RECENZE: Jak číst literaturu jako profesor: Zcela originální literární dílo neexistuje

V roce 2014 vyšla v češtině publikace Jak číst romány jako profesor (v originále vydaná v roce 2008) od Thomase C. Fostera. Předcházela ji úspěšná kniha od stejného autora Jak číst literaturu jako profesor (v originále vydaná v roce 2003), která se paradoxně dočkala českého překladu až v letošním roce. Vydalo ji nakladatelství Host a rozhodně se nenechte odradit děsivou obálkou ani akademickým názvem.

bez názvu

Od téhle publikace rozhodně nečekejte téměř čtyři sta stran nudného textu plného odborných termínů, suplující monolog profesora literatury v tvídovém saku se zaplátami na loktech. Podtitul Zábavný průvodce ke čtení mezi řádky je poměrně výstižný.

Začtete se hned do předmluvy: „Na knížkách je úžasné to, jak žijí vlastním životem. Když spisovatelé usednou a začnou sepisovat nové dílo…“ Profesor Foster je bezesporu literární znalec a pravděpodobně i příjemný chlapík (nebo se přinejmenším snaží tak působit). Vypadá to, že má rád své studenty a snaha o předání literárního nadšení ho plně naplňuje. A taky má tedy rozhodně, jak se říká, načteno.

Host

„Pomyslete na ducha Hamletova otce, když se začne o půlnoci zjevovat na hradbách. Není tam proto, aby chodil svého syna strašit, ale aby poukázal na nějakou strašlivou nepravost, jež se odehrává v dánské královské rodině. Anebo si vezměte Marleyova ducha ve Vánoční koledě (1843), který je ve skutečnosti chodící, rachotící a sténající morální lekcí, které se Skružovi musí dostat. Opravdu, Dickensovi duchové mají vždy za lubem i něco jiného než jen vystrašit publikum. Anebo si vzpomeňte na druhé já doktora Jekylla.„

Jistá literární praxe vám umožní v textu vidět víc než „jen“ příběh a charaktery postav. „…pokud dost čtete a hodně o tom přemýšlíte, začnete v textech vidět vzorce, archetypy a opakování.“ V podstatě „literatura vyrůstá z jiné literatury“, a vy se můžete naučit ji rozklíčovat dle jednotlivých scén. Někdy může být jídlo pouhé jídlo, ale také nemusí. „Kdykoliv lidé společně jedí nebo pijí, jedná se o akt přijímání…napsat scénu s jídlem je tak obtížné a samo o sobě natolik nezajímavé, že když ji vložíme do příběhu, musíme k tomu mít nějaký vážný důvod. A ten důvod se týká toho, jak spolu postavy vycházejí.“

Už nemusíte při čtení vstřebávat pouze děj, ale i pochopit význam jednotlivých scén a jejich propojenost. Autor se snaží poodkrých myšlenkové pochody spisovatelů při práci, a příčiny vzniku jednotlivých pasáží v románech. „Vytváří události a postavy z románů, vyprávění, povídaček, které zná, dokonce i z vlastních zkušeností, a to vše dělá nevědomky, materiál mu jednoduše vyskakuje z paměti.“

Tahle publikace není jednohubka, kterou přelouskáte při čekání na MHD. Budete přemýšlet, bavit se, některé pasáže číst znovu, poznávat nové příběhy a zapisovat si velké množství titulů, o kterých jste nikdy neslyšeli. Budete rádi, že vás konečně někdo upozornil na kvalitní čtivo, které by vám jinak pravděpodobně navždy unikalo. A jako bonus ještě nastínil děj, abyste mohli rovnou selektovat témata, která vám nejsou blízká. Je trošku škoda, že některé tituly budete v češtině těžce shánět. Rozhodně oceníte Seznam četby v příloze na konci knihy.

KOUKNI SE  Recenze: Co jsme si neřekli

Samozřejmě je to všechno jen názor jednoho člověka a zmiňuje pouze tituly, které mu jsou blízké. Ale zkušenost dělá z člověka mistra. A jak každý, kdo pobyl na akademické půdě ví, profesor má vždycky pravdu.

Leona Šťávová

Jak číst literaturu jako profesor, Thomas C. Foster, Host, 2016

Knihu můžete zakoupit ZDE

Komentuj

Vlož komentář
Vaše jméno