Je Timothy Ferriss génius, nebo blázen – zamyslí se určitě nemálo čtenářů, kteří se začtou do jeho knihy Čtyřhodinové tělo. A jasněji nebudou mít ani po dočtení poslední stránky. To si pište… Nebo raději čtěte, stojí to za to.
Publikace z pera Supermana ze Silicon Valley (jak T. Ferrisse nazval americký časopis Wired) nabízí podle slov z podtitulu neobvyklou cestu ke zhubnutí, zlepšení sexu a vůbec k proměně v superčlověka. Jak moc neobvyklou? Co třeba shodit devět kg za 30 dnů (bez cvičení), spát dvě hodiny denně a cítit se plně odpočatý či zařídit patnáctiminutový ženský orgasmus… Zdá se vám to šílené už teď? Není tomu úplně tak, i když určité údaje se asi nedají brát jinak než s nadsázkou. Nejde však ani tak o to, co T. Ferriss dělá, ale jak to dělá. A také jak o tom dokáže psát. Chtělo by se říct, že proměna v superčlověka není nic jiného než kombinace nízkosacharidové diety s efektivním cvičením a experimentováním při sexuálních hrátkách. Jenže…
Jenže Tim Ferriss všechno zkouší především na sobě, dále testuje stovky dalších osob, vychází z práce desítek odborníků a je tak trochu (čti hodně) puntičkář. Napojen na všemožné přístroje, s implantátem pod kůží a dalšími technickými hračkami sleduje hladinu cukru v krvi při sebemenším soustu, váží si vlastní stolici, koupe se v kostkách ledu a cpe do sebe česnekový extrakt a další „pochutiny“, a to nemluvím o celé spoustě dalších preparátů a výživových doplňků. To vše za pečlivého zapisování do tabulek a grafů. Je to ještě člověk, nebo stroj? Nevím, jedno ale vím – funguje to! Proč? Kniha, ač dovádí některé ověřené i nové zásady do nebezpečných extrémů (na několika místech včetně úvodu jsme důrazně upozorňováni na potřebné konzultace s lékařem), v sobě shrnuje efektivní metody a podává je způsobem, který je odlišný od ostatních publikací v oblasti zdravého životního stylu.
Čtyřhodinové tělo je jiné nejen kvalitativně, ale také kvantitativně. Bojíte se, že daných 600 stránek na rozdíl od jiných „brožurek“ neučtete? Žádný strach, to ani nemusíte. Autor v kapitole Jak používat knihu říká: „Většina lidí nebude potřebovat k nalezení sebe sama víc než 150 stránek.“ Za povinné považuje pouze oddíly Základy a Bod nula. Potom už je na každém čtenáři, jaký si vytyčí cíl a podle něj zvolí příslušné kapitoly. Tak třeba v případě zájmu o rychlý úbytek tuku stačí přidat čtení o Nízkosacharidové dietě a Vybudování dokonalého pozadí. Suma sumárum 102 stránek. To je sympatické, že? Ono vám to ale stejně nedá a zabrousíte i do ostatních témat. K čtivosti přispívá i humor a různé poznámky, kterými Tim Ferriss nešetří: „jen nedávejte do stejné misky salsu a čočku. Po směsi, která z toho vznikne, budete zvracet jako velbloud, který spolkl chumáč vlastních chlupů.“ Tak si říkám, co by na to asi Kateřina Cajthamlová a Petr Havlíček. Možná by si všichni vzájemně padli do oka.
Čtyřhodinové tělo má jednu velkou výhodu – když to všechno dodržíte, bude to fungovat. Zároveň má ale jednu velkou nevýhodu – nikdy to všechno nedodržíte. Tedy pokud nejste tak trochu blázen, tak trochu Tim Ferriss. Myslím ale, že to ani není účelem knihy. Stačí, když si z ní vezmete jen malou část a věřím, že cesta k proměně těla i ducha se vám otevře… Jak moc, si budete korigovat sami. Tak například já vím, že nízkosacharidová dieta funguje, zároveň ale vím, že nikdy nedokážu podle doporučení posnídat čočku. Velmi sympatický je princip MÚD – minimální účinné dávky, která je potřebná k dosažení úspěchu (při cvičení, v práci – zde spolu s autorem zdůrazňuji známé Paretovo pravidlo – na něm je vlastně založena celá Timova filozofie), ale stejně budu chodit cvičit častěji jen tak pro radost. Když už se budu chtít pořádně přejíst (ano, to je jednou týdně opravdu dovoleno), nebude pravděpodobně možné to udělat takovým sofistikovaným (řízeným) způsobem jako T. Ferriss. Vadí to? Nevadí, na internetu najdete mnoho lidí, kteří se podle Čtyřhodinového těla řídí, píší svoje zkušenosti, zakládají na toto téma blogy… Tu přidají, tu uberou a jede se dál. Možná také podle doporučení přeskočili odborné pasáže, které sám autor považuje za jakousi nadstavbu a odlišuje je od ostatního textu. Nemusíte se jimi tedy trápit ani vy, ale samozřejmě můžete.
Za každou kapitolou následuje ještě soubor tipů a nástrojů, což jsou vlastně odkazy na praktické pomocníky, další zdroje či doplňující materiály k předcházející problematice. Určitě některé vyzkoušejte. Třeba odkaz, který ukazuje, jak vypadá Timův „přežírací“ den – jeho slovy „dávání si do trumpety“ (www.fourhourbody.com/binge). Výživový poradce by možná nesouhlasil… Ano, několik výhrad by se jistě našlo, ale co namítat třeba proti tomuto:
– Vyhýbejte se „bílým“ sacharidům;
– Jezte stále dokola pár stejných jídel (je to praktické);
– Nepijte kalorie;
– Nejezte ovoce;
– Jeden den v týdnu si dejte pohov a nacpěte se.
– A to je všechno!
Jako správná žena 🙂 jsem se zaměřila na informace o hubnutí, i když kniha rozhodně není jenom o tom. K výše uvedenému se můžete ohradit, že vás to nebude bavit. T. Ferriss však vzápětí odvětí: „Nemá vás to bavit, má to fungovat!“
Na závěr snad už jen informace, že kromě získání „čtyřhodinového těla“ (Odkud se vlastně vzal ten název? Tim k dosažení jednoho ze svých základních cílů cvičil pouhé čtyři hodiny měsíčně!) je také možné vést Čtyřhodinový pracovní týden (což je zároveň předcházející autorova kniha), ale o tom zase někdy příště…
Čtyřhodinové tělo : neobvyklá cesta ke zhubnutí, zlepšení sexu a vůbec k proměně v superčlověka / Timothy Ferriss ; [přeložil Petr Miklica] . V Brně: Jan Melvil, 2011. 598 s.
LENKA ŠIMKOVÁ
