Snad každý, kdo se alespoň nějaký čas pohybuje v literárním světě, má určité povědomí o díle Stephena Kinga, právem přezdívaného král hororu. Vedle něj však existuje nespočet dalších kvalitních autorů hrůzu nahánějícího žánru. Česko jich má dokonce sto tři. Po osmi letech končí projekt Hledáme 100 českých Kingů, jehož cílem bylo najít názvem určený počet nadějných tvůrců. Sérii děl s hororovou tematikou uzavírá 8. antologie českého hororu, která je, jak titul napovídá, dílem výhradně domácích tvůrců.
Kvalita strachu a napětí spolu s uměleckou hodnotou textu standardně tvořila dvě hlavní kritéria výběru povídek pro každou z antologií, které v našich končinách vycházely pravidelně jednou ročně. V osmé knize k nim přibylo ještě kritérium třetí, a to přesně stanovený počet slov – konkrétně 333. Nápad se zařazením drabble se objevil již v předchozích antologiích, a jelikož u čtenářů i kritiky slavil úspěch, vznikla kniha složená výhradně z drabble.
Ladislav KockaHned na začátek knihy jsou zařazeny povídky psané podle dobrovolného kritéria povinně zakomponovaných slov. Těmi jsou vosa/vosy, mobil a smrt. Z úvodní pětice se nejvíce vydařilo temné dílo Za zdí, které, ač nezapře výraznou podobu s dílem nejmenovaného prokletého básníka, nabízí originální využití výše zmíněných slov a dobrou práci s textem. Ostatní povídky „s vosami“ však patří k tomu slabšímu, co antologie nabízí, ať už se jedná o předvídatelnou pointu či poněkud mdlý příběh bez nápadu. Umístění slabých děl na začátek knihy obecně není nejzdařilejší volbou. Právě během úvodních stran totiž autor (v tomto případě spíše nakladatel) hraje o čtenářovu přízeň k dalšímu listování. Antologii je však naštěstí díky vnitřnímu uspořádání textů možné otevřít prakticky kdekoli.
Právě v tom spočívá jedna z předností knihy. Každá dvojstrana obsahuje povídku spolu s autorským medailonem, což nejenže pěkně vypadá, ale také přináší osvěžující čtenářský požitek. Několik povídek je možné hravě spořádat na posezení u dobré kávy nebo třeba na autobusové zastávce. Zařazení medailonů vytvořených samotnými autory je rovněž příjemným zpestřením, povídky díky nim dostávají osobnější rozměr. Samozřejmostí je různorodá paleta jedinečných vypravěčských stylů, které s sebou každý z třiceti devíti autorů přináší. Zdejší horor tak na sebe bere mnoho podob. Na své si přijdou jak čtenáři duchařiny a dalších mysteriózních kousků (Pověry, Vtipný duch), tak i děl psychologicky laděných (Pole, Chybná diagnóza) a takových, které by se snadno mohly přihodit právě vám, tady a teď (Nevěra, Guláš). Většina povídek svým zpracováním dokáže vyvolat nejen základní emoci strachu, ale také pocity jako je znechucení a odpor nad krutostí hrůzného 
výjevu (zde exceluje drsné drabble Dva psi), které pravý hororový fanoušek dokáže jistě ocenit.
To, co však dle mého názoru kvalitu výrazně sráží, je obálka knihy. Skutečně doufám, že se potenciální čtenáři budou řídit známou poučkou „Nesuď knihu podle obalu“ a nenechají se odradit. Za sebe totiž musím upřímně říci, že pokud bych o antologii neměla žádné další informace a knihu potkala na regálu v knihkupectví, zřejmě bych ji na základě viděného možná ani neotevřela. Pravdou je, že co se obálek týče, není na tom celá série zrovna nejlépe. Výjimku tvoří snad jen pátá kniha v pořadí. Přesto (nebo možná právě proto) si 8. antologie jakožto poslední přírůstek projektu 100 českých Kingů zasloužila mnohem kvalitnější „vnější“ péči.
Většina povídkových sbírek v sobě obsahuje kombinaci slabších a silnějších děl. Ani 8. antologie českého hororu není výjimkou. Kvalitní povídky zde však převažují a většina autorů na seznamu si titul český King zaslouží právem. Už jen vměstnat smysluplný příběh do 333 slov je samo o sobě přinejmenším výzvou. Nejedna povídka pak navrch přidává originální námět, obstojné stylistické zpracování či pointu, nad níž budete přemýšlet ještě hodně dlouho po dočtení.
Knihu v elektronické podobě je možné koupit zde.
Monika Pospíšilová
Úvodní foto: Pixabay.com
