Jedenácté pokračování oblíbeného Deníku malého poseroutky nese název Všechna sláva…Tak jako v předchozích dílech se opět setkáme nejenom s ním, ale i s jeho nejlepším kamarádem Rowleym, Gregovou rodinou a jeho spolužáky. 
Knihy si svým zpracováním připomínající skutečný deník vysloužily popularitu mezi miliony mladých čtenářů. Tomu výrazně napomohlo i velké množství jednoduchých komických kreseb, které z knihy dělají možná víc komiks než dětskou literaturu. To je také hlavní argument poseroutkových odpůrců. Ano, kniha rozhodně nemůže konkurovat „kvalitní“ literatuře, kterou by si rodič pro svého potomka bohulibě představoval.
Argumentem protistrany je, že Deníky malého poseroutky zkrátka baví. A na rozdíl od jiných knih do nich nemusíte děti nutit. Vzhledem k jejich jednoduchosti mne překvapuje, jak široké věkové rozpětí čtenářů dokázaly knihy oslovit. To mohu potvrdit z vlastní zkušenosti.
Nejmladší syn se po vzoru sourozenců začetl do prvních stránek, jakmile do něho paní učitelka v první třídě dostala abecedu. Ačkoli v prvních měsících četl spíš popisky k obrázkům, dokázal si ke knize vytvořit vztah a vrátit se k ní, když jeho čtenářské schopnosti zesílily. Starší syn bere poseroutku coby základ moderního vzdělání stejně jako jeho spolužáci. Nejvíc mne asi překvapila dcera. Momentálně jí táhne na čtrnáct a pár facek. Jediné, co považuje za kulturu je Harry Potter a nekonečné ságy o upírech. Rozplakat ji momentálně dokáže zlomená sušenka stejně dobře jako prozrazený děj nejnovějšího Deníku malého poseroutky. Ani jedno samozřejmě nepřizná a v tichosti přelouská každý nový díl s rychlostí, kterou mohou zaprášení literární klasici jen závidět.
Ani v jedenáctém díle neztrácí poseroutka svůj půvab. Se stejnými grády se opět ocitá v průšvihu navzdory urputným snahám jeho rodičů, vychovat z něj vzdělaného člověka. Tentokrát zatouží, jak název napovídá, po troše té světské slávy. Vlastně ne po troše ale po pořádné porci, která se na něho snese poté, co natočí svůj vlastní hororový film.
Samozřejmě nic není tak jednoduché, jak už to s Gregem a jeho kamarádem Rowleym bývá. Cesta za slávou bude pořádně trnitá a bude mít spoustu slepých odboček.
Samozřejmě je téma příběhů třídního „lúzra“ studnicí nápadů nevyčerpanou a nevyčerpatelnou. I přesto se v první půli knihy zdá, jako by se autorovi múza toulala po večírcích. K vtipu si pomáhá retrospektivami. Ve vzpomínkách se tak Greg vrací k prekérním situacím, aniž by děj jakkoliv pokročil.
Zpětně musím uznat, že nějaké to hluché místo a nikam nesměřující kapitoly se vyskytovaly v každém díle. Nutno tedy poznamenat, že čtenář dostává přesně to, co očekává. A pravděpodobně to dostane i v příští knize. Je jen otázkou k zamyšlení, jak dlouho lze pokračovat. A zda bude poseroutka atraktivní i pro další generace, až ta nynější přeci jen objeví dospělejší literaturu. Třeba Kájovi Maříkovi se to nepovedlo.
Kristina Doubravová
Deník malého poseroutky – Všechna sláva, jeff Kiney, CooBoo, 2017
Knihu můžete zakoupit ZDE
