Veblen je jedinečná. Povídá si s veverkami, celé dětství dokola ťukala do psacího stroje a teď se… ano, teď se bude vdávat. Hned na začátku neobyčejné knihy Dáma s veverkou od Elizabeth McKenziové přichází zásnuby. Třetí stránka knihy překvapí diamantovým prstenem. Skoro jsem měla pocit, jako by se začínalo koncem. Ale pozor, Veblen, hlavní postava knihy, a její snoubenec Paul ještě mají hodně věcí k vyřešení. S tou svatbou to nebude tak jednoduché…
První komplikací jsou jejich rodiče. Veblen má otce v psychiatrickém ústavu a chodí ho jen občas navštěvovat. Její matka je absolutní hypochondr, pořád řeší jen sama sebe a není snadné s ní vyjít. Paul jí není moc sympatický. Jeho rodiče jsou zase nezávislí kuřáci marihuany a navíc – Paul má postiženého bratra Justina a ten mu dělá jednu nepříjemnost za druhou… (Při návštěvě ukradne Veblen kalhotky…)
Rodina jim dělá pořádné problémy, ale další potíže nastanou v Paulově práci. Paul je neurolog a vědec, objevil způsob, jak předcházet traumatickému poranění mozku. Vymyslel přístroj, kterým se dá otevřít lebka a teď ho potřebuje testovat. Samozřejmě nastanou vážné komplikace a Paul se rozzuří. Je to skutečně příliš zamotané? Dočkáme se konečně nějakých dobrých konců?
Příběh Elizabeth McKenzieové překvapí vtipným a plynulým vyprávěním. Rozhodně vás nebude nudit, abyste nedočkavě přeskakovali stránky anebo se dívali na konec knihy „jak to dopadne“. Je to zkrátka dost napínavé, protože několik dějových linií se před koncem protne a nabere úplně jiný směr. Závěrečná scéna vás dostane.
Veverky v knize mají své pevné místo: Veblen, ale i Paul se s nimi několikrát setkají. Zkouší s nimi hovořit, dobrat se pravdy od zvířátek, které nežijí v lidské změti problémů a starostí. Zajímavé jsou fotografie, umístěné občas v textu. Na konci knihy jsou dodatky: 65 způsobů, jak říct veverka a rozhovory, dopisy… Všechno, co si po přečtení románu ještě rádi prohlédnete.
Americká spisovatelka McKenizeová studovala Stanfordovu univerzitu, pracovala pro časopis The Atlantic a vyučuje na Stanfordu kreativní psaní. Napsala už sbírku povídek Stop That Girl a román MacGregor Tells the World. Narodila se 24.2.1958 a za svůj druhý román, ten náš o veverce, se dostala do širšího výběru literární ceny 2016 National Book Awards.
JotaNa obálce knihy se dočtete spoustu nadšených komentářů a ohlasů. The New York Times například tvrdí, že román je tak úžasně originální, že by byla hanba nechat si ho ujít. Originalita tady opravdu nechybí a některé pasáže jsou svým způsobem bizarní a divné. Vím, že mají působit zvláštně a osvěžit text, ale nepatří tam. Proto bych občas té originality možná ubrala. Text o Číňance se zakrnělou rukou není ani tak originální, jako spíš divný až nechutný.
Další věc, která činí příběh dost bizarním, je psychické onemocnění nebo hypochondrie většiny postav. Elizabeth by takový příběh mohla klidně zasadit do prostor léčebny, ústavu nebo nemocnice. Veblenina a Paulova rodina jsou trochu mimoni. Jediný z postav, kdo je v příběhu psychicky zdravý, je Paul a Linus, Veblenin otčím.
Jinak je tento příběh opravdu velmi zajímavý a ráda jsem si ho přečetla. Líbil se mi závěr… Knihu bych doporučila zejména ženám, romantiky si tu užijí dost. Přesto bych tuto knihu neřadila pouze do opovrhované červené knihovny. Kromě silného milostného příběhu má i své jiné kvality. Například napínavost a schopnost upoutat pozornost. Dějová linka kolísá mezi veselostí a tragikou všech momentů.
Příběh Veblen je vyprávěný volně a plynule, jako když ho vidíte před sebou ve filmu. Občas střih. Oceníte dějové zvraty, možná vás překvapí některé scény. Každopádně budete napnutí až do konce. Hlavní hrdinka totiž umí udělat něco nečekaného… Získá si vás svou křehkostí a jedinečností. Veblen je stejná, jako kniha o ní. Výjimečná a překvapující.
Dáma s veverkou, Elizabeth McKenziová, Jota 2017
Knihu můžete zakoupit ZDE
Anna Šnoblová
