Hrou inspirovanou trilogii Guildwars uzavírá kniha Moře nářků. Fantasy příběh se odehrává v přístavech lidských měst a nejvíce pak na širém moři, kde se v bitvách dlouhá léta utkávaly rozhádané rasy lidí, charrů, asur a nornů. Na začátku knihy se můžeme zorientovat v dlouhé historii rozehraného příběhu díky zobrazení důležitých předchozích událostí na časové linii a prohlédnout si mapu Tyrie, světa, do kterého se ponoříte až po uši.
Ree Soesbee vytvořila zvláštní, magický svět se vším všudy, aby dokreslila fanouškům hry pozadí a vtáhla je ještě víc do světa jejich oblíbených hrdinů. Americká autorka se živí jako herní designérka. Guildwars je online hra, která stále získává nové a nové příznivce. A jak tedy její příběh pokračuje?
Ocitáme se na pobřeží Lion’s Arch roku 1219 po exodu lidských bohů. V přístavním městě žije mladík Cobiah, jehož cesta do dospělosti není z těch nejvyšlapanějších. Chudý jako kostelní myš živí svou neustále v alkoholu naloženou matku a čtyřletou sestřičku Biviane, která je pro něj celý svět. Přichází však záhy o práci a v ten nešťastný den i o zmíněnou sestru, po které mu zbude jen hadrová panenka Polla. Pod vlivem této události se rozhodne rozloučit s pevninou, se kterou ho už kromě šílené matky nic nepojí. Na palubě Indomitable si užívá pravý námořnický život, plný rvaček, šikany a těžké dřiny.
KnihcentrumZ mořských hlubin jednoho dne povstane dávná hrozba, probouzí se drak Zhaitan a obávané království Orr se vyplavuje na povrch. Vlna tsunami zasáhne Cobiahovu domovinu Lion’s Arch, z níž zůstanou jen ruiny. Loď Indomitable se potápí a on je jediným přeživším. Ujmou se ho charrové, děsiví tvorové s kočičími rysy – srstnatci s tesáky a drápy šelem, a k tomu ještě s rohy a čtyřma ušima. Je na vás takový výmysl trochu moc? Ujišťuji vás, že to je teprve začátek. Ale o to přece v tom příběhu nejde.
Okolnostmi a vlastním přičiněním se Cobiah Marriner stává kapitánem lodi, protože se mu podaří spojit lidskou a charrskou posádku proti novému nepříteli – hrozbě z Orru. Plahočí se mořem a vymýšlí plán, jak uchránit svět před nemrtvými. Podaří se mu oživit trosky Lion’s Arch a zas a znova bojovat proti vzájemné nesnášenlivosti živých, aby je a sebe mohl uchránit před zombíky, kteří si svou podobou a móresy nezadají s posádkou Bludného Holanďana Pirátů z Karibiku?
Sám to určitě nesvede. Proto mu moudrá sudička Ree Soesbee nadělila několik přátel, kteří mu přes všechny rasové odlišnosti a historické křivdy budou stát věrně po boku. A samozřejmě jako pravý pověrčivý námořník stále u sebe nosí sestřinu panenku jako talisman. Dá se tedy říct, že by mohl mít štěstí. Každopádně jeho pověst je taková, že nebudete na pochybách, že má více štěstí než rozumu. Takže díky bohům za jeho chytřejší přátele a rádce.
Jednou z nejužitečnějších přátel Cobiaha je asura Macha, zabijácky geniální a zvláštními schopnostmi obdařená postavička, která se vždy objeví v pravý čas na pravém místě. Strakatý chlupáč charr Sykox vás taky chytne za srdce, to on totiž Cobiaha úplně na začátku uchrání smrti, když se nevítán ocitne na charrské lodi, takže v Cobiahovi poprvé probudí touhu po spojenectví navzdory krvavé historii a rasovým předsudkům.
