Snímek Jen 17 režiséra Francoise Ozona provází díky účasti na festivalu v Cannes a kontroverznímu tématu velká pozornost médií. Sází hlavně na krásu hlavní hrdinky a estetické pojetí.
Právě tento film byl vybrán pro slavností zahájení Festivalu francouzského filmu, jedné z nejnavštěvovanějších pražských filmových události. Film proto provází zvláštní aura očekávání. Hlavní hrdinku, sedmnáctiletou Isabelle, ztvárnila u nás neznámá francouzská herečka Marine Vacth. Děj se rozdělen do částí podle ročních období a začíná létem, které Isabelle tráví u moře s rodinou. Potká zde mladého Němce Felixe, se kterým prožije svoji první sexuální zkušenost. Po návratu do Paříže se stává luxusní call-girl, která se specializuje na starší muže.
Francois Ozon se nevyhýbal erotickým scénám, které se snažil zachytit festivalově esteticky. O hlavní postavě se toho ale moc nedozvíme. Její aktivity (komunikace s rodinou, školní hodiny, domlouvání schůzek s klienty) jsou tu zachyceny nezúčastněným dokumentárním okem kamery. Na peníze, které za prostituci dostává, je zde kladen velký důraz, ale zároveň z filmu vyplývá, že nejsou hlavním motivem jejího jednání. Ten se totiž vůbec nedozvíme. Při terapii, na kterou Isabelle pošle její matka (Geraldine Palhais) je nastíněné vysvětlení, že jde o klasický problematický vztah s otcem, ale příliš pravděpodobné to není.
Silná atmosféra se filmu nedá upřít a je pravděpodobné, že nezodpovězené otázky byly režisérovým záměrem, chce tak dát prostor divákově představivosti. I tak by ale hlubší zasvěcení diváka do příběhu neuškodilo, takto film jen popisuje a nechává publikum trochu chladným. K otázce prostituce nezaujímá snímek žádný postoj a nesnaží se ji vykreslit jako vyloženě negativní jev. V tomto případě se skoro zdá, jako by pro hlavní hrdinku byla prostituce zajímavou zkušeností, jak sama Isabelle více méně říká během své terapie.
Originální francouzský název, Mladá a krásná, film dokonale vystihuje. Marine Vacth byla pro svoji roli vybrána opravdu dobře, možná až příliš dobře. Film totiž hlavně oslavuje její krásu a ta se stává ústředním motivem, který na sebe strhává pozornost a prosazuje se na úkor hlubšího vykreslení postav. O samotné Isabelle tedy toho moct říct nejde, kromě toho, že je krásná a mladá. Zdá se, že je uzavřená sama do sebe, nevychází příliš se svojí rodinou, ale žádný důvod k tomu zřejmě nemá. Na konci filmu to působí, že v určitém slova smyslu nalezne sama sebe, když naváže vyrovnaný vztah se stejně starým Victorem. Toho pak ale zcela nečekaně opustí. 
Jen 17 nechává až příliš mnoho věci nevysvětlených a nepochopených. I přesto mu nechybí styl a dojem v divákovi zanechá. Mezi silné stránky patří dobře zvládnutá estetická stránka filmu. Osvěžují je i délka, s 95 minutami dnes patří mezi kratší filmy a děj postupuje poměrně svižně. Celkově film rozhodně neurazí a pro festivalového diváka může být zajímavým zážitkem.
Jen 17
Francie, 2013, 95 min
Režie: Francois Ozon
Scénář: Francois Ozon
Hrají: Marine Vacth, Charlotte Rampling, Frédéric Pierrot, Géraldine Pailhas, Fantin Ravat, Nathalie Richard, Jeanne Ruffhes
Klára Schejbalová
