Natočit film je většinou těžký a komplikovaný proces. To, aby každá jednotlivá scéna vypadala dobře v celku a před diváky v kině, je někdy opravdový boj s větrnými mlýny. Někdy se filmaři úzkostlivě snaží každou scénu dovést k dokonalosti a potom se stejně celkový dojem nepovede. Někdy však dokonalým scénám ve filmu předchází úplná chyba nebo náhoda, která filmaři vnukne geniální myšlenku. Koukneme se zde na čtyři příklady toho, jak může vzniknout ve filmu něco, co si budou diváci pamatovat celý život, úplnou náhodou.
1. Zvuk světelného meče ve Star Wars
Neexistuje snad nic, co by se z originální filmové série Star Wars nestalo integrálním prvkem filmové kultury. Co slovo, co pohyb, vše je celosvětově známé a dnes už legendární. Jedna z těch legendárních věcí na seznamu je rozhodně zvuk světelného meče. Miliony dětí po celém světě běhají po lese s klacky a řvou bzum, bzum už desítky let. Nebudeme se zde dohadovat, proč tento zvuk máme tak rádi. Prostě to tak je a basta! Zajímavé je však, jak vznikl. Vznikl totiž díky legendárnímu zvukovému technikovy Benu Burttovi. Burtt je legendou ve světě audiovizuální tvorby. Zejména díky velké kreativitě. Například zvuk Chewbaccy nahrál tak, že dal mikrofon k tlamě skutečnému medvědovi nebo mlátil do kabelů kladivem, aby dostal zvuk legendárního blasteru. Zvuk hvězdného meče podle Burtta vznikl tím, že se mu rozbil mikrofon, když ho zapojil, vydal dnes již známý zvuk. Burtt hned věděl, kde tento zvuk má použít. Takže světelný meč, který měl být v originále bez zvuku, dostal tento celosvětově známý tón.
2. Nejslavnější linka v Čelistech byla původně „running joke“
Čelisti Stevena Spielberga jsou považovány za jeden z nejlepších filmů všech dob a zároveň jeden z prvních opravdových blockbusterů. Pro dnešního diváka je samozřejmé, že film s takto příšernými efekty bude spíše k smíchu, ale v té době to byl opravdový hit. Rozhodně nejlepší film se žraloky. I přes dnešní technologii dosud nepřekonaný. A to je co říct. Asi nejznámější scéna však vznikla velkou náhodou. Když se šerif Brody poprvé střetne s mořským vlkem, řekne: Asi budeme potřebovat větší loď. Legendární linka však byla Royem Scheiderem zcela improvizovaná. Původně měla znít pouze dramatická hudba. Avšak Scheider použil radši tuto větu. Tu znal celý štáb od začátku filmu. Jelikož byl obrovský problém s penězi, byla půjčena mnohem menší loď, než bylo plánováno. Tato věta se tak stala obvyklým vtipem, kdykoliv byl problém s natáčením filmu.
3. Maska z Vřískotu byla nalezena u nějaké staré dámy
Předtím, než se začalo ukazovat na to, jak tupé horory jsou, byl tu Wes Craven a jeho Vřískot. Ten byl napínavý a a chytrý. Nutil nás zamýšlet se nad metafyzickými otázkami. Například nad tou, jak úžasné je pojmenovat svého syna Skeet. Hlavní postavou je samozřejmě tajemný zabiják. Zabiják s ikonickou maskou ducha, která je vyjevená jako dítě, které zjistí, že Santa Claus neexistuje. Nikdo netušil, jak maska bude důležitá. Návrhy masky byly zpočátku dosti stupidní. Od přestárlého Caspera po Freddyho Kruegera po lobotomii. Když se producenti rozhodli vyrazit do ulic a hledat místa, kde se má tento teenage horor odehrávat, narazili na dům jedné staré dámy. Její manžel sbíral masky a jeden z producentů tam narazil na dnes již ikonickou masku. Bez této náhody by možná nikdy nebyl tento horor takový, jaký byl.
Čtyři chyby při natáčení, které vedly k legendárním scénám
4. Konec absolventa vznikl proto, že režisér zapomněl zařvat „střih“
Absolvent je docela zvláštním filmem, který byl dost dobrý. Vypráví příběh absolventa vysoké školy, který neví kam jeho život bude směřovat. Je sveden starší paní Robinsonovou a nakonec se zamiluje do její dcery Elaine. Dustin Hoffman zde ukázal, že na velké holywoodské plátno se prostě hodí. Hoffman na konci filmu odtáhne nevěstu od oltáře, když se má provdat za jiného. Finální scéna přichází, když oba naskočí do nedaleko přijíždějícího autobusu. Po chvíli euforie z toho, že nakonec změnili svůj život, přichází vystřízlivění a trapnost, která nastává. Oba si uvědomují, že změnili svou budoucnost, ale neví. Uvědomují si strach z toho, co má přijít.
Melancholie a absurdita, která je zobrazená v této scéně, je to, co tento film dělá tak dobrým. Avšak původně to tak vůbec nemělo být. Film měl končit šťastně. Tím, že se sobě vrhnou do náručí a budou šťastní až dokonce. Režisér totiž při poslední scéně předal odpovědnost na editora, aby si mohl tuto scénu lásky vychutnat. Avšak zastupující režisér zapomněl zařvat střih a tak scéna pokračovala. Hoffman ani Rossová však nevěděli co mají dělat. Proto improvizovali. A tak samotného režiséra napadl tento geniální konec. Inu cesty filmu jsou někdy opravdu nevyzpytatelné a my jsem za to samozřejmě rádi.
autor: Tomáš Smutník
zdroj: http://www.cracked.com
