Filmový průmysl už za sebou má sto let. Za tu dlouhou dobu se mnohokrát významně změnil. Kterým dílům ale za ty změny nejvíce vděčíme? Která díla určují trend a je na ně odkazováno do dnešních dnů? Dá se vůbec v moderní kinematografii vymyslet něco naprosto nového a nevídaného? To je mnoho otázek. Jisté je ale určitě to, že tyhle filmy by jste měli znát. Určitě jste většinu z nich už viděli. Proč se ale staly tak známými a obvykle, ale nikoliv vždy, i úspěšnými snímky? To se vám teď pokusím přehledně v několika sériích vysvětlit.
Matrix
Samotný jsem se divil, když se Matrix objevil v přijímacím řízení na velice ceněnou Pražskou FAMU. Co je na Matrixu tak pokrokového, že to uznají i zdánlivě do minulosti zírající vysokoškolští profesoři? Kolem roku 2000 se začal ve filmovém průmyslu razit nový směr, Efektismus. A Matrix je film, ve kterém Wachowští dokonale využívá nejmodernější počítačové techniky na vytvoření iluze umělého světa, kde je vše možné. Dokonce ukradl několik Oscarových ocenění favoritovi tehdejší doby, Star Wars.
V traileru je mnoho efektů dobře vidět.
Andaluský pes
Surrealismus je směr snažící se napodobit sen. Jedním z hlavních představitelů je všeumělec Salvador Dalí, který je znám hlavně kvůli sadě výborných surrealistických obrazů. Přesto se ale několikrát pokusit proniknout i na stříbrné plátno. Jeho filmy nemají příběh, směr ani důvod. Jsou jen sadou zvláštních záběrů, které dohromady dávají nečitelný celek. Andaluský pes se stal filmařskou legendou díky záběru, na kterém Dalí rozřezává oko mladé dívky. Snímek se stal symbolem toho, že ve filmu se realita smazává a proniká na plátno. Že film je vlastně jeden velký sen, který je nám pomocí kamery a plátna zprostředkován.
Pokud si věříte, že vás děj nebude půl dne trápit, podívejte se.
Cesta na měsíc
Těžko najdete zájemce o film, který nezná legendární Cestu na měsíc. Před tímto dílem byla pouze tma. Filmy byly krátké a nevyprávěly příběh, takže se často jednalo pouze o krátké záběry ze života. Meliés zde poprvé využívá základy filmového jazyka, například střih jako formu vyprávění. Také se jedná o první sci-fi, které kdy bylo natočeno. Kouzelník Meliés své hlavní řemeslo ve filmu využívá v celé své kráse, takže můžeme vidět třeba první použití různých druhů animace, nebo speciální efekty vytvořené pomocí manuálního pohybu kulis při natáčení scény.
Celé ke zhlédnutí.
Hardcore Henry
Možná si ťukáte na čelo. Jak může být film z roku 2015 inovativní? Aby jste tomu porozuměli, musíte vědět, že kolem roku 2010 se dostaly na výsluní malé kamerky, které lze jednoduše upevnit na hlavu. Úhel pohledu při vystupujícím videu je tedy z první osoby. Velice mladý režisér Ilya Naishuller v tom viděl příležitost stvořit nejlepší akční film, který kdy byl natočen. Zda se mu to povedlo se podívejte sami. Co se mu ale upřít nedá je naprosto neokoukané použití kamery. Několik filmů, kde se hodně používá POV (pohled z první osoby) již bylo. Ale nikdy to nebyly celé celovečerní snímky, nýbrž pouze krátké filmečky nebo součásti většího celku. Efekt toho, že v kůži Henryho jsme my, umocňuje ještě použití 120 stupňových čoček, které dodávají mírný efekt rybího oka. Ten poskytuje poslední kousek do mozaiky nezapomenutelné hodiny a půl v těle akčního hrdiny.
Samotný trailer napoví, jak film vypadá.
Křižník Potěmkin
Za vývoj filmu před vznikem Hollywoodu vděčíme kromě Francie také Sovětskému svazu. Soudruzi začli chytře pomocí nejnovějšího média propagovat režim mezi širší lid. Nově vzniklého konstruktionalismu se šikovně ujal ruský režisér Ejzenštajn a začal tvořit výborná díla v podstatě šitá na míru účelům komunismu. Mnoho jeho děl bych se nebál označit za revoluční. A to nemusím mít na mysli, že pojem „revoluce“ je často ústředním motivem jeho filmů. Křižník Potěmkin je pro kinematografii přínosný především kvůli výbornému způsobu práce s kamerou, za kterou vděčíme jednomu z mála opravdu slavných kameramanů, Tissemu. Poprvé se zdě objevuje záběr natočený pomocí pohyblivé kamery. Položil tedy v mnoho ohledech základy pro dnešní akční filmy. Další novinkou je to, že celý film je natáčen v exteriéru. Mnoho filmů z této doby se natáčelo v prostředí bezpečných studií. Ale štáb pracující pro Ruskou vládu si z risku poškození drahé techniky nemusí dělat starosti.
Přikládám nejslavnější scénu ruského filmu:
Jiří Makovský
imdb.com
