Nostalgie. Vždycky, když si vzpomeneme na naše herní začátky, tak máme slzu na krajíčku. Doba byla jiná. Všudypřítomné pixely tu nebyly proto, protože to bylo cool, ale protože to byl vrchol grafiky. Začínali jsme na jednoduchých obrazovkách (pamatuji se, že prvního Prince of Persia jsem hrál u táty v práci na monitoru, který měl černý podklad a oranžové odstíny), neměli jsme k dispozici automatické obnovování zdraví nebo ukazatele, které nás vodily za ručičku, když jsme nevěděli kudy se vydat dál. Do teď nám leží v paměti několik kódů na nesmrtelnost, doteď se tam někde schovává ta nejzásadnější informace, a to, že trpaslík je nejlepší!
Golden Axe
Herní počin SEGY, který vstoupil do historie a mnoho srdcí se zachvěje, když někdo náhodou vysloví jeho jméno. Úžasná grafika, klasický fantasy příběh a místy dost těžká, frustrující hra. Ale to nejlepší, co mohlo v té době potkat dva sourozence, byla možnost hrát hru ve dvou.
Trpaslík je nejlepší!
Na začátku se objeví kostlivec. Ten vám ze své rozevřené dlaně nabídne tři hrdiny, za které je možné hrát. Barbar, černovlasý muskulaturní obr, žena, pravděpodobně amazonka, a v neposlední řadě trpaslík. Onen trpaslík, jak mi dají jistě znalci za pravdu, byl nejlepší možnou volbou. Jeho hbitá sekera se jen těžko setkala s odporem. Ovšem magie, kterou vládl, nebyla z nejlepších. A proto když byla možnost hrát ve dvou hráčích, si veteráni her brali na pomoc Amazonku, která byla naopak v magii nejsilnější.
Jde se na věc
Příběh je klasický a kouzelný, ovšem málokdo si ho v té době vychutnal nebo uměl anglicky. Celé království si žije v harmonii, dokud krále a královnu neunese ten nejzlejší démon. Zdají se být ztraceni, ovšem v každém příběhu se najde nějaký hrdina, který neznaje strachu se vydá na jejich záchranu s vidinou bezmezné slávy a bohaté odměny.
Začínáte v lese a už tam je jasné, že to nebude procházka růžovým sadem, proti vám se ženou hordy různorodých nepřátel, majíc barevné modifikace podle své náročnosti (zlatý obr je docela oříšek). A vy je kosíte hlava nehlava a toužebně vyčkáváte na draka, kterého si můžete osedlat a s jeho pomocí zdolávat i ty nejtěžší boje. Nakonec se objeví žlutý blikající nápis Go! A vy se posouváte spolu s obrazovkou dál do další úrovně.
Hra se dá dohrát cca za půl hodinky, ale o herním času to nikdy nebylo. Bylo to o tom, že jste se starším bratrem mohli bok po boku bojovat proti bezpráví a temným silám. Zachraňovat království totiž od té doby nebylo nikdy tak zábavné.
Prince of Persia
Asi není nikdo, kdo by neznal tohoto blonďatého parkourového předchůdce v bílém pyžamu. Jedna z nejtěžších her vůbec, postrádající jakoukoliv nápovědu. Ale to přece nevadí. Jste princ, který musí získat spět svou milovanou princeznu ze spárů mocného sultána. Prince of Persia je jedna z nejlepších her v historii díky své povedené grafice, vydařené animaci a obtížnosti tak velké, že ji mnoho hráčů nikdy nedohrálo. Nakonec ale vždycky přišel do školy nějaký ten jedinec s profesionálním úšklebkem herního veterána aby mohl pronést ono kouzelné : „Princezna je moje.“
Skoč!
Celá hra je založena na pár úkonech: skoky, boje s mečem, šplhání a zase skoky. Procházíte od žaláře až do nejvyšších pater rozlehlého paláce. Nikdo vás nevodí za ručičku, nikdo vám neřekne, kam máte jít. Teprve až uvidíte zdobené schodiště, si můžete oddychnout. Prince je nekompromisní, stačí jeden chybný krok a můžete začít úroveň od znova. Kolikrát se stane, že běžíte po rovné cestičce vstříc krásným schodům do dalšího kola, ale špatně si načasujete skok a sledujete, jak vaše tělo padá na samé dno té nejhlubší propasti. Stejně tak je to s šermováním, stačí vám uvěřit, že jste neporazitelní a je konec. Vždycky se objeví totiž nějaký ten šermíř, který dokáže překvapit.
Držte se, neztrácejte naději, když se vám nedaří, a hlavně nezapomeňte, že ta vysoká nádoba se zeleným zdobením je jed.
F-19 Stealth fighter
Jeden z prvních leteckých simulátoru z roku 1987. Obtížný, inovační a dost návykový. Stejně tak se jedná o hru, která měla jako snad jediná za cíl to, aby při vašich oslavách byla plná hospoda.
Sejdeme se na briefu
Hru vlastně po celou dobu vnímáte z pohledu pilota. Vše začíná briefingem, kdy se ve svých rukou probíráte všemi informacemi o misi. Pečlivě si vyberete vybavení letadla od bomb přes rakety země-vzduch až po přídavnou palivovou nádrž. Pak už vám nezbývá nic jiného, než nasednout do letadla a jít na věc.
- Takže hezky popořadě, klapky do vzletové polohy, přidat postupně plyn, vzlétnout a zasunout podvozek. Klapky zpět! Za stále znějícího vysokého tónu letíte směrem na hlavní cíl. Vše jde poměrně klidně, dokud se neobjeví první nepřátelské stíhačky. Snažíte se je setřást, ale co to! Vystřelují po vás raketu typu Maverick. Nezbývá vám nic jiného než odhodit chaffy a flarey a doufat, že se od vás střela odchýlí…
To všechno je zabaleno do naprosto jednoduché grafiky, kdy při pohledu z venku na letadlo vnímáte vesměs jen pár trojúhelníků.
Deme na jedno?
Jak jsem zmínil na začátku, vaší odměnou jsou medaile, to ano, ale pokud je mise opravdu úspěšná, tak se bar, kam chodí všichni piloti, naplní až po okraj, a zábava může začít. Jestli ale misi zkazíte nebo nedej bože se katapultujete, získáte purpurové srdce a v hospodě sedíte jen vy sám nad lahví laciné whisky. V nejhorším případě jen salva z pušek a náhrobek s vaším jménem. Tohle všechno hra opravdu obsahuje. Je až k nevíře, jak něco tak jednoduchého může být tak obsáhlé, ale hlavně zábavné. V době, kdy vlétl do kin Top Gun, jste vy mohl vzlétnout s F devatenáctkou, a to rozhodně nebylo k zahození.
Další a další
Je mnoho her, které navždy zůstanou v našich srdcích. Byly to právě ty první, se kterými jsme přišli do kontaktu a které v nás zanechali tu chuť pouštět se do dalších a dalších dobrodružství. Díky těmto hrám totiž pokračujeme v hraní, protože už tehdy jsme věděli, že nás to bude setsakra bavit.
Pokračování příště
Adam Dvořák
