Násilí ve hrách je jedním z nejsklonovanějších problémů, kterým videoherní průmysl čelí. Kdykoli autoři byť jen lehce překročí standardy, ze všech stran se na ně strhne mnohdy nežádoucí pozornost (i když mnohdy funguje jako výborná reklama). Soudní spory, vláčení v médiích i odmítání titulu ze strany hráčů. Přesto málokdo si uvědomuje, že i násilné scény mohou mít jiný, než pobuřující efekt. Mnozí vývojáři chtějí pouze a jen ukázat realitu.
Grand Theft Auto V
Série GTA od studia Rockstars patří mezi jedny z nejkontroverznějších her vůbec. Ať již se jedná o možnost střílet po policistech, přejíždět chodce, až po všeobecné vychvalování zločinu. Jenže pátý díl šel ještě podle mnohých kritiků ještě o kus dál.
Scéna, ve které v roli psychopata Trevora mučíte člověka, se stala velice ožehavým tématem i mezi hráči, kterým trochu násilí nevadí. Z části za to může věrohodná grafika, z části předchozí soudní aféry série, ale nejvíce přímá účast hráče, který postupně vybírá způsob trýznění vězně. A že je velká možnost výběru nejrůznějších technik – od tzv. waterboardingu (řekněme cíleného topení mučeného), přes drcení nohou nářadím, elektrošoků, až po vytrhávání zubů.
Ano, na jedné straně se musí nechat, že se nejedná zrovna o příjemný hráčský zážitek, ale tolik zatracování si nejspíš nezasloužil. Vše provádí vyšinutý Trevor, jehož charakter to ještě více vykresluje (a ruku na srdce, od něj jsme nic jiného nečekali), ale zároveň je tu i morální odsouzení od druhé hratelné postavy Michaela. Takže ve výsledku, možná autoři trochu překročili pomyslnou hranici snesitelnosti, ale na většinu hráčů tato scéna měla nejspíš kýžený efekt. Mučení prostě není hezké. Je brutální, nelidské, nemorální atd. A jestli v jiných hrách, knihách nebo filmech se tato scéna přeskakuje, tak tam teprve se dá mluvit, že ukazují výslech jako zkreslený. Tím jej povyšují na normální součást života. Po zahrání GTA V nikdo nebude pochybovat o psychologických dopadech na mučené.
Tomb Raider (2013)
Restart slavné série s dobrodružkou Larou Croft se dočkalo velice realistického pojetí, alespoň co se týče snahy ukázat, jaké nástrahy mohou naivní holku počkat v divočině, která chce romanticky hledat dávné poklady. Od prvních chvil je vidět, že autoři tentokrát vše pojali z opačného konce. Mladá dívka, si musí z těla vyndávat zaražené kusy trosek, pády ji opravdu bolí. A když narazí na další bandu, která se rozhodla také vykrádat hroby, je velice překvapená, že se ji snaží znásilnit. A hráči jsou vyděšení naturalistickým provedením. A co teprve v tomto díle slavná úmrtí hrdinky.
Každý kdo předposledního Tomb Raidera hrál, vzpomene si na části, ve kterých sledoval jedno úmrtí Lary za druhým. Mluvíme zde o sjíždění řeky nebo plachtění na padáku skrz les, kdy než se hráč naučil správnou cestu, tak viděl mnohokrát probodnutý krk, spoustu krve a dost silné výkřiky.
Opět však to v tomto případě tato míra násilí titulu prospěla. Přerod mladé holky v silnou ženu, kterou známe z jiných dílů, je zde naprosto opodstatněný. Díky tomu můžeme Laře věřit, že později při střetnutí s dinosaury, nemrtvými a bůh ví čím dalším, si udržuje chladnou hlavu. Přežijí jen nejsilnější.
Call of Duty: Modern Warfare 2
Je velice zvláštní, jak hra s násilnou náplní může pobuřovat. Nikomu nevadí, že v průběhu všech dílů jste už zabili přibližně stejný počet obyvatel jako má Praha, ale ve chvíli, kdy jen trochu poukážete na jinou stránku násilí, jste ti špatní. Hráči milují, když postavy jsou drsné, nebojí se udělat špatné věci pro vyšší dobro. Takový tajný agent, který infiltruje teroristickou organizaci je přeci úžasný. Tu a tam prohodí drsnou hlášku, potyká si s hlavním šéfem a pak zachrání svět. Ale když ve jménu zachování krytí zabije civilisty…
Řeč je o slavné scéně No Russian v Modern Warfare 2, kde se hráč stane nejen svědkem, ale i aktérem masakru civilistů na letišti. Nehezké to bylo, ale to už tak válka bývá. A opět největší kontroverzi způsobilo, že hráč se aktivně na vraždění podílí. Byla by tato scéna v pořádku, kdyby jsme ji jen přihlíželi? Neměla by.
Gears of Wars
A ve válce ještě chvíli zůstaneme. Lidstvo je na pokraji vyhlazení při boji s tajemnými Locusty a poslední šanci představuje úderný tým okolo Marcuse Fenixe. Celá hra je prošpikována drsnými muži (a ještě tvrdšími ženami), velkou plejádou zbraní i nepřátel, které lze masakrovat. A když se na vás valí jedna vlna nepřátel za druhou, jejich údy létají na všechny strany. Co teprve, když se plazí u vašich nohou a můžete je jednoduše a velice efektně popravit. Nebo na ně vytáhnete svojí Lancer útočnou pušku zkombinovanou s motorovou pilou. Přes náhlý nával krve na obrazovce nic neuvidíte.
Oproti ostatním titulům v seznamu zde brutalita nepůsobí nijak nevkusně, ale místy zbytečně vytváří nepřehledné situace. Její množství však naprosto odpovídá bezútěšnosti osudu lidstva a ještě více podtrhuje drsnost hlavních postav.
Mortal Kombat
Jestli je nějaká série, kterou proslavilo to, jak někoho zmlátíte, vytrhnete mu srdce, ukousnete hlavu, rozdrtíte kosti v těle a vycucnete jeho bulvy, tak je to Mortal Kombat. Boje na život a na smrt o nadvládu nad planetou (zde spíše světem) Země byl vždycky úžasně zábavný, návykový, ano sice díky závěrečným pohybům tzv. Fatalitám i brutální. Zvláště poslední díly ukázaly, co některé věci udělají s lidským tělem. Mezi osobně nejoblíbenější je Jaxovo típnutí doutníků o soupeřův roztržený krk nebo Kung Laova cirkulárka.
Každopádně pohoršováním nad celou sérií a tím jak podporuje násilí zobrazováním krve, je zbytečné. První díl jasně ukázal, jakým směrem série se vydá, zároveň pojem Mortal Kombat je natolik slavný, že i většina rodičů snad musí vědět, co si to jejich dítko koupilo za hru. Když by mravokárci poukázali spíše na množství přátelství, která hra zruinovala, tak by udělali líp. Není nic horšího, než si dvě kola ani do soupeře nekopnout a jen sledovat jak vás (a jeho ovladač) válcuje levou zadní.
Matěj Říha