„Lidé neprohráli za posledních sto let všechny důležité bitvy s charry proto, že by charrové byli houževnatější, nýbrž proto, že jsou chytřejší. Mají výcvik. Vzdělání. Vražedné drily a bojové instrukce. Učí se, zatímco vy pitomí lidé sedíte na zadcích a modlíte se.“ Než mohl Henst odpovědět, Macha pokračovala a hlas měla stejně sytý a ostrý jako pera vpletená do pestrobarevných copánků. „Zvaž jedno: Tyria má jedno slunce a jeden měsíc, ty monolitický tupče. Zeměpisnou šířku, vzdálenost na sever a na jih, měříme tak, že s pomocí astrolábu sledujeme výšku slunce nad obzorem. Takže je jen logické, ty jeden zkažený, dýchající zažívací systéme na nohách, že bychom měli být schopni určit naši východo-západní pozici podle pohybu měsíce – stačí jen najít potřebné pravítko.“ Asuřin úsměv odhaloval stejně tak potěšení jako vztek a její černé oči se blýskaly radostí.
Sykox se zamračil. „To nedává smysl. Pohybují se stejným směrem.“
„Ššš.“ Cobiah ho umlčel dloubnutím loktem. „Nepřerušuj ji. Začíná se rozjíždět.“
Asura odložila karty, vstala, obrátila se k Henstovi a založila si ruce v bok, jako by byla kolos rozkročený nad mořem. „Musím přiznat, že mi ten nápad vnukl člověk. Očividně to ale byl člověk s více mozkovými buňkami, než kolik jich obývá osamělou dutinu mezi tvýma ušima, které ti očividně taky k ničemu nejsou. Řekl mi něco elementárního, co změnilo můj úhel pohledu.“ Otočila se k Verahdovi. „Není to tak? Jakmile vezmeš v úvahu faktory, které narušují uspořádání znakové roviny, můžeš předvídat vzory chování na oné rovině.“ (úryvek ze str. 108)
Autorka patří k těm, kterým by zřejmě příběh připadal neúplný bez romantické zápletky – samozřejmě ne mezidruhové, zas až do takových důsledků to multikulturní příběh není. Lidská žena Isaye je láska na první pohled a nechte se překvapit, jestli to bude v dobrém i ve zlém, až do smrti a tak dále.
Příběh je to barvitě vykreslený, přetékající napětím, v němž jedna katastrofa stíhá druhou. Vychutnávala jsem si všechny podrobnosti života na moři a každou rvačku a břitký hravý humor, který k takové knize pro fanoušky prostě patří. Ale přes všechny klady je třeba říct, že je to příběh vystavěný jako podle určité stereotypní šablony.
Sympaťák, ne příliš chytrý, ale o to víc dítě štěstěny, se naprosto neuvěřitelně a nelogicky dostává do čela různorodého společenství, které spojuje jedna velká „dobrá věc“ (přežít, aby se zase mohli vzájemně pozabíjet); velkou motivací zachránit svět je kromě té „dobré věci“ i neztrapnit se před holkou (samozřejmě lidské). Hloupé vládnoucí vrstvy nemohou sympaťákovu „intelektu“ stačit, on ten svět přece ve skutečnosti řídí a zachraňuje ho, a nikdo by mu do toho neměl mluvit (snad kromě nejbližších přátel). Pravda a láska pravděpodobně zvítězí, hrdinové, které si oblíbíte, padnou, a sympaťák navzdory své hlouposti to všechno přežije. S pár odřeninami, ale přežije. Sentimentální, otravné, banální. A s přežvýkanou šablonou zombíků v roli hlavních zlosynů. Přesto je to zpropadeně zábavné a lehké čtení pod polštář. Pro zasvěcené herní maniaky je tato kniha navzdory všemu prostě povinnost. Tak vzhůru na palubu!
Námořníkův život, plný rvaček, dřiny,
moře je mu spásou, prokletím, hej,
po severním proudu míříme do Kryty,
liják, vítr, blesky, noci bouřlivé,
každý z nás se domů navrátí, hej.
Otevřené moře a my míříme domů,
bouřky, liják, všechno je nám lhostejné, hej.
Ze slunce je uhlík, kapitán se směje,
když se zjeví Dead Ships a temnota padne,
pak padneme všichni společně, hej.
(Úryvek z Tyrijské námořní písně – „Přestát bouři“)
Knihu poskytlo k recenzi KNIHCENTRUM.
PAVLA KAMEŠOVÁ
Ree Soesbee – Moře nářků. 2014/9. Nakladatelství FANTOM Print. 272 stran
Úvodní foto: Pixabay.com
