Recenze: Quantum of Solace
Quantum of Solace je vlastně druhým dílem předešlé Bondovky Casino Royal. Pokračuje v nastolené změně směrem k větší technické a lidské realističnosti: Bond se z malého nafoukaného dítěte, které ničí své nepřátele hromadně jako Rambo, jenže s chvostem nabubřelé noblesy a s pomocí fantasmagorických předmětů, mění v dospělého pána. Ne sám od sebe, ale v inspiraci sérií o agentu Bournovi (s Mattem Demonem v hlavní roli), jenž byl novému Bondovi očividně předlohou.
Nyní se Bond (Daniel Craig) bije pěstmi, dohání nepřátele a utíká před nimi v dlouhých sekvencích. V detailech a rychlosti akčních scén tkví jejich efektnost, zvlášť když zahlédneme tu a tam náhodu a Bondův nezdar. Scén, jenž v Casinu strhly diváka do němého úžasu, je v Quantum of Solace opravdu kvantum. Tvůrci se řídili zásadou, co zafungovalo, divákovi poskytnout v hojné míře.
Co pokulhává, je příběh. Použitá teorie zločinného spiknutí není příliš uvěřitelná, způsob, jakým jí Bond odhaluje, ještě méně. Peripetie jeho vztahu k matce (přezdívka jeho šéfové s tváří Judi Dench) jsou nejdříve legrační, na konci už stěží pochopitelné.
Z hereckých výkonů je třeba kromě buldočího výrazu už ne úplně nového Bonda zmínit hlavního záporáka Dominica Greena v podání Mathieu Amalrica. Jeho obyčejně šílený výraz s těkajícími štiplavými očky dává zlu ve filmu ten správný uchylácký říz.
Kdo se bavil předchozím dílem a změnou ve směřování bondovské ságy, bude i tentokrát spokojen. Kdo čeká víc, neměl by na film chodit.
• Quantum of Solace
• USA 2008
• 106 minut
• Režie: Marc Forster
• Scénář: Paul Haggis, Neal Purvis
• Hrají: Daniel Craig, Giancarlo Giannini, Jeffrey Wright, Judi Dench, Olga Kurylenko, Mathieu Amalrica
• Kamera: Roberto Schaefer
• Hudba: David Arnold
Kubin
