Bronnie Ware
Rok pro změnu
52 úvah pro život bez výčitek
Překlad Julie Žemlová
Autorka světového bestselleru Čeho před smrtí nejvíce litujeme se ve své nové knize krátkých úvah, črt, zamyšlení a minipříběhů ze života, jež uspořádala do cyklu pokrývajícího dvaapadesát týdnů celého roku, zabývá tím, jak je důležité žít život bez zbytečných výčitek a lítostí, které pak na konci života vedou k trpkosti a pocitu promarněných šancí. Skrze nepatrné a mnohdy zdánlivě obyčejné události, které jsou přítomné každý den, ukazuje, jak se plně zhostit svého života a být jeho spokojeným a šťastným pánem.
Bronnie Ware je spisovatelka, textařka, učitelka psaní písňových textů. Miluje vyrovnanost, jednoduchý život, zdravé jídlo a vstávání za zpěvu ptáků. V Portále vyšla její kniha Čeho před smrtí nejvíce litujeme.
brož., 160 s., 265 Kč
Také jako e-kniha.
PortálUkázka z knihy:
NA PLANETĚ
Ačkoli jsem změnila svůj životní styl i kariéru, a nejsem proto zapojená do dění na hudební scéně tak jako dřív, je pořád skvělé setkat se s přáteli z hudební branže, když projíždějí městem. Posledních deset dnů jsem většinu času strávila na místním hudebním festivalu právě tím.
Jeden z mých přátel měl skvělé vystoupení a jeho koncert byl krásný zážitek. Naše životy se nikdy nějak zvlášť nepropojily, ale rádi se vidíme, kdykoli na sebe 
narazíme. Párkrát jsme spolu zašli na oběd nebo na kávu či čaj, ale většinou se setkáváme jen při různých hudebních událostech.
Když zpíval, oddávala jsem se příjemným myšlenkám o nás dvou. Uvědomila jsem si, že sice ani jeden nehoříme touhou být více propojeni s životem toho druhého, ale přesto je skvělé, když vím, že žije na téhle planetě. Když jsme se loučili, řekla jsem mu to.
Později jsem přemýšlela, že jsou v mém životě další lidé, u nichž to cítím podobně – lidé, které nevidím často, ale když se potkáme, cítíme vzájemné sympatie, respekt a štěstí. Jsem ráda, když vím, že jsou na téhle planetě. Mnoho lidí jsem během svého života poznala jen krátce, ale dělá mi radost vzpomínat na ně a přemýšlet, co asi dělají. Jen vědomí, že tam někde žijí, mě hřeje u srdce a nemohu než je v duchu zahrnovat radostnými myšlenkami.
Je snadné myslet jednostranným způsobem, v němž se svět skládá z toho, co vidíte a co bezprostředně ovlivňuje váš život. Ale myšlenky na další dobré duše člověka otevírají ještě víc a přinášejí mu klidnou radost. Nemusíte s nimi být v telefonickém ani e-mailovém kontaktu. Nemusíte je pravidelně vídat. Některé už dokonce nikdy neuvidíte. Nicméně někde tady jsou a této úžasné skupině zvané lidstvo přidávají na chuti. Uvědomit si to je povzbudivé. Pomáhá to člověku cítit se vším pevnější sepětí.
Média nás mohou bombardovat spoustou negativních zpráv. (Proč musejí být špatné zprávy spojeny s takovou senzacechtivostí?) Ale připomenete-li si, že je všude i spousta dobrých lidí, byť jste se s nimi setkali jen krátce před mnoha lety nebo je znáte jen z doslechu, přivede vás to zpátky k tomu, abyste lépe vnímali dobro života.
Také mi dělá radost, když vím, že jsou na této planetě lidé spojení se mnou skrze práci, kterou dělám (a už tím, že čtou mé knihy a texty, nebo poslouchají mé písničky). Zachytíte-li mé poselství, pak jste určitým způsobem stejně naladěná duše. Jsem ráda, že vím, že jste na této planetě.
Děkuji vám, že jste součástí tohoto úžasného tavicího kotlíku zvaného lidstvo. Díky tomu je svět lepší.
Knihu můžete zakoupit ZDE.
