Felicia Day nebo také Charlie ze Supernatural či Codex z web-seriálu The Guild je výraznou osobou internetu. Můžete ji znát nejenom z televizních obrazovek, ale můžete na ní narazit i v počítačových hrách. Ale věděli jste, že je produktem domácího vzdělávání?
Kniha Jak (ne)být divný na netu zachycuje střípky z Feliciina života. Dozvíte se o jejím neobvyklém dětství, seznámíte se s tím, jak probíhalo její studium na vysoké škole a dokonce zjistíte, že její život nebyl vždycky tak růžový, jak se na první pohled mohlo zdát. Felicia na sebe v tomto díle prozrazuje spoustu informací, které byste do ní vůbec neřekli.
Mám své oblíbené hrdiny a Felicia Day je jedním z nich. Je laskavá a loajální a zábavná a ulítlá – tak by se ale dalo popsat mnoho mých přátel. Je krásná a rád bych ji hladil po vlasech – to se ale bohužel týká skoro všech mých přátel, žen i mužů. Felicia v sobě však má něco, co většině z nás chybí. Nesmlouvavý zápal. Není to jen žena, která se vypracovala od nuly – někdy si dokonce říkám, že snad ani není z tohoto světa, že se sem vtělila vlastní vůlí, aby tou samou vůlí přiměla svět vytvořit prostor pro její nové, nepochopitelné dílo.
– Joss Whedon
První polovina knihy se čte lehce. Felicia svůj příběh píše vtipnou formou, zlehčuje atmosféru a dokáže si sama ze sebe dělat srandu, což dokazují i různé obrázky,
kterými je kniha prokládána. Dokonce se čte tak dobře, že i čtenáři, kteří tuto talentovanou herečku neznají, moc dlouho neodolají a po chvíli začnou vyhledávat její videa, která jsou tak skvěle zpracovaná, že vlastně po chvíli dojdete ke zjištění, že máte chuť si zahrát nějakou tu počítačovou hru. Alespoň její seriál The Guild má takovou moc. Čemuž vůbec není divu, když se v knize dočtete, že inspirací pro tento seriál byly Feliciiny vlastní zkušenosti z her a inspiraci pro své postavy čerpala ze seznámení s jejími spoluhráči.
Ale kromě trablů, které autorka měla s celým sepsáním, sehnáním financování a následném natáčení The Guild, odhaluje stinné stránky svého života, ať už se jednalo o závislost, deprese či přepracovanost, které ve svém díle popisuje a jimiž přechází k temnější druhé polovině knihy, kde se následně začíná věnovat kauze #GamerGate a Zoe Quinnové.
Útržky z nenávistných vzkazů, které ve své knize Felicia publikuje, vytrhnou čtenáře z poklidného čtení a donutí ho zamyslet se nad tím, jak jsou někteří lidé schopní se na internetu chovat. Ať už se jedná o neškodné haterské komentáře nebo nebezpečnější hackerské útoky, brzy dojdete k názoru, že se to může stát opravdu každému.
Felicia do své knihy vetkala spoustu poselství i životních mouder, které vám v jejím podání přijdou naprosto přirozené a v průběhu čtení vás ovládne chuť začít tvořit něco vlastního. Ano, až takový má Felicia Day vliv.
Jenom je škoda, že ve své knize nenechala prostor pro historky a zážitky z natáčení Dr. Horrible’s Sing-Along Blog, na které jsem byla já osobně nejzvědavější.
JotaSetkání s Felicii Day skrze knihu je velice příjemné a inspirativní. Felicia ve své knize píše velmi otevřeně, seznamuje čtenáře jak se svými životními úspěchy, ale také zmiňuje okamžiky, které pro ni nebyly zrovna lehké a dokonce uznává, že ve svém životě občas šlápla vedle.
A právě proto tato kniha určitě nesmí chybět v knihovně žádného jejího fanouška a rozhodně ji doporučuji i těm, co ji ještě neznají, protože právě díky Jak (ne)být divný na netu si Felicii určitě velmi rychle oblíbíte.
Eliška Recová
Felicia Day: Jak (ne)být divný na netu, Jota, 2016
