V boomu upíří tématiky, která v posledních letech zaplavila televizi i kina, přichází film od Neila Jordana, jenž v polovině devadesátých let oslnil excelentním Interview s upírem. Podařilo se mu úspěch zopakovat nebo se Byzantium zařadí mezi filmy, na které se snadno zapomíná?
Osobně se přikláním spíše k druhé možnosti a to hned z několika důvodů. Byzantium je víc než čímkoliv jiným melancholickým zamyšlením nad nesmrtelností avšak zoufale banálním, což působí o to hůře, že film je zahleděný sám do sebe víc, než by bylo záhodno. Vážně se beroucí drama postrádá účinnosti o to méně, že nám nenabízí originální ani kvalitní příběh. Na dvě hodiny filmového času se tu v podstatě odvypráví, jak se dvě ženy staly upírkami, což by jinde stačilo jako úvodní představení postav na krásných dvacet minut.
Existují zde dvě dějové linie. Jedna v přítomnosti, v níž se setkáváme s každodenním životem obou upírek a mladší Eleanor zde píše příběh o sobě a své matce jako slohovou práci do školy. V ní popisuje, jak ona s Clarou k nesmrtelnosti přišly. Nutno uznat, že zrod upírů je zde originální. Dále zapomeňte na nemožnost vycházení na denní světlo a místo tesáků jim slouží k přeseknutí tepny oběti vysunovací dráp. Upíří mytologie se rovněž jeví velmi zajímavě, ale bohužel je jí věnováno minimum času.
Kromě hloubání introvertní upírky nad svým vlastním údělem staví snímek na kontrastu dvou charakterů. Matka Clara v podání Gemmy Arterton bývala v lidském životě prostitutkou a svou profesi provozuje mnoho desítek let i nadále. Nedokáže využít množství času, které se jí nabízí k tomu, aby se naučila něco nového. V podstatě nad tím ani nepřemýšlí. Na rozdíl od své dcery si s nemrtelností ani se zabíjením velké starosti nedělá.
Saoirse Ronan hrající Eleanor je jejím pravým opakem. Vidí svůj nekonečný život jako břímě a svou potravu hledá mezi lidmi, kteří již čekají na smrt. Typově by člověk těžko hledal vhodnější obsazení. Saoirse Ronan skutečně působí mnohem starší, než na kolik vypadá a Gemma Arterton je zase ztělesněním svůdnosti.
Poslední vrstvou snímku je romantika mezi Eleanor a chlapcem Frankem, která není urážející, ale ani nijak výrazně zajímavá. Celý film drží nad vodou výtečná atmosféra i vizuální hrátky, díky kterým není problém udržet pozornost i při již zmiňované bezdějovosti. Potenciál se Byzantiu upřít nedá, ale křečovitá snaha o to být za každou cenu vážný a zdánlivě vysoce intelektuální mu zbytečně podráží nohy. Přitom by úplně stačilo soustředit se výhradně na vztah matky a dcery, který funguje na výbornou a vydal by sám o sobě na kratší, ale o to výživnější snímek.
Kamila Steinbachová
Byzantium
Velká Británie, 2012, 118 minut
Režie: Neil Jordan
Hrají: Saoirse Ronan, Gemma Arterton, Caleb Landry Jones, Sam Riley, Daniel Mays, Uri Gavriel, Gabriela Marcinková, Warren Brown, Jonny Lee Miller, Tom Hollander, Thure Lindhardt, Jeff Mash, Kate Ashfield, Patricia Loveland, Maria Doyle Kennedy
