Ačkoliv námět na film režiséra Chada Stahelskiho (Constantine), kde Keanu Reeves hraje legendárního zabijáka s chutí se mstícího za vraždu svého štěněte, je celkem zábavný, film jako takový bohužel nenaplňuje očekávání.
Srovnání s filmem Constantine se přímo nabízí. Keanu Reeves rovněž hraje drsňáka, který se s ničím nepáře a nemá na světě už nic, co by mu bránilo chovat se násilnicky a bezohledně. Nedělá to ovšem bezdůvodně. V prvním případě bojuje proti démonům, kteří se snaží prodrat z pekla na svět, a ve druhém se mstí za krádež milovaného auta a vraždu štěněte.
Constantine už doslova zažil peklo, což ho zcela jistě ospravedlňuje chovat se přezíravě k „obyčejným“ smrtelníkům. John Wick se chová stejně, i když jediný důvod, proč vyvraždí většinu ruské mafie, je ten, že se naštval. Jedná jako smyslů zbavený, což je na jeho postavě na jednu stranu zábavné, na straně druhé to ale není natočeno s dostatečným nadhledem. Jako by se tvůrci nemohli rozhodnout, nakolik svůj film a svého hrdinu berou vážně, a nakolik je to jenom zábavná hříčka. Místy je vidět, že film byl natočen i zahrán s opravdovou chutí, jindy jsou scény rádoby drsné, ale nefunguje to.
Svět Constantina má daný základ, na kterém může stavět a ve kterém se divák rychle zorientuje. Svět Johna Wicka je zajímavý jen do té míry, kolik řekne hlášek a použije různých způsobů zabití.
Constantine není zlý člověk, chce ve světě udržet rovnováhu a flegmatického drsňáka z něj udělalo to, co zažil. John Wick je zcela obyčejný zabiják, který má naše sympatie jen proto, že proti němu stojí ještě větší zločinci, a také protože má tvář Keanu Reevese. Se svou pochybnou prací skončil jedině proto, že se zamiloval. A to, že byl nejlepší ve svém oboru, ho rozhodně neomlouvá.
Co si budeme namlouvat. Tenhle film opravdu staví především na tom, že Keanu Reeves drsně chodí, drsně mluví a střílí zlé chlapy. A proč ne, takových filmů už bylo natočeno dost a občas to i fungovalo.
Problém filmu tkví podle mě v tom, že už od prvního záběru divák tuší, že hlavní postava nemá budoucnost. Ať se rozhodne jakkoliv, nesejde na tom. A tak jediné, co mu ještě zbývá, jsou právě ty dvě hodiny filmu, během kterých nám bude dokazovat, že je opravdu pořád tak drsný, jak to o něm všichni říkají. A až odejdete z kina, na nějakého Johna Wicka už si ani nevzpomenete.
Ačkoliv se tomu snaží film všemi prostředky zabránit, občas je rozpačitý. Dokud trvá zběsilá akce a na zem padají další a další mrtvoly, není prostor na pochybnosti. Když ale příběh zpomalí, vyplouvají na povrch slabiny scénáře. To, oč Johnu Wickovi celou dobu jde, se nakonec odbyde za okamžik a bez jakýchkoliv emocí. Je to záměr, protože Wick opravdu zabíjí bez emocí. Ale v té zásadní scéně by mohl vyjádřit aspoň nějaké to uspokojení, jinak byly všechny ty mrtvoly zbytečné.
Zajímavé postavy a zajímavě rozehrané epizody jsou skončeny stejně rozpačitě a dobré nápady nemají dost prostoru, například odklízeči mrtvol nebo pravidla hotelu pro zabijáky. Skvělí herci hrají jen druhé housle a všechny záporné posty jsou šablonovité. Co jiného by přece měl dělat ruský mafián, než permanentně pít tvrdý alkohol? Ani maželka, která je pro postavu Wicka zcela zásadní, nemá ve filmu víc prostoru, než jedno video natočené na mobil.
Ne že by nešlo dívat se na Keanu Reevese dvě hodiny v kuse. Na svůj věk je ve skvělé formě a vypadá pořád stejně dobře. Ale je nějak těžké mu tu zlost a drsnost věřit, když se před chvílí mazlil se štěnětem. Méně okázalosti a víc lidskosti by téhle postavě rozhodně neuškodilo. Chodit a střílet totiž není tak zajímavé, aby se už nemuselo dít nic jiného. Všechny snahy o nějaké podrobnější rozvíjení příběhu jsou okamžitě zabity nějakou další akcí, která ve výsledku neposouvá ani příběh, ani žádnou z postav.
Jistě bylo záměrem natočit film, kde bude drsňák zabíjet z čirého vzteku a diváci se na to budou dívat z čiré radosti z dobře natočené akce. Ale nějak to není ono. I přesto že mi všechny ingredience chutnají, tedy především ta hlavní. Coby skalní fanoušek Reevese bych přísahala, že se na něj budu ráda dívat v čemkoli a jakkoliv dlouho. Ale na druhou stranu si myslím, že jeho herecký talent sahá mnohem dál, než za bojové umění a ovládání zbraní všech velikostí. Nechce se mi věřit, že by tenhle film mohl vzniknout z tak prosté a samoúčelné myšlenky tkvící v tom, že když dáte Keanu Reevesovi dost zbraní a do pusy pár drsných hlášek, přece to musí být dobrý film!
Abych taky něco pochválila. Atmosféra filmu je skvělá a mafiánský svět je opravdu svébytný. Akce je samozřejmě poutavá a dobře natočená, když na ní film stojí. Co je slabší, je soundtrack. Film dává jednotlivým songům příliš velký prostor. Místo, aby byly jen podkresem, podřizuje se sem tam obraz hudbě, jako by se tvůrci pokoušeli natočit několik videoklipů. Je to další ze snah, které filmu nevychází a u kterých je až příliš vidět inspirace u jiných, povedenějších filmů.
Hercům se víceméně nic vytknout nedá. Snad jen to, že nedostávají tolik prostoru, kolik by si zasloužili, nebo ho naopak mají až příliš (mafiánský boss, který se tváří pořád stejně, akorát přitom pokaždé pije něco jiného). Keanu Reeves je opravdu frajer. Fyzicky je na tom skvěle, mračí se taky hezky, ale hláškuje s příliš velkou chutí – jako by to bral spíš jako zábavu než jako vážnou práci.
John Wick si určitě od mnoha diváků vyslouží vysoké hodnocení, ale pro mě bylo až příliš snadné nahlédnout pod jeho nablýskanou fasádu. Takže i přes Keanu Reevese a štěně dávám jen 60 %.
Klára Scholzová
