Představte si, že byste jednoho dne museli uhradit poplatek za vše, co se vám kdy přihodilo. Jak vysoký by asi byl? A odpovídala by výsledná suma tomu, jak jste ve svém životě šťastní?
V přepočtu zhruba 16 398 900 korun českých – tolik musí uhradit hlavní hrdina knihy za své dosud prožívané štěstí, pokud nechce přijít o přístup k životním prožitkům. Na kontě má však místo potřebných bankovek závratné výše pouze pravidelnou mizivou výplatu a pár neúspěšných vztahů. Když se k tomu přidá ještě velmi nenáročný způsob života, zdá se být tato částka naprosto nepřiměřená. Přestože je muž se svým životem vcelku spokojený, čím víc si jej zpětně přehrává a porovnává s ostatními, tím více začíná být přesvědčen o tom, že se někde ve vyúčtování musela stát chyba. Není proto divu, že je odhodlán vyměřenou částku zpochybnit a nabytý dluh razantně snížit.
Žena ve sluchátku se pustila do dlouhé argumentace – mluvila o nákladech na distribuci, rozhodnutích, jednorázových platbách a platebním systému. Skoro se zdálo, jako by to odněkud četla. „Jak to, že to dělá tolik?“ dostal jsem ze sebe, když se mi konečně zase vrátila řeč.
„To víte,“ řekla, „život něco stojí.“
Byl jsem zticha, protože jsem nevěděl, co na to říct. „No ale…“ vypadlo ze mě nakonec, „…že by to bylo tolik?“
Tempo příběhu je od začátku velmi svižné. Autor čtenáře netrápí žádným zdlouhavým úvodem do děje – naopak, zápletka v podobě vystavené faktury přistane na stole hned v prvním odstavci textu. Děj se odehraje v rozmezí několika dní s využitím malého množství lokalit. Většina příběhu se odehrává v hlavním bytě hrdiny, výjimku tvoří návštěvy prostor společnosti, která má celou záležitost s fakturou na svědomí.
Do života postavy hlavní postavy je čtenář zasvěcen především skrze její vlastní myšlenky a úvahy o nastalé situaci i uplynulých 39 letech jeho pobytu ve Švédsku. Při tvorbě charakteru se autor řídil heslem přílišné nekomplikovanosti. Postava nemá žádnou nadpřirozenou schopnost ani výrazně heroickou vlastnost – v podstatě na něm není nic, co by stálo za větší pozornost (snad jen to, že se za celou dobu čtení nedozvíme jeho jméno). A právě díky tomu, jak obyčejným a snad i každodenním dojmem působí, je možné se s tímto fiktivním mužem a jeho situací dobře ztotožnit. Něco podobného by se zkrátka mohlo přihodit každému z nás. Totéž platí i pro hlavní ženskou postavu. S operátorkou Maud se čtenář seznamujeme zprostředkovaně skrze telefonické dialogy, které pravidelně vede spolu s hlavním hrdinou. Také ony přispívají k vysoké čtivosti textu a přidávají na uvěřitelnosti vztahu, který si spolu postavy budují.
Dílo je bezesporu originální a otázka, co za fakturou skutečně vězí a zda jsou události opravdu takové, jak se zdají, je hlavním hnacím motorem k dalšímu čtení. Na příběhu samotném ovšem není nic záhadného nebo tajemného. Informace jsou zde podávány přímočaře a bez obalu jako prostá danost, což ještě zvyšuje pocit bezvýchodnosti a nevyhnutelnosti celé situace, všechno ovšem působí velmi přirozeně. Díky absurdní zápletce a především způsobu, jakým se s ní potýká hlavní hrdina, je v knize navíc přítomen určitý filosofický podtext. Ten je podáván velmi nenásilnou formou a představuje spíše možnost uvažování, kterou se čtenář může, ale také nemusí vypravit.
Jedinou věcí, která knize kazí výsledný dojem, je samotné rozuzlení, kdy řešení celé situace vyzní snad až příliš jednoduše. Pokud však budeme na dílo nahlížet jako na minimalistický počin, pak je svým způsobem i tato věc v souladu s celkovým laděním a Fakturu je tak možné považovat za další důkaz toho, že severští autoři vynikají nejen na literárním poli krimi příběhů.
Jonas Karlsson: Faktura, Kniha Zlín, 2015, 136 stran.
Monika Pospíšilová
Úvodní foto: Pixabay.com
