Vítejte v Budoucnosti, ve světě, kde smrt přestala existovat. Tisíce let lidé snili o jediném – porazit smrt. Hledali elixíry mládí a přepláceli chirurgy, aby jim vyhladili vrásky. Všechno jen proto, aby zůstali věčně mladí. Až nyní se člověk naučil oklamat stáří a odměnou mu je věčný život.
Budoucnost je zdánlivě dokonalá utopie. Evropa se proměnila v obrovský gigapolis, který pod sebou pohřbil celý kontinent. Hluboko v zemi zapustily kořeny kolosální věže, které se tyčí do několikakilometrové výšky. V útrobách těchto gigantů žijí miliardy lidí. Z kohoutků teče živá voda, díky které nikdo z občanů nestárne. Energie, potraviny, všeho je nadoraz. Země čelí masivnímu přemnožení. Stačí kapka a pohár přeteče.
Hladinu v poháru pomáhá hlídat hlavní hrdina příběhu- Jan Nachtigall. Je jedním ze členů jednotky, která pátrá po nenahlášených dětech. Každé dítě je hladovým krkem navíc, který bude na věčnost vysávat ubývající zdroje. Proto je nutné zavést opatření. Život za život. Trestem za početí dítěte je vzdát se nesmrtelnosti. Janova práce se podobá práci smrtky s kosou a bere ji jako své poslání. Jenže pak dostane úkol, ve kterém naprosto selže…
Připadá vám, že po těchto pár odstavcích už znáte dopředu celou knihu? Nenechte se zmýlit, tohle je jen začátek. Jan rozpoutá lavinu událostí. Na čtenáře se tak valí spousta akce, stupňuje se napětí a do tváře mu dýchá ponurá atmosféra budoucnosti roku 2500.
Dmitry Glukhovsky se zapsal do podvědomí čtenářů díky svému románu Metro 2033. Své další dílo zasadil do odlišného prostředí, a jak se zdá, možná si udělal výlet časem. Jak jinak si vysvětlit, že kráčíme vstříc přesně jeho vizi budoucnosti? Netoužíme snad taktéž po nesmrtelnosti? Autor vás však rychle přesvědčí, že prožít pár tisíc let nemusí být zrovna výhra. Naprostá většina lidí v jeho románu žije na ploše dvakrát dva metry a nikdy neviděla slunce nebo skutečnou trávu.
Glukhovsky dokázal svůj nápad využít naplno a naši budoucnost vylíčil dokonale. S nesmírnou brilantností dovede předvídat, kam až nesmrtelnost může vést. Kniha tak není jen o příběhu Jana, ale najdete v ní i pár filozofických otázek. Co se stane, když popřeme základní pud rozmnožovat se? A jak vypadá svět bez dětí? Ukazuje nám, že smrt k životu potřebujeme. Na věčnost jsme zkrátka moc hloupí, sobečtí a opovážliví. Tento svět je dokonale promyšlený a vsadím se, že kdyby vás napadla jakákoliv otázka, Glukhovsky na ni bude mít odpověď. Zpočátku se vám může zdát, že Budoucnost nečtete, ale že jste v ní uvázli po kolena a těžko se jí brodíte. Jakmile si však zvyknete na styl, kterým je psaná, můžete se do ní opravdu ponořit. Než příběh nabere slušné tempo, chvilku to trvá, ale věřte, že se vám brzy dostane pod kůži. Těšit se můžete i na otevřený a překvapivý konec.
Budoucnost určitě nadchne každého milovníka sci-fi. Není to dokonalá kniha. Trpí obezitou z nadměrného rozsahu a hlavní hrdina by se mohl trochu častěji usmívat, aby byl sympatičtější. Ve výsledku je to však zdařilá ukázka toho, co se stane, když se lidstvo rozhodne vyzvat smrt na souboj. Nenechte se odradit zmíněnými negativy a raději se přesvědčte sami, že patří mezi to nejlepší, co se v tomto žánru urodilo.
Dmitry Glukhovsky: Budoucnost, vydal Knižní klub, 2015, 648 stran
Sabina Poláková
