Světová 574px-Moby_Dick_p510_illustration

vydáno 13. 09. 2014

RECENZE: Bílá velryba proplouvá staletími

Klasická literatura není příliš častým objektem současných recenzí a volbou redaktorů při nabídce recenzních výtisků. Tedy v masovějším měřítku a v mainstreamových médiích či na internetových knižních blozích (různorodých kvalit). Jak také posuzovat něco, co je mnohdy staletími prověřeno a spadá do kánonu povinné či doporučované četby ve školách?

ediceomega-fb-profileLiterární kritika upozorňuje zejména na soudobou produkci rozličných nakladatelství, což je zajisté v naprostém pořádku. Přesto se vyplatí věnovat pozornost i starším dílům, zejména také proto, že mnohým z nich se v průběhu let opakovaně dostává nového kabátku. Dalším důvodem může být opětovné prověření nadčasovosti těchto literárních počinů, která nás mnohdy udivuje a těší, jejich reflexe v kontextu dané doby či jednoduše zamyšlení se nad tím, co konkrétního nám mohou nabídnout i s velkým časovým odstupem od svého vzniku. A v neposlední řadě jde samozřejmě o příběh, který překonal věky, takže by měl být snad dobrý.

Jedním z případů znovu vydávání našich domácích i zahraničních klasiků je edice Omega (Dobrovský s. r. o.), ve které nedávno vyšla Melvilleho Bílá velryba. Zastavme se na chvíli u edice jako takové. Jejím cílem je zmíněné vydávání klasické české a světové literatury s novými obálkami. A právě obálky jsou tím, co vás na knihách velmi zaujme hned na první pohled. Jejich autorem je Jiří Miňovský a jsou jedním slovem skvostné. Myslím si, že zabalit (nejen) tzv. školní četbu do atraktivního obalu, je neocenitelným tahem, který přiláká mladé lidi k četbě stokrát více než cokoli jiného.

bila velryba.inddAle zpět k dílu Hermana Melvilleho. Jeho vrcholné dílo Bílá velryba je příběhem muže jménem Izmael. Ten se znaven šedostí a bezvýznamností každodenního pevninského života nechá najmout na velrybářskou loď Pequod. Velmi brzy se ale ukáže, že smyslem výpravy není lov kytovců a návrat do domovského přístavu s plnými barely velrybího tuku. Jediným cílem lodního kapitána Achaba je pomsta. Na jednom z předchozích lovů se setkal s majestátním Moby Dickem, který ho připravil o nohu.

Melvillův román z roku 1851 je do dnešních dnů považován za jedno z nejvýznamnějších děl americké literatury. Bílá velryba není jen dobrodružným příběhem z velrybářského prostředí. Autor neopakovatelným stylem popisuje odvěký boj obyčejného člověka s přírodou a zároveň se zamýšlí nad smyslem veškerého lidského snažení – to vše se píše na obálce… A možná by k tomu nebylo co dodat, vždyť je to ona „klasika“. Ale přesto ještě pokračujme…

ČTĚTE TAKÉ  RECENZE: Zeď vzpomínek

Dobré knihy

Výchozím textem pro nové vydání v roce 2014 byla edice z roku 1933 (vydavatelství Družstevní práce). Text byl přizpůsoben současnému jazykovému úzu, je tedy dobře čitelný i pro současnou generaci dospívajících a mladých lidí. Velmi zajímavá je předmluva Jaroslavy a Jiřího Medkových zasazující Bílou velrybu do širšího kontextu, zmiňující filmové adaptace či další zajímavosti o knize, která neměla ke čtenářům vždy snadnou cestu.

A potom zbývá snad už „jen“ příběh samotný. Místy strhující, místy fascinující, místy snad příliš přerušovaný „faktografií“. Příběh s překvapivě silnými náboženskými motivy – i když lze snad upozadit podobenství o Jonášovi a velrybě? Příběh přes to všechno stále dobrodružný, romantický a aktuální. V čem? Pro mě například v tomto:

  • Náhody v podstatě neexistují.
  • Pokud v životě něco chceš, stůj si za tím.
  • Respektuj druhé, více pokory nikdy neuškodí.
  • Co je jiné, není špatné.
  • Příroda si bez nás lehce poradí po staletí, my bez ní ne už během pár dní.
  • Když tě něco „spolkne“, není všem dnům konec.

Určitě by se dalo pokračovat, nechť si ale každý čtenář najde to své, stejně jako Izmael (alter ego spisovatele):

„Čím byla Bílá velryba Achabovi, jsem již naznačil. Čím byla občas mně, ještě řečeno nebylo. Vedle zřetelnějších vlastností Moby Dicka, které dovedly čas od času vyvolat poplach v něčí duši, byla tu ještě neurčitá a nevyslovitelná hrůza, která na něm lpěla a svou mohutností přerušila vše ostatní. Ta myšlenka byla tak mystická a téměř nevyslovitelná, že nevím, zda ji dovedu srozumitelně vyjádřit…“

Americký spisovatel Herman Melville (1819–1891) se narodil v rodině bohatého kupce se skotskými kořeny, a přesto to už v mládí neměl lehké. Po krachu rodinné firmy musel přerušit studia a začít si na živobytí vydělávat. Dal se najmout jako plavčík, pak vyzkoušel povolání učitele, ale po krátké době ho to zase táhlo na moře. Právě zážitky z plavby po oceánech velmi silně ovlivnily jeho tvorbu. Zakusil krutost života mezi tvrdými chlapy s velrybářskými háky, byl zajat lidojedy, poznal i pochybné kouzlo armádního drilu na válečné fregatě. Po návratu na pevninu začal pracovat jako celní úředník v přístavu a také se rozhodl psát. Vytvořil mnoho zajímavých příběhů, ale neochota podřídit se povrchnímu vkusu tehdejší společnosti způsobila, že současníky jeho tvorba příliš neoslovila. Znovuobjeven byl až třicet let po smrti, kdy svět zjistil, že nenápadný fousatý úřednický morous vytvořil dílo, které nemá ve světové literatuře obdoby.

LENKA ŠIMKOVÁ

ČTĚTE TAKÉ  Recenze: Audiokniha Vinnetou je návratem klasiky v podání velkých hereckých bardů

Foto: „Moby Dick p510 illustration“ od A. Burnham Shute – Moby-Dick edition – C. H. Simonds Co. Licencováno pod Public domain via Wikimedia Commons – http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Moby_Dick_p510_illustration.jpg#mediaviewer/File:Moby_Dick_p510_illustration.jpg

Tags: , , , , ,


o autorovi



Nahoru ↑

Dobré knihy