a zlem, mezi láskou a nenávistí. „Nemám tě rád, Marvine“ říká Paterson svému psovi po té, co ho osvobodí z uzavřené garáže. Taková klinická smrt je svým způsobem druh poezie. Poezie, jakou píše Jim Jarmusch.
Paterson je asi ten nejromantičtější člověk na světě. Moc toho nenamluví, o to víc toho ale dokáže napsat. Do svého tajného notesu píše básně o těch nejobyčejnějších věcech, které ostatním smrtelníkům nestojí za to, aby o nich hlouběji přemýšleli. Povolání řidiče autobuse pro něj není všední rutinou, ale zdrojem inspirace. Každý den nový pasažéři, každý den nový příběh. Cesta autobusem pak není jen způsob dopravy, ale romantická dobrodružná cesta, stejně, jako život s Patersonovou ženou. Ta se touží stát pekařkou a countryovou zpěvačkou, ale většinu své kreativity vkládá do předělávání jejich domu v černobílou mozaiku různorodých tvarů od dekorování závěsů až po 
zdobení muffinů. Dobrodružství prožívá Paterson pořád. Při poledních pauzách, pravidelných procházkách s Marvinem nebo při posezení v baru s přáteli.
Jarmusch natočil další ze svých pomalých snímků, ve kterém vzdává hold poezii. Mrtvý muž oslavoval Williama Blakea, v Patersonovi zase uctívá Williama Carlose Williamse. Skousnout Jarmuschův způsob vyprávění, smysl pro humor a zálibu v absurdnosti je občas složité i pro jeho skalní fanoušky. A to je dobře. Je to známka toho, že tvůrce má stále co říci, jeho dílo není prvoplánově předvídatelné a má stále sílu zneklidňovat. Přestože jeho rukopis je nezaměnitelný, každý jeho film, je jiný. Mrtvý muž je surově poetickým westernem, Cesta samuraje psychologickým kung-fu filmem, po svém pak
pojal upírskou tématiku v Přežijí jen milenci.
Paterson není filmem, na který by stály nekonečné zástupy diváku. Nezaujme ani originálním zpracováním, přesto má pro kinematografii, stejně jako ostatní Jarmuschovy filmy, nepostradatelný význam. Je její klinickou smrtí a resuscitací zároveň. Na jednu stranu Jarmuschovy filmy mají pomalé tempo někdy až na hranici únosnosti. Na druhou stranu v době, kdy obrazová a zvuková dynamika velmi často nahrazuje tvůrčí a obsahové nedostatky, působí Jarmusch jako lékař, který kinematografii vrací zpět, co potřebuje. Herci vypadají jako lidé a ne jak postavy z krabice od Mattela. Navíc hrají a nikoliv exhibují. Střih vypráví příběh než aby vyvolával epileptické záchvaty. Hudba má přesně své místo a účel a není jen vyplněním obsahové prázdnoty. Zvuk dokresluje atmosféru a přitom nás nenutí chodit do kina s traktoristickými sluchátky na uších. Zkrátka Paterson je film, který vás nenadchne při prvním shlédnutí, ale jednotlivé složky filmu vás nutí na něj myslet, domýšlet a mít ho čím dál raději.
Pavel Urík
Paterson
Drama / Komedie
USA / Německo / Francie, 2016, 118 min
Režie: Jim Jarmusch
Scénář: Jim Jarmusch
Hrají: Adam Driver, Golshifteh Farahani, Kara Hayward, Sterling Jerins, Luis Da Silva Jr., Rizwan Manji, Jared Gilman, Method Man, Barry Shabaka Henley, Chasten Harmon, William Jackson Harper
