Po úspěchu filmu Králova řeč jste musel být zavalený nabídkami na další film. Byly Bídníci vaše první volba? Bojoval jste, abyste je mohl režírovat, nebo jste se jen dozvěděl, že jsou k mání?
Hooper: Už během toho kolotoče kolem Královy řeči jsem uvažoval o Bídnících. Chtěl jsem zjistit, jestli je to něco, co bych chtěl následně dělat. Přesvědčilo mě, že jsem ten muzikál viděl hned několikrát. Odjel jsem z New Yorku do Chicaga, abych viděl nové představení. Taky jsem četl knihu. Nosil jsem ji všude s sebou během toho šílenství okolo Královy řeči, a to bylo moje brnění během té bláznivé doby. Cítil jsem, že úspěch toho filmu můžu využít, abych mohl zariskovat a pro další film si vybrat něco originálního. Řekl bych, že vybrat si muzikál je ten největší risk. Hugh Jackman to nazval Mount Everest filmařů. Když se dívám na hotový film, vidím všechny ty propasti, do kterých jsem se mohl zřítit. Je to velmi náročný žánr, protože komunikujete způsobem, který není přirozený. Vytváříte svět, kde lidé komunikují písní. Vzdáváte se přirozenosti dialogů a vydáváte se na neznámé území, do odlišného stylu. Úspěch závisí na tom, jestli ten svět natočíte přirozeně, živě, hluboce. Aby divák ten styl prostě přijal a vžil se do příběhu jako v normálním filmu.
Nečekaně jste nechal herce zpívat naživo. Bylo to vaším záměrem od počátku, nebo jste se rozhodl až v průběhu?
Hooper: Byl jsem tak nadšený z toho nápadu točit naživo, že jsem to jinak nechtěl. Věřil jsem, že je to pro tenhle příběh ideální. Vyplynulo to z dlouhého přemýšlení o muzikálové formě. Částečně to bylo osobní, protože i ve velkých muzikálech jsem měl problém s tím postsynchronním zvukem. Připadá mi trapné, když se postsynchrony netrefí do pohybu rtů naprosto perfektně. A takovou nedokonalost jsem rozhodně ve svém filmu nechtěl. Chtěl jsem, aby to bylo naprosto reálné. Řekl jsem si, že když je ten svět stejný jako náš, ale místo mluvení se zpívá, tak proč by se hudba nahrávala jinak, než dialogy? Ale hlavní bylo herectví. Skvělé herectví je hlavně o tom, pohybovat se v přítomném čase. Kombinace živého zpěvu a živého piana jim dává velkou kontrolu. Mají stejnou kontrolu, jako v jakémkoliv jiném filmu, takže můžou v přímém čase stvořit jakoukoliv emoci, jaká je napadne. Pokud je emoce ovládnou a potřebují pauzu, můžou ji mít. Pokud se chtějí rozplakat, můžou. Pokud děláte postsynchrony, většina vašeho mozku se soustředí na to, abyste se trefili do pohybu rtů, který byl natočen před třemi měsíci, což je docela kontraproduktivní. Chtěl jsem hercům vrátit moc herectví. Což samozřejmě vyžaduje herce, kteří dokážou zpívat naživo, protože je potřeba to zpívat správně.
Myslím, že jste tenhle žánr svým pojetím změnil. Slyšel jsem, že první sestřih měl 4 hodiny.
Hooper: Jo, to měl.
To je docela dlouhý film. No a jaký byl? Musel jste z něj udělat režisérský sestřih. Ten byl jak dlouhý?
Hooper: Asi tři hodiny. Musel jsem vyhodit hodinu. A potom se to ještě postupně zkracovalo, jak jsem rozhodoval, které písně tam nechám. Velký rozdíl mezi tímhle a normálním filmem je ten, že v tom normálním můžete vyhodit kdekoliv cokoliv. Můžete vyhodit sekundu kdekoliv, kde je v dialogu nějaká pauza. Můžete vyhodit větu a dát tam jinou. Máte velké možnosti, jak měnit dialogy. Ale během zpívání nemůžete jen tak něco vystřihnout, protože by se rozpadla hudební konstrukce. Ale já jsem se rozhodl, že to dostanu pod 2 a půl hodiny, takže jsem se musel stát hudebním expertem, abych mohl zasahovat i do těch hudebních částí. Nakonec jsem našel místa, kde jde něco vystřihnout. Přišel jsem totiž na to, že v divadle je spousta míst, kde je hudba jen proto, aby se během ní mohly vyměnit kulisy nebo něco takového, což ve filmu není potřeba. Ale spoustu míst nelze změnit kvůli tomu, jak hudba funguje.
