Kniha Hotel na rohu hořkosti a štěstí Jamieho Forda nás přenese do exotického prostředí čínské a japonské čtvrti v Seattlu. V Evropě zuří druhá světová válka, ale dvanáctiletému Henrymu Lee se zatím problémy dospělého světa vyhýbají. Trápí ho neskrývaný výsměch spolužáků v bělošské škole a tíživé ticho doma.
Starý pan Lee jako třináctiletý – a tedy dospělý – sirotek opustil Čínu, vlastním úsilím a tvrdou prací získal přirozenou autoritu v komunitě čínských emigrantů v Seattlu a uzavřený do jakési dobrovolné izolace si stále udržuje tradiční způsob života, smýšlení i jednání. Svému synovi připravil život podle vlastních představ: protože zoufale touží, aby se Henry naučil anglicky, zakáže mu používat čínštinu. Mezi Henrym a rodiči tak vyroste nejen jazyková, ale především nepřekročitelná citová bariéra. Otec a matka s ním hovoří kantonsky, ale on musí odpovídat nejlepší angličtinou, přestože rodiče slovům vůbec nerozumí. Nemůžeme komunikovat jinak než slovy a těch se Leeovým zoufale nedostává.
Henry tak zůstane sám, zcela odloučený od lásky rodičů i od přátelství svých vrtevníků, s nimiž se nedobrovolně nesmí stýkat, bílí jím opovrhují.
Henryho otec je nejen čínský nacionalista, jenž nikdy nezapomněl na své setkání s revolucionářem doktorem Sunjatsenem, kterého hostil, když navštívil Seattle, aby získal peníze na podporu Kuomintangu. Celý život také shání peníze na pomoc čínské armádě bojující proti Japoncům. Nikdy se totiž nedokázal vyrovnat s hrůznými zážitky ze svého dětství v době války s Japonci, kteří v duchu zvrácené taktiky san-kuang čeng-cche, tři malá světýlka – Zabij všechny, spal všechno, všechno vyrabuj – povraždili tisíce lidí. Ne vojáky, ale bezbranné ženy, děti, nemohoucí staré a nemocné. Vina, křivdy a nenávist se přenáší z pokolení na pokolení, nic nemůže být zapomenuto ani odpuštěno, synové vyrůstají ve stínu činů svých otců… a zatímco pan Lee si podle rozhlasového vysílání zaznamenává místa bitev a postup Čankajškovy armády, Henry se ve škole sblíží s jedinou asijskou dívkou, Američankou japonského původu Keiko.
U Okabeových se s úžasem setkává s mnohem uvolněnějším a svobodnějším způsobem života přistěhovalců, kteří jsou rozhodnuti otevřít se americkému světu, nechtějí se zdržovat v minulosti, ale touží pokračovat dál, žít budoucností, rozhodnuti zůstat sice sami sebou, ale stát se plně Američany, sdílet s novou vlastí její historické osudy i kulturu, válku i okouzlení jazzem.
Do krátkých záblesků štěstí však zasáhnou dramatické zprávy o napadení Pearl Harboru, které jen vystupňují i tak špatně skrývanou podezíravost vůči japonské menšině. Nenávistné útoky ještě vyostří nařízení americké vlády o deportaci občanů japonského původu do internačních táborů. Nevinní lidé nahnaní s nejnutnějšími věcmi do vlaků jsou odvezeni stovky kilometrů daleko, čtvrť Nihonmači se mění v město duchů a zanedlouho je vyrabována.
Henryho dětství končí, jako úderem blesku přichází o všechno, na čem mu záleželo: Keiko, jediná bytost, se kterou mohl sdílet své myšlenky a pocity, mizí, otec zcela ochromený a zlomený jeho nepochopitelnou „zradou“ těžce onemocní. Vlna vypjatého amerického vlastenectví se nevyhne téměř nikomu, a tak jedinými Henryho spojenci, kteří mu pomáhají se s Keiko vídat, jsou mohutná dáma paní Beattyová, svérázná školní kuchařka, která prostestuje po svém, ať už v den deportace Japonců začne vařit japonská jídla nebo do internačního tábora pašuje v pytlích rýže nejnutnější pracovní nástroje, a jazzový muzikant Sheldon.
Nakonec však nezbývají než dopisy, ale i ty jsou stále řidší, až přestanou chodit docela. Henry se pomalu smiřuje s tím, že čas a vzdálenost vzpomínky neposilují, někdy to může být i naopak, a svůj život spojí s milou, citlivou, a co převším – čínskou dívkou Ethel.
Zdá se, že jedny dveře se zavírají, aby se mohly otevřít jiné. Otec, kostka ledu v americkém hrnci, může zemřít, splnilo se mu vše, po čem s takovou urputností toužil. Japonsko kapitulovalo, syn bude žít s dívkou podle jeho přání, co na tom, že on si potají hrál s nitkami osudu. Chtěl pro svého syna přece to nejlepší. Zvítězil. A přece ne: jeho synovi hraje v srdci Sheldonova jazzová hudba, o mnoho let později bude vnuk jezdit v japonském autě a zasnoubí se s běloškou.
Hotel na rohu hořkosti a štěstí je knihou o mlčení. A také o nikdy nekončícím hledání – identity, lásky, porozumění nejen mezi otcem a synem, ale mezi lidmi vůbec. Henry celý život pátrá po ztracené vinylové desce. Když ji konečně nalezne, je zničená, přelomená napůl. Jako je třeba spravit věc rozbitou na kusy, je občas potřeba dát do pořádku i život.
Závěrem: Vyhledáváte málo známé, protože stále velmi sporné kapitoly z historie? Líbí se vám milostné romány a příběhy o vztazích zasazené do významných dějinných událostí? Pohltí vás vnitřní svět postav lehce, i bez okázalých literárních efektů a krkolomných dějových zvratů? Pak neváhejte… a čtěte.
Jamie Ford: Hotel na rohu hořkosti a štěstí, Euromedia Group, k. s. – Ikar 2011
MARIE DUFKOVÁ
