Pěvci prý neslyší, jak skutečně zní jejich hlas. Nevím, jestli je tohle pravda, ale pro Marguerite Dumont (Catherine Frot) to určitě platí. Falešný zpěv Marguerite je tak děsivý, že by jí muselo zabít, kdyby měla možnost se slyšet. Zatím je přesvědčena o svém pěveckém talentu a rozhodla se o něj podělit s celým světem. Zatímco se dala s nadšením do práce, okolí a hlavně její manžel (André Marcon) už nejsou s jejím nápadem tolik potěšeni. Vlastně se snaží udělat vše, aby se její sen nestal skutečností. 
Bezstarostný život Marguerite Dumont tak nabírá nečekaných obrátek.
Ono to s tím jejím bezstarostným životem až tak růžové není. Má sice spousty přátel, ale jejich přízeň je spíš odrazem touhy po jejích penězích, než po ní jako takové. Navíc vlastní manžel se za ni stydí a útěchu hledá u milenky. Marguerite si ale vytvořila vlastní svět, ve kterém může zpívat ty nejznámější party Mozarta, Verdiho, Glucka, kde se jí lidé skutečně klaní a potlesk je tím nejdůležitějším na celém světě. Vytvořila si svět, který ji chrání před realitou. Svět, který jí dal to, co skutečný život nedokáže.
Nejblíže ke svému snu má při pravidelných charitativních večírcích, které pořádá hudební klub, jehož je patronkou. Není asi potřeba zdůrazňovat, že tuto funkci zastává díky svým penězům a naivní pohostinnosti, ale určitě ne kvůli svému talentu. Jenže nikdo není natolik odvážný (krutý?), aby Marguerite odepřel její vystoupení, které bývá vrcholným momentem celého večírku. Marguerite s hlasem zraněné pávice je tak všem pouze pro smích a její manžel raději předstírá, že se nemohl dostavit z důvodu poruchy vozu, než aby snášel tu ostudu. Druhý den je její dům zahalen květinami a děkovnými dopisy rádoby obdivovatelů. Jediným skutečným přítelem, který lže, ale dělá to snad z opravdové lásky k Marguerite, je její majordomus Madelbos (Denis Mpunga). Podporuje ji nejen v nápadu uspořádat veřejný recitál, ale i v její další zálibě, které je ještě šílenější, než její samotná touha zpívat. Ta se dá ještě pochopit láskou k hudbě a vroucným přáním být její součástí, ale Marguerite jde mnohem dál. Skupuje všemožné operní partitury, rekvizity a kostýmy, které jsou všudypřítomné na jejím panství. S oblibou se s nimi nechává fotografovat v dramatických pózách a dotváří tak dokonalou iluzi svého života opravdové primadony. Majordomus je tak její dvorním fotografem a
ochráncem zároveň. Když se Marguerite rozhodne vystoupit veřejně, je připraven postavit se komukoliv, aby jí pomohl její sen splnit.
Film Marguerite je inspirován životem Narcissa Florence Foster. Je neuvěřitelné, že značná část filmu je skutečností. Ale proč? Proč se to zdá tak neskutečné? Proč se smějeme těm, kteří touží? Proč jsme tak dospěli, že nám připadá šílené věřit snům? Film nastavuje spousty morálních otázek. Co jsme ochotni udělat pro peníze? Pro slávu? Proč se bojíme říkat pravdu? Divák je před tyto otázky postaven ve chvíli, kdy si uvědomí, že smát se falešnému hlasu Marguerite, znamená smát se celému jejímu životu. A to je trpké zjištění.
Zpracování filmu je skromné, až na výpravu, která si nezadá s hollywoodskými blockbustery. Francouzský snímek v belgicko-české koprodukci je tak důstojným konkurentem americké verze s Meryl Streep a Hugh Grantem, která teprve přijde do kin. Nepochybuji, že americká verze bude velkolepější, hlasitější a divácky navštěvovanější, ale to ještě nevypovídá o kvalitě. Marguerite nasadil slušnou laťku. Pokud mohl být v něčem lepší, tak je to dějová linka, která poněkud nelogicky a zbytečně často utíká od hlavního příběhu k dějům, které mylně vzbuzují v divákovi pocit, že jsou pro film důležitý. Věřím, že s tím si verze s Maryl Streep poradí lépe, ale na zbytek si raději počkáme.
Pavel Urík
Marguerite
Komedie / Drama
Francie / Česko / Belgie, 2015, 127 min
Režie: Xavier Giannoli
Hrají: Catherine Frot, André Marcon, Christa Theret, Michel Fau, Sylvain Dieuaide, Denis Mpunga, Aubert Fenoy, Théo Cholbi
