Nakladatelství Synergie vydává další knihu Menny van Praag. Ve vší skromnosti lze říci, že to je další sladký bonbon do čokoládové kolekce, kterou umí pouze tato autorka. Dokonale promyšlený příběh, tak trochu limonáda, ale s hlubokým duchovním podtextem, kulisy příběhu, které baví a lákají k dalšímu a dalšímu čtení, děj, který postupuje někdy předvídatelně a někdy méně průhledně. Ve výsledku je to kniha, kterou se vyplatí číst pomalu, lehce, nikam nespěchat. Vychutnávat jako kousek čokolády.
Rychlé zhltnutí této knize nesvědčí.
Dokonalé místo, kam autorka postavila příběh
Když si představíte kuchyň ve vintage stylu nebo elegantní francouzskou kavárničku. Tak nějak umí postavit Menna van Praag kulisy pro své příběhy. Tady na to šla mimořádně sladce (ale možná za ten dojem může ta skvělá barevná obálka českého vydání). Alba, hlavní hrdinka knihy, se dostala do složité životní situace a ve stavu zoufalství bloudí ulicemi svého města. Najednou narazí na zvláštní dům, který tam nikdy dřív nebyl. Zaklepe a otevře jí stará paní s mimořádně milýma očima. Pojď dál a máš 99 dní na to, abys od základu v tomto domě změnila svůj život. Pomůže ti v tom dům, který je magický a portréty slavných žen, které tímto domem také prošly. Mezi nimi například i Agatha Christie…. Rozvíjí se příběh, který je plný lehkých, hebkých nitek různých ženských osudů, rozvíjí se i Albin život. Mimořádně špatné okamžiky střídají těžké chvíle a nakonec… nakonec se i ona propracovala ke svému cíli a ke štěstí.
A že to někdy bylo velmi těžké… V této chvíli, kterou vybírám k ukázce k Albě promlouvala Daphne du Maurier:
„Inu dobrá, jestli mi nemáš co říct, řeknu něco já tobě. Tak poslouchej,“ prohlásila Daphne s mávnutím ruky. „V životě se nedá jít zpátky. Návrat neexistuje. Ani druhá šance. Když promrháš svoje dny, promrhala jsi je navěky. Takže buď upřímná, pokud jde o věci, které doopravdy chceš, a udělej je, i kdybys měla sebevětší strach.“
Alba se trochu překvapeně zamračila. „Páni, no, já… Věc se má tak, že já už si nejen jistá, co vlastně chci. Myslela jsem si, že po něčem toužím, ale teď si nej-“
Daphne ji počastovala tak ostrým pohledem, že se Alba polekala.
„Přestaň si něco nalhávat,“ řekla. „Víš přesně, co chceš, jen máš strach si to přiznat.“
Ano. Podobné a ještě důraznější rady Alba dostává. Samozřejmě kromě šálku horké čokolády a občas i rady tarotové karty a laskavých očí paní domu, která si ovšem prožívá také nepříliš lehký osud, žije tu s tím, že je to její poslední rok a dalších narozenin se nedožije… někdy až třaskavá směs ženských energií! Asi se v tom autorka vyžívá! Všechny její předchozí knihy jsou o odvážných ženách, které i přes zlomené podpatky a zlomená andělská křídla jdou za svým snem!
A tady si někdy připadáte jako v Alence v říši divů… Nesmírně milý příběh, který jsem i po dočtení vzala ještě jednou do ruky a občas, jako prstem do šlehačky, jsem se do něj duší zabořila, protože je tak hebký, měkký a sladký…
„Čtyři duchové seděli okolo malého dřevěného stolku, na kterém měli rozehraný bridž. Hru teď na chvíli přerušili. Pokoj byl salonek z raného devatenáctého století – doby, kdy byl dům postaven – a byl vyzdobený hedvábnými tapetami krémové barvy potištěnými nekonečnými řadami francouzských lilií. Ze stropu visely těžké šarlatové závěsy, které byly stažené z vysokých oken a dosahovaly až na podlahu. Tmavě modrý koberec pod Peggyinýma nohama byl příjemně měkký. Stařenka stála ve dveřích a probodávala duchy očima.
Synergie„Samozřejmě, že jednou umřeš,“ připustila Grace, posunula si paruku na správné místo a pošimrala Macka pod bradou. „Ale až ve sto pěti.“
„Proč tohle říkáš?“ Proč lžeš?“ Peggy se na Grace zakabonila. Postupně jí však docházelo, že nelže, ne teď. „Co se to tu k čertu děje? Proč jste mi tedy řekly, že umřu? Proč jste mě mučily, jakou to mělo cenu?“
„Chtěly jsme ti dát dar,“ řekla George, „za všechna ta léta služby.“
„Dar?“ vykřikla Peggy, „nějak mi nedochází…“
„Ano, přesně tak,“ vysvětlila Virginie. „Musela jsi na to přijít sama od sebe, muselo ti to dojít. Řekly jsme ti to, aby sis uvědomila, jak se doopravdy cítíš a co doopravdy chceš. Blížící se smrt vždycky tak nějak rozežene mlhu, která se v životech lidí stihla nashromáždit.“
Takže další překvapivé rozuzlení v knize? Nene, nebudu víc prozrazovat, to by bylo jako ukazovat, jak vypadá ten nádherný dort, Dům v ulici Naděje, rozkrojený.
O autorce:
Menna van Praag vystudovaa Oxfordskou univerzitu, pracuje jako novinářka a miluje čokoládu. Jejím snem bylo stát se spisovatelkou a jako cíl si stanovila, že dřív než jí bude třicet, musí vydat první knihu. Deset let pilně psala, šest rukopisů jí různá nakladatelství odmítla, a tak se rozhodla, že vezme osud do svých rukou. Knihu Štěstí, láska, čokoláda napsala během dvou týdnů a sama ji vydala – stalo se to dva měsíce předtím, než oslavila třicáté narozeniny. O rok později podepsala smlouvu s nakladatelstvím Hay House a knížka byla postupně přeložena do 26 jazyků. Sen se jí vyplnil hlavně proto, že e nebála vykročit za ním sama, s odvahou a odhodláním, jak říká.
Největší inspirací Menny van Praag je její život s jeho vzestupy a pády, a možná proto jsou příběhy, které píše, tak oblíbené čtenáři po celém světě. V nakladatelství Synergie již vyšla kniha Štěstí, láska, čokoláda a její pokračování Nejšťastnější na světě.
Vydalo nakladatelství Synergie Publishing SE, 2015, www.synergiepublishing.com
Renata Petříčková
