Kniha Philippa Winklera Chuligán je příběhem fotbalového chuligána Heikeho. Mohl by to být příběh plný nenávisti a agrese přenesené z fotbalových stadionů na opuštěná místa domluvených rvaček soupeřících klubů. Stejně dobře by to mohlo být curriculum vitae lůzra, který nedokončil školu a teď se pere v partě fanoušků hannoverského fotbalového mančaftu. Ve skutečnosti je tím vším i příběhem Heike Kolbeho.
Kniha si rozhodně neklade za cíl řádění fotbalových fanoušků jakkoliv ospravedlňovat. Autor nabízí čtenáři střípky z života jednoho z nich. Právě ony kousky jednou tvořily celek. Byl to Heikeho život, rodina, zázemí. Místo, dokud pocházel v dobách, kdy ještě někam směřoval. I když on ten pocit cesty za lepšími zítřky nese v sobě stále. Přesto že momentálně přešlapuje v hlubokém bahně souvisejících událostí. Ačkoliv sám ve svém životě nedokázal vybojovat rozhodující okamžiky, ve svém novém životě chuligána je odhodlán bojovat do posledního dechu. V okamžiku, kdy ztrácí půdu pod nohama, je mu jediným východiskem právě naděje ve vítězství, které se zapíše do dějin.
Autor zvolil pro svou prvotinu poměrné drsné prostředí a tomu přizpůsobil i jazyk. Slang s velkým množstvím fotbalových hovorových výrazů a vulgarit působí přirozeně a čtenáře to přibližuje světu fotbalových chuligánů. Právě jazyková autenticita dodává knize zajímavý rozměr. Občas jsem soucítila s překladatelkou. Její námaha však stála za to.
U Chuligána nelze hovořit o příběhu jako takovém. Určitá nosná dějová linka se jistě dá vysledovat. Podstatnější jsou však retrospektivy, kterými se pomalu ale jistě skládá mozaika Heikeho života. Poznáváme v nich jeho životní příběh, rodinu i drobné příběhy z dětství. Samy o sobě by nebyly ničím, ale spolu s dalšími daly základ skutečnému a hlubokému přátelství, které přetrvalo do dospělosti, kdy se z chlapců stali muži. I když někde hluboko v nich ti chlapci stále jsou. Právě ony obyčejné okamžiky jsou tím, co je drží pohromadě, i když se pomalu ale jistě blíží okamžik, který je všechny rozdělí a jejich cesty se rozejdou.
Čtenáře může na chvíli přepadnout očekávání, že se snad dozví o těžkém životě jednoho kluka, který ho přivedl na okraj společnosti. Pak se mu sevře s lítostí srdce a od té doby bude zprávy o výtržnostech na stadionech komentovat ve stylu „vždyť to jsou v jádru hodní kluci.“ Ne, to se nestane a mám za to, že to nebyl ani úmysl autora.
Heike se stal chuligánem z mnoha příčin. Jeho cesta mezi ně je stejně zajímavá jako jeho aktuální motivace a další směřování. Stejně tak jsou rozmanité příběhy jeho kamarádů. Ve skupině se odráží i společně prožité okamžiky štěstí i momenty tváří tvář smrti jednoho z nich.
HostChuligánství je zde pouze okolností, životním prostorem příběhu. Dává mu jasné mantinely. Samo o sobě však není podstatou. Nevisí nad ním žádný otazník, na který bychom měli v knize hledat odpověď. Je ale zárukou pro natolik originální kulisy, že nechává knihu vyčnívat vysoko nad mnoha jinými.
Nejsem fotbalový chuligán a netroufám si posuzovat autenticitu popisovaného prostředí. Předpokládám jistou uměleckou nadsázku, jejíž domnělá míra nijak nesnižuje hodnotu Chuligána. Příběh dokáže svou umnou vrstevnatostí, užitím jazyka, záměrnou syrovostí a dojemností bez patosu oslovit široké spektrum čtenářů bez ohledu na jejich vztah k fotbalu nebo sportu celkově.
Kniha v závěru nabrala směr k poměrně fatální a dramatické pointě. Navzdory všem čtenářským očekáváním, dobrým i špatným koncům. Najednou se před čtenářem otevře celá paleta emocí i života Heike Kolbeho. Poznání dopadne tvrdě a bez varování. Vše skončí a přitom začíná.
Chuligán je kniha, která mne zaskočila nepřipravenou. Ale příště, už jí to nedovolím. Vlastně dovolím, protože chci, aby bylo příště. Vím, že se k ní vrátím. Přes všechno, co mi nabídla, si nechala mnohé pro sebe. Ne tak hluboko, aby to nebylo objeveno. Chuligán si přeje být poznán a pochopen.
Kristina Doubravová
Chuligán, Philipp Winkler, Host, 2017
Knihu můžete zakoupit ZDE
