Recenze: Captain America: Občanská válka trpí přebytkem postav

Vcelku překvapivě se jako druhý z hrdinů Avengers dočkal svého třetího filmu Captain America. Postava, která si hledala cestu do srdcí fanoušků obtížněji než Iron Man nebo Thor, totiž díky své povaze snese ve svém filmu celý tým Avengers. Na rozdíl od zmíněného Iron Mana, který své ego nedokáže potlačit ani na chvilku, jak trefně podotýká ve filmu Black Widow.

Ať už šlo o peníze nebo preference fanoušků, z filmu, který měl patřit Captainu America, se stalo pokračování Avengers, kde si střihnuli roličku skoro úplně všichni (kromě Thora a Hulka). Svých (sotva) 15 minut slávy si tak užívá hlavně zbrusu nový Spider-Man (Tom Holland), ale objevuje se i zajímavý Black Panther (Chadwick Boseman) a vrací se hláškující Ant-Man (Paul Rudd). Ti všichni jsou ale jen malým dílkem skládačky jménem Captain America: Občanská válka.

Film drží pohromadě vcelku slušně dotažená a zajímavá zápletka, která začala v roce 1991. Problém je, že středobodem této zápletky není Steve Rogers, nýbrž Tony Stark. Ten hraje od svého třetího filmu na vážnější notu a snaží se světu dokázat, že už dávno není jen zhýralým miliardářem. Jeho motivy pro příklon na stranu zákona jsou však pochybné – zcela cizí žena mu ukáže fotku svého mrtvého syna, kterého Avengers zabili v Sokoviy. Kolem ztrát na životech v rámci nastolení většího dobra se točí první část filmu, a tak si znovu můžeme zavzpomínat na Avengers 1 i 2. Tentokrát ale ne v podobě heroických proslovů, ale z hlediska toho, že Avengers jsou vlastně vrahové nevinných lidí. Kvůli tomu OSN přichází se smlouvou, kterou má tým superhrdinů podepsat, a tím se podrobit politické nadvládě.

Z mně nepochopitelných důvodů s tím má Kapitán velký problém a podepsat odmítne. Avengers se tak rozdělí na dvě poloviny, z čehož vyústí super bitka. Je to ale spíš přátelské kočkování, mladí hrdinové hláškují a staří je poučují. Mnohem vážnější a uvěřitelnější je zápletka kolem Winter Soldiera (Sebastian Stan), který se stane nedobrovolným hybatelem neblahých událostí.

Komplikovaný děj funguje a snaží se dát prostor nejen velké řadě postav, ale hlavně široké škále emocí. Už druhý film náležící Captainu America byl o dost vážnější, než všechny ostatní Marvelovky. A tenhle v tom pokračuje. Nedosahuje v tom samozřejmě úrovně filmu Batman versus Superman (naštěstí), ale i tak posílá divákům jasný signál, že pokud chtějí jednoduchou (až slabomyslnou) akční zábavu, najdou ji spíš v Deadpoolovi a Strážcích Galaxie. Avengers mají už příliš mnoho postav a osobních příběhů, aby prosté hláškování stačilo naplnit jejich další filmy. Naopak to vypadá, že i další pokračování budou hodně navážno a ponoří se ještě hlouběji do otázky, jestli tým nesourodých superhrdinů má v našem světě místo, či nikoliv.

Celkové vyznění filmu není ani trochu optimistické, snad kromě toho, že Spider-Man má sexy tetu. Některé postavy z příběhu mizí, jiné doplácejí na potřebu aspoň někoho zabít nebo zranit. Pohříchu hodně postav nedostává skoro žádný prostor, jako třeba prozatím nevyužitý Vision (Paul Bettany). Stálice však zůstávají, abychom mohli dál sledovat, jak se jejich psychika mění tváří v tvář dalším a dalším misím. Těžko říct, kam až tahle spletitá cesta povede – dalo by se říct, že teď směřuje do pekel. Ale i s tím by se Avengers dokázali vypořádat. Vzhledem k tomu, že do roku 2019 už má Marvel naplánovanou celou sérií dalších (skoro jistých) hitů, nemusíme se bát, že bychom nedostali odpověď na tuhle otázku.

Co se týče vizuálních efektů, nehrají ve filmu tak důležitou roli jako obvykle, naproti tomu klasické bitky tělo na tělo tady dostávají velký prostor. A jsou skvělé. Rozhodně dávají filmu reálnější rozměr, což ovšem neplatí o divokých kaskadérských kouscích všech hrdinů, kteří bez újmy skáčou ze třetího patra a čelí výbuchům. Je úsměvné, že Avengers jsou nesmrtelní, když bojují proti bezejmenným padouchům, ale když se postaví sobě navzájem, dokážou si solidně ublížit. A to i neúmyslně. Nikdo samozřejmě nečeká, že Marvel bude hrát podle fyzikálních pravidel platících pro nás smrtelníky. Akční zábava je to skvělá, užijeme si honičky po střechách, ve vrtulnících, na letišti i v tunelu. Jedinou vadou na kráse je dosud nevychytaný počítačový lifting obličeje, kterým se tvůrci snažili omladit Tonyho Starka o pěkných pár let. Pořád to není ono, tak proč to tam filmaři pořád cpou?

Herecké výkony nejsou hlavním benefitem filmu, pochválila bych herce především za jejich kaskadérské výkony. Pohled na všechny hrdiny je standardně uspokojivý, kostýmy jsou vychytané, ale nestrhávají na sebe pozornost, nových superhrdinských vychytávek je poskromnu, ale potěší. Vizuální stránka se zkrátka podřizuje ději, což je u filmu s tak vysokými ambicemi pochopitelné.

Ačkoliv nejsem fanoušek Captaina America, v jeho vlastním filmu bych mu přála víc prostoru na úkor už trochu provařeného Iron Mana. Zápletka mě však bavila, stejně jako celý film. Takže vlastně proč ne. Občanská válka je filmem mnoha postav, mnoha motivů a nedotažené snahy skloubit vážný tón s humorem. I když se párkrát zasmějete, ona čirá radost z toho, že Avengers existují a špičkují se, už nepřichází. Jako v mnoha současných filmových hitech platí, že méně by bylo více. Marvel by měl postavy spíš dotahovat do konce, než pořád vytahovat nové. Na druhou stranu – kdo by si stěžoval, že máme o filmovou zábavu postaráno na minimálně dalších deset let?

Klára Scholzová