Písně mého bratra – nenápadný opus
V sekci Panorama na 56. ročníku Zlínského filmového festivalu se promítal film USA Písně mého bratra (Songs My Brother Taught Me, 2015) původem čínské režisérky a scénáristky Chloé Zhaové. Projekce se obešla bohužel bez povšimnutí, ale jak už to bývá, neprávem. Snímek byl mimo jiné představen na festivalu v Sundance a získal řadu ocenění.
Vypráví o prostém, nikoli však zoufalém životě v indiánské rezervaci Pine Ridge v Jižní Dakotě. Vypráví o realistických osudech s přesvědčivou poetikou, jež činí z filmu mimořádně kvalitní dílo. Je to ten druh filmů, jehož synopse není důležitá jako dojem z celkové atmosféry, jež se divákovi nabízí.
Na počátku sedí lakotský mladík Johnny na bílem koni. „Když krotíš divokého koně, nesmíš zlomit jeho duši,“ slyšíme jeho myšlenky.“ Všechno, co je divoké má v sobě něco zlého… pro přežití potřebuješ zlo…“ V následujícím záběru pozorujeme jeho mladší sestru Jashaun kráčející po stepi. Slunce je nízko nad obzorem a ona mlčí.
Johnny má touhu se svou dívkou odejít z neperspektivního života v rezervaci do Los Angeles. Mezitím se sourozenci dozvídají o tragické smrti jejich odloučeného otce, bývalého kovboje. Sledujeme smuteční obřad, který je jiný, než takové ceremonie bývají. Pozůstalí připomínají opuštěné stromy vrůstající do holé krajiny. Popel z domku, ve kterém otec uhořel, je stejný jako prach stepi.
Johnny obchoduje s alkoholem, jenž je v rezervaci zakázaný. To se mu stane osudným, když si na něj počíhá konkurenční parta, zmlátí ho a auto mu spálí. Jashaun mezitím objevuje svět rodea, do něhož patřil její otec.
Johnny nakonec zjišťuje, že není snadné sebrat se a odejít. K odchodu potřebujeme odvahu, kterou často nacházíme ve vztahu k druhým. Johnnyho odvaha možná spočívá silnějšími kořeny ve vztahu k sestře a k místu, kde se oba narodily. Možná to ostatní, mimo rezervaci, je pouhý přelud.
Písně mého bratra jsou skutečnou melodií hlasů a obrazových sekvencí krajiny bez stromů, stejně jako indiánských rituálů a pravidel rodea.
Ačkoliv je život v rezervaci smutný (podobná situace panuje v mnoha podobných zařízeních nejen v USA, ale třeba i v Austrálii, kde jsou domorodci závislí na sociálních dávkách a ilegálním alkoholu), tento film není depresivní. Naopak obohacuje dojmy a myšlenkami, má v sobě spirituální podnět k životu, zneklidňuje diváka touhou vědět víc o světě, který je vzdálený hlavně prostorem, nikoli lidskými skutky, přáními, sny…, které, když překonáme rozdíly mentality, jsou známé každému.
Obyvatelé rezervace mají své zvyky, mají v sobě vůli se smát a žít. Je až s podivem, jaký vnitřní klid tento snímek v sobě má.
Chloé Zhaová si pro svůj autorský debut vybrala prostředí vzdálené stereotypní civilizaci. Život zde plyne poklidně, pro Johnnyho je to však malý svět. Naopak jeho setra Jashaun se brání myšlence, že by ji bratr měl opustit. Mnoho epizod dává divákovi možnost s vyprávěním plynout jako řeka.
Prolínání dramaticky vypjatých situací nepůsobí rušivě s rytmem lyrických scén. Konečný výsledek je místy až dokumentární a není ve svém důsledku ochuzen o své epické poslání. Zhaová nechtěla vytvořit příběh o hledání sebe sama, ani nechtěla představovat problémy postavy versus okolí. Taková snaha by byla banální. Autorka se pokusila oslovit právě jen jednotlivce. Každý totiž cítíme jinak a prostředí rezervace svou chudou, ale krásnou přírodou vybízí k poezii.
Daniel Herman
