Když vtrhly členky punkové skupiny Pussy Riot do pravoslavného chrámu, aby zde odzpívaly svou modlitbu Bohorodičko, vyžeň Putina, strhly na sebe pozornost médií i ruských úřadů. Jejich vystoupení bylo ze všech stran přetřásáno, hodnoceno a posuzováno. Soudní proces s členkami kapely sledoval celý svět. Západem byly vnímány jako oběti systému, politické vězeňkyně. V Rusku byly potrestaným „zlobivým děckem“. Klasik by řekl: „Zavřít můžou, pustit musej.“. Pustili. Zápisky Naděždy Tolokonnikovové z trestanecké kolonie Jak udělat revoluci vydalo nakladatelství Práh.
Obrázek masky-typický doplňek Pussy Riot na všech vystoupeních- nechybí na obálce knihy. Tam to všechno začalo. V barevných punčocháčích, šatech a maskách na obličeji… Bojovaly proti diskriminaci i vládě v čele s Vladimírem Putinem. Naděžda Tolokonnikovová se ve vzpomínkách vrací právě ke všem událostem, které předcházely vystoupení v pravoslavném chrámu s jejich motlitbou. Hra na kočku a myš s policií i úředníky. Stejně jako během soudního procesu. Po odsouzení následoval přesun do trestanecké kolonie. Ani zde ve svém boji proti režimu nepolevovala. Oproti revolučním snahám na svobodě, kdy bylo hlavním cílem Pussy Riot poukazovat na diskriminaci nejrůznějších společenských skupin a přehmaty vlády, v trestanecké kolonii to byl boj o vlastní důstojnost, zdraví a život. V otřesných podmínkách za vysokého pracovního nasazení už nejde o revoluční myšlenky. Zde nejde ani o převýchovu vězněných a jejich resocializaci. Jde o jejich zlomení, zotročení a zničení posledního zbytku individuality.
Předchozí revolta byla ve znamení boje za všech okolností, všemi prostředky a proti všem. Bylo to naivní a nesystémové. Pro ideu revoluce byly obtížným hmyzem rušící poklidný spánek režimu spíš než účinným nástrojem boje proti němu. V trestanecké kolonii je Naděžda postavena tváří v tvář nepředstavitelnému utrpení, které vede ke smrti i mrzačení vězeňkyň. Je vystavena psychickému týrání i bezpráví, které je pro kohokoliv mimo kolonii jen těžko představitelné. Tohle všech no formuje její vlastní revoluci.
Po propuštění z vězení se rozhodne pomáhat právě odsouzeným. Bojuje za jejich spravedlivý proces, za zlepšení podmínek a za dodržování lidských práv za zdmi kolonií. Během Naděždina vlastního ostře sledovaného procesu se stala známou osobností. Díky tomu se jí daří dosáhnout mnohých vítězství.
Její revoluce vyrostla. Stejně jako ona. Z mladé revoltující nespokojené punkerky vyrostla slečna Revoluce. Ta, která dokáže své myšlenky i moc nasměrovat a použít k tomu, k čemu byla stvořena.
„Nemáš pět set let, žij naplno.“
Ne, nemusíte souhlasit s vystoupením Pussy Riot v pravoslavném chrámu. Nemusíte fandit punku a sprostým textům holek s punčochou na hlavě. Stejně si tuhle knihu přečtěte. Je o boji, svobodě, víře a odhodlání. O maskách a Putinovi. O tom, že odhodlané ženy dělají odvážné činy. A nedělají je jen tak pro nic za nic.
„Žij tak, aby ti nebylo hanba za vlastní politiky.“
Kniha je psána formou krátkých chronologicky řazených zápisků. Mezi ně jsou volně vkládány texty písní, úryvky z dopisů, čtení ze závěrečné řeči Naděždy u soudu, komentáře exilových umělců a výkřiky jejich myšlenek hozené jako rozbušky do kontextu kapitoly. I přes primární chaotičnost má kniha svůj příběh i dějovou osnovu. Aniž by se za cokoliv omlouvala nebo se snažila cokoliv přehnaně vysvětlovat, dokáže své myšlenky a postoje jasně formulovat a čtenáři je zprostředkovat.
“ Nevěř, neboj se, nepros. „
PráhNeustálý boj z ní udělal silnou osobnost. Ani v knize nedává prostor svým slabším stránkám. Její stále hrdě vztyčená hlavě chybí trochu lidskosti, která by se dala u dvaadvacetileté dívky očekávat. Snad stesk po malé dcerce, od které byla uvězněním odtržena. Snad zakolísání v osamělých nocích v trestanecké kolonii. Na své válečné stezce nepřekonává nástrahy sebe samé jen vnější. To její vyprávění trochu odlidšťuje.
„Ať tvá vzpoura vyvolá paniku na burze.“
Kniha jako celek je srozumitelná a uchopitelná. Autorka nepřesvědčuje, nenaléhá. Burcuje a inspiruje. Myšlenky a bonmoty se dají aplikovat v životě každého z nás. Ať už si myslíme o punku v pravoslavném chrámu, co chceme.
Kristina Doubravová
Kniha k zakoupení ZDE
Jak udělat revoluci, naděžda Tolokonnikovová, Práh, 2016
