V Americe film Brawl in cell Block 99 neboli Rvačka ve vězeňském bloku číslo 99 vstoupil do kin na začátku října. U nás se objeví pravděpodobně až na DVD nosičích, do kino-distribuce se nedostal. Škoda, protože svoje diváky by si Brawl svou nekompromisní přímočarostí určitě našel.
Režiséra S. Craiga Zahlera si asi vybavíte ve spojení s jeho předchozím počinem, hororovým westernem Bone Tomahawk (Kosti a skalp) z roku 2015. Brawl se jeho předchozímu filmu podobá v surovém a syrovém zobrazování násilí a také cynickým smyslem pro humor hlavních hrdinů.
Hlavní role se ujal Vince Vaughn, který už pravděpodobně definitivně vyklouzl ze škatulky komediálních herců (seriál Temný případ II a Hacksaw Ridge tomu nasvědčoval). Přesto, že jeho role agresivního a málomluvného Bradleyho balancuje na hraně mezi dramatem a sebeparodií.
A tak je to ve filmu se vším. Chudák Bradley je vyhozen z práce automechanika a jeho žena ho podvádí. Nespravedlnost systému nedává Bradleymu moc šancí, jak život změnit. Rozhodne se vrátit k nekalým praktikám své vlastní minulosti- k práci dealera drog. Což jemu a jeho nyní těhotné ženě přináší rychlé zbohatnutí, ale také kontakt s nevypočitatelnými hovady z podsvětí.
Sdílím s vámi raději jen počátek dějových zákrut, kterými hlavní hrdina prochází. Jak napovídá název, část filmu se odehraje v nechvalně proslulém vězeňském bloku pro největší vyvrhele a psychopaty. Postupem času se zápletka filmu zvrhává v řetěz nelogických rozhodnutí všech zúčastněných. Na konci filmu se určitě s údivem zeptáte, proč proboha Bradley řešil situaci v přístavu tímto iracionálním způsobem? Proč se nesnažil kontaktovat svého šéfa dealera? Jak se dostal zpoza dveří cely do samotné cely v jedné z finálních scén? Proč se jeho protivníci chovají jako úplně vygumovaná hovada?
Ano, samé otázky, ale je velmi dobře, že si s nimi Zahler neláme hlavu. Naopak béčkové prostředky využívá k úmyslné sebeparodii hlavních protagonistů. Bradley není žádný Stallone, přesto se svou poloosvalenou postavou kosí nepřátele. Násilí tu nemá logiku, přesto je ho Bradley plný. A nemůže si pomoct. Celý svět stojí proti němu a vy mu fandíte, aby jeho krutá násilnost našla ten správný cíl. Většina postav se pohybuje na hraně karikatury sebe samých. Včetně šéfa věznice s tváří Dona Johnsona, který připomíná úchylným chováním DeCapria v Nespoutaném Djangu.
Styl Zahlerovy práce dává vzpomenout na Tarantina ve více ohledech. Hypertenze násilí, dramatické scény a v nich dialogy na hranici parodie. Zahler je řekněme ale více brutální a cynický. Brawl je poctou gore filmů, v kterých je násilí řešením všech životních situací. Zároveň ovšem s přiznanou sebeparodií. Bradley láme končetiny protivníků s lehkostí Stevena Segala. Obscénnost násilí v záběrech, kdy Bradley rozšlapává hlavy nepřátel a z nich vypadává chrup, vás přiměje se už nahlas smát (závěrečný záběr filmu je třešinkou na dortu).
Brawl in cell block 99 je napínavá a zároveň legrační pocta násilným filmům, která by mohla mít předobraz v počítačové hře, v které se hlavní hrdina noří do těžších a brutálnějších levelů násilí, aby zachránil to, co je mu na světě nejdražší. Díky úsečným a vtipným dialogům a skálopevným grimasám v obličeji Vince Vaughna doporučuji tento kousek k osvěžení bezkrevného a neakčního romantického večera.
Kubin
Nevím, no. Čekala jsem větší jízdu. Hlavní týpek se tváří furt stejně – nevím, jestli neumí hrát, nebo to byl záměr. Třeba když Diesel hraje Riddicka, tak se taky jakožto cynický a poněkud psychopatický zabiják tváří pořád skoro stejně, ale přesto z něho emoce vyčíst jde. A to se Dieselovi spousta lidí směje, že neumí hrát. Podle mě se naopak pro role drsňáckých týpků narodil a dumám, jak by vypadal tento film, kdyby v něm hrál on. I ta přehnanost při likvidaci protivníků funguje u Riddicka daleko líp, tlemím se u toho i když explicitně ukázaný příčný řez lebkou sám o sobě zrovna vtipný není.
Tento film ještě působil až moc vážně a depresivně na to, aby to byla vyloženě ulítlá gore zábava, a rychlejší tempo by mu taky pomohlo.