Natáčení provázel obrovský zájem. Lidé se snažili vyfotit něco z natáčení a něco z těch fotek se i dostalo ven. Byl jste z toho zájmu nadšený, nebo vám to už lezlo krkem?
Hooper: Bylo to zvláštní, protože když jsme natáčeli Královu řeč, byl to soukromý proces, protože o tom filmu nikdo nic moc nevěděl. Byla to adaptace hry, která se nikdy nerealizovala. Lidé ten příběh moc neznali. Nemohlo to být rozdílnější od natáčení Bídníků. Lidé z toho udělali veřejnou záležitost. Hezké na tom bylo, že jsem měl pocit, že dělám film, který lidi fakt chtějí. Je dost depresivní, když vložíte tolik práce do filmu, o kterém ani nevíte, jestli o něj někdo stojí. Ale tohle bylo úplně jiné, měli jsme neuvěřitelných 60 milionů fanoušků, kteří se na film těšili a byli na něj zvědaví.
Vím, že je ještě brzo, potřebujete si odpočinout po natáčení tak náročného projektu, jako byly Bídníci. Ale máte už nějaké další plány?
Hooper: Pořád se cítím na to, že půjdu a natočím něco, co mě zrovna inspiruje. Poslední rok a půl jsem byl nadšený, že nemusím dělat rutinní práci. Většinou natáčíte scény, které už jste dělali stokrát, a které se nedají natočit mnoha způsoby. Ale při tomhle natáčení jsem měl pocit, že dělám úplně něco nového a vzrušujícího. Myslím, že jsem pořád hladový po nových věcech, po porušování pravidel. 
Vím, že se už zvažuje štáb pro příští Bondovku. Přemýšlel jsem o něčem takovém? Taky mě zajímá, jestli máte nějaké ambice v komiksovém žánru, který je teď tím nejsledovanějším?
Hooper: Vždycky jsem měl pocit, že se ve mně skrývá epický režisér, který chce vykreslit velký svět. Ale zatím nevím, jestli se mi něco takového jako komiksový film podaří. Uvidíme, uvidíme.
Přeskočil jste mou otázku na Bondovku. Je to něco, o čem nechcete mluvit?
Hooper: Rozhodně bych o tom rád mluvil. Pořád je ve mně ten desetiletý chlapec, který by považoval za největší poctu ze všech, kdyby mohl točit Bondovku.
Už jste viděl Skyfall?
Hooper: Ne, vlastně jsem poslední dobou neviděl vůbec žádné filmy. Možná dnes večer půjdu po dlouhé době do kina. Je Skyfall dobrý?
Fantastický.
Hooper: Slyšel jsem, že je dobrý. Je to skvělá kombinace, Sam Mendes a Daniel Craig. Zní to hodně cool.
Film se zdá být vymírajícím uměním, protože všichni točí na ARRI Alexa a podobné kamery. Jaké z toho máte pocity? Ptal jsem se vás na to i po Králově řeči a zajímá mě, jestli se u vás něco změnilo.
Hooper: No, tentokrát jsem točil na film, 35mm, a jsem za to rád. Jsem na kamery dost tvrdý. Natáčeli jsme v horách, ve vodě, v bitvách s pravým střelným prachem. Kamery dostaly hodně zabrat. Je tam hodně ručních záběrů. Potřebovali jsme rychlé a robustní kamery. Máme i IMAX verzi. To, že natáčím na film, je iracionální. Začal jsem filmy natáčet ve 13 letech na 16mm kameru a pach filmu mi pořád připomíná dětství a vzpomínky. 
Film Bídníci, ve kterém si zazpívali například Russell Crowe, Hugh Jackman nebo Anne Hathaway, měl premiéru 3. 1. 2013.
Zdroj: www.collider.com
Klára Scholzová
