Čtenáři, kteří přečetli všech deset kriminálních románů Jo Nesbøho s Harrym Holem v hlavní roli, mohou být poněkud v šoku. Romány byly monumentální, větvily se, postavy se objevily, zmizely, aby se záhy znovu objevily na scéně. Někdy musel čtenář dávat bedlivý pozor, aby se v ději orientoval. Některé postavy prostupovaly z románu do románu a staly se tak lákadlem pro přečtení dalších knih krimi série. 600 stran knihy tohoto seriálu byl standard. Harry Hole, kriminalista norské policie, byl sice atypický, ale naprosto regulérní policejní vyšetřovatel a hlavní hybatel všech vyšetřovacích dějů.
Kniha ZlínA je tady Krev na sněhu, román, románek nebo spíš kriminální novela, která celou dosavadní historii Nesbøho knih staví na hlavu (150 stran). S výjimkou Lovce hlav, ale i ta je obsažnější.
Hlavním hrdinou (to není přesná charakteristika) kriminální novely je profesionální zabiják královského jména Olav. Děj se odehrává v 70 letech 20 století. Gangy v Norsku pašují drogy, vzájemně se vraždí, aby získaly nadvládu nad drogovým podsvětím. Olav popisuje svoje pohnutky k vraždění (příběh je vyprávěn v ich formě). Je poněkud přiblbý, dyslektik, který má rád romantické děje (čte bídně Bídníky Victora Huga). Taková je hlavní postava novely.
Olav je svým šéfem zaúkolován. Má zavraždit jeho manželku. Olav to chápe tak, že je šéfovi manželka nevěrná. Sleduje ji, má ji na háčku. Sleduje ji tím svým zabijáckým přiblblým dobrotivým pohledem. Umí zacházet se zbraní. Umí vymyslet nepochopitelně chytrý plán. V tomto ohledu (zabíjení) je velmi chytrý. Ale stejně je limitován svou inteligencí. Zabíjet pro něho znamená práci, ale v koutku duše v něm dříme zvrhlá primitivní romantická touha být milován. Ta ho vede cestou vraždění, lásky, úvahám o konci bytí „ díky čemu nám náhle dojde, že umřeme? Co se stane toho dne, kdy zjistíme, že to, že náš život skončí, není jenom možnost, nýbrž fakt?“ Vrahovo zvrhlé „miluju čas od chvíle, kdy se věci dají do pohybu. To jsou jediné minuty, hodiny, dny v mém pravděpodobně krátkém životě, kdy jsem n ě k d o. Kdy jsem něčím osudem“- mluví za vše. Olav vraždí, jako my svačíme a Olav miluje, jako my se svlékáme do naha. Má své limity. Ví, že když bude zlobit, bude bez milosti zavražděn. Je mu to jedno. Není mu to jedno. Je rozpolcený. Je sám.
Můžeme říci, že je ten příběh taky trochu žertovný. Určitě si budeme připadat velmi inteligentní, protože převyšujeme svým uvažováním hlavního hrdinu, toho přitroublého sentimentálního vraha, který stěží přečte větu, ještě hůř se vyjadřuje, a který si ještě ke všemu myslí, že je milován.
Tentokrát je Nesbø naprosto minimalistický. Žádné dlouhé pasáže. Na 150 stranách to ani nejde. Je to vlastně gangsterka. Vzpomenete si na scénu ve filmu „ Někdo to rád horké“, kde po sobě jdou gangy v New Yorku a střílejí se v garáži, kde se s nimi náhodou ocitnou dva hlavní protagonisté? Ano, tak působí vrahové v Krvi na sněhu. Nesbø je nad věcí, mnohé hlášky jsou vtipné, čtenář se opravdu pobaví. Nemusíme brát situaci tak vážně, jak vypadá. Vrah je v podstatě dobrák, pouze okolnosti ho donutily chovat se, jak se chová. A vraždit (zážitky z dětství jsou často spouštěčem šílených činů vrahů).
Jestli jste ještě nečetli Jo Nesbøho, zkuste to. Krev na sněhu je čtení na jedno odpoledne. Je to čtení napínavé, nesnese odkladu, rozhodně se nebudete nudit. Sevřená forma, bohatý obsah. A pak se možná pustíte do těch neuvěřitelně mnohovrstevnatých románů, které Jo Nesbø již dříve napsal, a které mají jedno společné: jsou více či méně odrazem dnešní doby. Temné, kruté, nelítostné a fascinující.
Budeme se těšit na podzim tohoto roku, to vyjde druhá kniha Krve na sněhu. Může nás autor ještě něčím překvapit?
Bombeska
