Tou potvorou je režisér Jafar Panahi, jemuž k natočení filmu Taxi Teherán stačilo jednou auto a malá kamera umístěna za čelním sklem. Panahi tak dal nekompromisní odpověď všem, kteří se místo natočení filmu vymlouvavě táží, kde vzít peníze, dobrý námět, studio, štáb apod. Přesto realizace snímku z íránské metropole nebyla zdaleka tak snadná, jak se zprvu zprvu zdá.
Hraný dokument z jedoucího taxíku popisující mikro příběhy pasažérů se zdá být spíš absolventským filmem, než dalším snímkem renomovaného tvůrce, který obdržel již několik mezinárodních cen např. v Cannes či Berlíně. Jenže Panahi točí filmy z domácího vězení a bez povolení úřadů, které je pro realizace filmu v jeho rodné zemi potřeba. Taxík 
je tedy nucenou izolací a účast Panahiho přátel oproti profesionálním hercům jediná možnost, jak nevzbudit příliš velkou pozornost. Taxi Teherán je tak jedním z nejodvážnějších snímků současnosti.
Režisér kriticky nahlíží na poměry ve společnosti, ve které žije. Pasažéři jeho taxíku jsou odrazem každodenní reality světa, kde je svoboda velmi relativním pojmem. Přesto se mu daří držet nadhled a úspěšně se vyhýbá jednostrannému vykreslení své země a jejích obyvatel. Nabízí pohled na každodenní realitu Teheránu, která se v mnohém neliší od jakéhokoliv města kulturně nám (Evropanům) bližšího.
Všechny postavy, které usednou k Panahimu do taxíku, prožívají svým způsobem zásadní a závažné chvíle, ale v i takových situacích nachází režisér prostor pro humor. Je jedno, jestli veze zrovna trpasličího prodejce videofilmů, neteř ze školy, nebo umírajícího motocyklistu. Ve všech případech zachovává nejen jako hlavní postava, ale
především jako objektivní tvůrce, chladnou hlavu a vypráví jen to, co je skutečně nutné, navíc pokaždé s jistou dávkou humoru.
Oproti takové Jarmuschově Noci na Zemi, ke které by se způsobem vyprávění dal přirovnat, působí Taxi Teherán jako studentský film. Panahi se tomu ani nebrání a dokonce ve filmu působí jako jakýsi filmový mentor, který nabízí návod začínajícím umělcům najít sebe sama. Taxi Teherán tak může být i vodítkem ke tvorbě kohokoliv z nás. Panahi nepotřebuje dokonale propracovaný scénář, aby vyprávěl „svůj“ příběh. Taxi Teherán není nezapomenutelným filmovým zážitkem. Pokulhává ve scénáři, amatérské herecké výkonu v některých případech budí úsměv a někdy je až zbytečně popisný, jakoby Panahi nevěřil v inteligenci diváka. Přesto Taxi Teherán stojí za vidění. Jako milá komedie, zajímavý pohled na svět nebo právě jako návod, jak lze udělat dobrý film s minimálními prostředky.
Pavel Urík
Taxi Teherán
Drama
Írán, 2015, 82 min
Režie: Jafar Panahi
