Kniha Bourneova pomsta, jedenáctý díl ze slavné série „bourneovek“, se dostala i do našich knihkupectví. Tento nový díl v hlavní roli s oblíbeným „agentem bez minulosti“, vyšel v září v nakladatelství Domino. V pořadí jde o osmý díl, který napsal Eric Van Lustbader, přítel zesnulého Roberta Ludluma, zcela původního autora, který stvořil Jasona Bournea a bourneovskou trilogii, na kterou po jeho smrti navázal dlouholetý přítel. Jak trilogie, tak i pokračování byly dosud velmi úspěšné a chválené pro detailní zachycení současnosti a politického rozdělení světa.
Filmový Jason Bourne, agent bez minulosti, je co do charakteru úplně odlišný hrdina než jeho stařičký kolega James Bond, a tentýž pocit jsem si odnesla i z nově přeložené knihy. Poctivě jsem ji přelouskala zprava doleva a zpátky, odložila a celých několik týdnů si nevěděla rady s tím, co o knize říct. Dobrých momentů je v ní hodně, ale v mnoha ohledech šla s touto knihou kvalita bourneovek dolů. Když ale vynecháme všechna negativa, na své si přijdou hlavně milovníci četby, která překypuje akcí. Bourneova pomsta vás nenechá ani na chvíli vydechnout – zkrátka je to slušná divočina, která ale má své mouchy.
Jason Bourne vám bude sympatický i v poslední knize. I když ho pohání šílený motiv pomsty, jeho strategie a styl řešení problémů se vám bude v mnohém zamlouvat. Zpracování příliš nepotěší, vydržíte ale číst do konce, protože iritující formu vyprávění pomůže přežít zase jen a pouze Bourne, příjemný hrdina, kterého je zajímavé sledovat. Z ostatních postav není zajímavý téměř nikdo. Mužským čtenářům bude sympatická Maricruz, svůdná a brutální partnerka vysokého čínského představitele Ou-janga. Stereotypně vykreslení Číňané nenadchnou, ani ostatní „velcí šéfové“. 
V tomto díle se Jason Bourne vyrovnává se smrtí své přítelkyně, agentky Rebeky. Když mu šéf Mosadu zadá úkol posvítit si na obchody mezi vysokým čínským funkcionářem Ou-jangem a mexickým obchodníkem s drogami, ujme se toho bez váhání, zaslepený nenávistí a touhou po pomstě, protože to Ou-jang je ten neřád, který nechal zabít jeho Rebeku. Jak moc těžké břemeno si naložil, zjistí samozřejmě až poté, co se nevyhnutelně zaplete do mocenských her zahrnujících i současné Rusko.
Mocenské hry a politikaření patří k vůbec nezajímavějším a nejsilnějším momentům knihy. Některé jiné pasáže, souboje a dialogy vypadají oproti tomu trochu zanedbaně. V pasážích, u kterých jsem se měla pravděpodobně bát, obdivovat mrštnost a důvtip hrdinů, kteří se zrovna řežou hlava nehlava, jsem se spíše nudila nebo se pochechtávala, kdykoliv se spisovatel rozhodl, že některý z Číňanů použije jeden ze svých příručkových chvatů á la kuře kung-pao. Možná je to chyba překladu, ale možná se tyto odstavce jako vystřižené z komedie Jackieho Chana, prostě nehodí do tak vychvalované série. Cosi mi ale říká, že překladem to nebude.
Jen pro zajímavost uvedu dva odstavce s „přesolenou čínskou polévkou“, ze které se spolehlivě zakuckáte, to „napětí“ z nich totiž přímo odkapává:
„Bourne udělal krok kupředu a odtáhl závěs zleva doprava. Ou-jang, který se dosud tiskl zády k boční stěně sprchy, vyskočil na Bournea s ťienem před sebou. Svíral ho úchopem ohnivé hory.“(str. 436)
Ťien je speciální meč používaný výhradně v čínském bojovém umění. Úchop ohnivé hory je pro mě záhadou. Vůbec by mi nevadilo, kdyby na konci knihy byly vysvětlivky pro čtenáře neznalé bojových umění. Aspoň mně by to pomohlo a nemuselo by mi cukat v koutcích, protože pod úchopem ohnivé hory jsem si bezděčně představila, jak vážený Ou-jang, ze kterého jde posvátná hrůza, svírá ťien „jako prase kost“. Na další stránce už ale šlo do tuhého:
„Bourne nastavil chráněné levé předloktí, úder mečem byl však fingovaný a Ou-jang ho ostře sekl rukou do ramene. Bourne zavrávoral dozadu a očekával, že po něm Číňan půjde a bude se snažit prolomit jeho obranu. Ou-jang se však překvapivě držel zpátky a zaujal pevný postoj posvátného kamene.“(str. 437)
A čtenář si zlomil žebro záchvatem smíchu, zatímco mu autor knihy vypíchal oči stylem anakonda. Nevím, jestli to zařadit ke kladům knihy – upozornění pro neznabohy: kniha vyvolává nepředvídatelné výbuchy smíchu. Pro zasmání je to opravdu dobré, ale to autorův úmysl asi tak úplně nebyl. Pro někoho, kdo obdivuje krásu bojových umění, to možná k smíchu není, ale možná je to opravdu výsměch čtenářům i z řad milovníků bojového umu. Za sebe můžu říct, že jsem nebyla příliš zvědavá, jak to všechno dopadne.
Co se nedá autorovi upřít, je jeho smysl pro nepředvídatelnost. Ale byla bych radši, kdyby byl příběh předvídatelný, než s hrůzou zjistit, jak to ve skutečnosti skončí – nejen podrazem na hlavního hrdinu, ale i pro čtenáře – protože na takové zakončení se nedalo předem psychicky připravit. Střídání surovosti s něžností bylo na denním pořádku, to asi patří k tomu prostředí, budiž, ale takový je i konec knihy – kopanec do obličeje a zároveň trapný pokus o vlídné pohlazení.
Thriller je to celkově docela dobrý, ale ne příliš dobře napsaný, ještě navíc uvozený moudrem, které po přečtení celého díla vyzní poněkud zvláštně:
„Nepřátele není dobré nenávidět.
Protože nenávist zaslepuje.“
Spousta postav je citově plochá s tak psychopatickými záchvěvy soucitu, že ti lidé opravdu nepůsobí zrovna jako symboly neotřesitelných hodnot, i když se tváří jako by tomu tak bylo, takže podobná moudra pak působí dost fádně a kýčovitě, ne-li jako výsměch těm, kteří očekávají něco víc než krev, nahotinky a lásku, pro kterou se bezohledně zabíjí. Je to ale koneckonců „pouze“ jen jako.
Eric Van Lustbader-Robert Ludlum. Bourneova pomsta. 2014. Nakladatelství Domino.
PAVLA KAMEŠOVÁ
Úvodní foto: Pixabay.com
