Častým propagačním trikem pro zviditelnění literárního nováčka je jeho přirovnání k alespoň vzdáleně příbuznému, úspěšnému protějšku. Proto se v anotacích Dokonalého cizince dozvíte, že se jedná o nástupce Zmizelé, nebo Dívky ve vlaku. Jelikož se stejná taktika použila u posledně zmiňované knihy, která mě ve výsledku příliš nenadchla, jsem vůči takovému škatulkování skeptická. Proto jsem byla zvědavá, zda románový debut britské spisovatelky a scénáristky Renée Knight svým doporučením dostojí.
Catherine Ravenscroftová, úspěšná dokumentaristka, jednoho dne objeví na svém nočním stolku záhadný román. Po jeho přečtení se navenek vyrovnané ženě začne pečlivě vybudovaný život hroutit – kniha, tvářící se jako fikce, do detailu popisuje jednu epizodu její života. Dávný den, kdy se Catherine stala nositelkou nepříjemného tajemství, o němž věděl už jen jeden člověk. A ten je dnes přeci mrtvý… Minulost ožívá, stavidla tajností se bortí a jediný způsob řešení je vypátrat autora knihy a dokázat, co se ten den doopravdy stalo…
Románem nás provází dva vypravěči a dva úhly pohledu – Catherine, manželka a matka vytržená z pokojné reality knihou vytahující na světlo bolestné tajemství – a autor této knihy, Stephen Brigstocke, starý muž snažící utišit křivdy a ztráty minulosti pomstou.
„Já nevím mami. Co se děje? Proč na tom tak záleží?“
Catherine se odvrátí, protože se bojí, co by mohl vyčíst z její tváře, a zamumlá: „Nezáleží. Nic se neděje.“ Přesto to nemůže jen tak přejít. „Takže tobě se líbila?“
„Jo, líbila. Nechci ti ale prozradit zápletku.“
„To nevadí, nejspíš ji ani nedočtu.“
„Tak se měj. Zavolám ti v týdnu.“ Nicholas zamíří ke dveřím s Robertem v patách. Catherine jde za nimi.
„Co se tam tedy stane?“ Je zoufalá. „Nejspíš ji ani nedočtu.“ zopakuje. Syn otevře dveře a otočí se.
„Ona umře. Hloupej konec, ale zasloužila si to.“ A potom obejme svého otce a s úsměvem zamává matce.
„Ostrá tužka ve správných rukou se může stát smrtonosnou zbraní. Přinejmenším s ní vypíchnete oko, přinejhorším pronikne očním důlkem až do mozku. Já jsem tu svoji nabrousil dokonale. Avšak smrtonosná zbraň je k ničemu, pokud nezasáhne cíl. Já jsem svůj cíl znal, znal jsem její jméno roky. Potřeboval jsem ji tedy pouze zasáhnout.“
Střídání vypravěčů a nejistota, na čí straně dlí pravda, je jediná podobnost, jakou jsem v souvislosti s Dívkou ve vlaku zaregistrovala. Zatímco v Dívce tento způsob vyprávění funguje hlavně za účelem udržení napětí a postupné gradace příběhu, Dokonalý cizinec smysl této dvojakosti prohlubuje do úvah – jaké následky má nesprávné pochopení události z minulosti? Jak málo stačí pro zdeformované vidění reality, jako jiný kontext či slepé následování verze, která je méně nepříjemná?
Dobré knihyRozjezd knihy je poněkud pomalejší, ale v jejím středu to začíná vřít a nitky příběhu se zamotávají. Hlavní aktéři jsou zajímavá směsice lidských povah s pochopitelnými důvody pro svá jednání – ať jsou ke konci v důsledku mylné či nikoli. V průběhu jsem několikrát měnila své stanovisko a nebyla si jistá, na čí straně stát – informace jsou dávkovány postupně a efektivně z vašich emocí udělají guláš. Konečné vyvrcholení nebylo tak šokující, ale dozvuk publikace se mi nesl hlavou dlouho a ne nepříjemně.
Pozitiva knihy pro mě byla kvalitně vystavěná zápletka, obratný autorčin um hrát si s náladou čtenáře a důmyslně vykreslené charaktery postav. Odradit může snad jen notná chvíle, než vás příběh chytne a pro někoho možná málo ohromující závěr. Nechtěla bych končit vypočítáváním, čím je dílo lepší či horší oproti publikacím, se kterými je srovnáváno. Osobně mi ale Dokonalý cizinec sedl více, než Dívka ve vlaku. Každopádně se jedná o povedenou prvotinu, dostatečně komplexní, aby vám zahřála mozkové závity s dostatečně uspokojivou pointou, aby vám to stálo za to.
Lucie Tůmová
Kniha: Renée Knight, Dokonalý cizinec, vydal Ikar 2016
K zakoupení ZDE
