O zemětřesení v hotelu Thermal informoval po loňském filmovém festivalu nejeden deník. Je velmi příjemné se na vlastní oči přesvědčit, že se jednalo pouze o zemětřesení personální a ne o žádnou lokální katastrofu. Právě začal jubilejní 50. ročník Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary.
Personální změny souvisí mimo jiné i s nespokojeností s hospodářskými výsledky. Stejně na tom je i venkovní bazén, který je v současnosti mimo provoz a ministerstvo financí ho ještě před pár dny plánovalo prodat. Naštěstí se tak nestalo a celistvost komplexu hotelu Thermal zatím zůstává zachována. Nepříjemnou otázkou zůstává, na jak dlouho v zemi, kde i tak výjimečnou stavbu, jakou je návrh Kaplického knihovny, se nepodařilo uskutečnit?
Nejednou jsem slyšel názory, že by se stát měl zbavit nevýdělečného hotelu, protože přece nežijeme za socialismu a stát by neměl podnikat v hoteliérství. Vzpomínám si na článek z ledna letošního roku komentátorky Reflexu Andrey Holopové, kde jejími argumentem pro prodej celého hotelu jsou peníze a poněkud obehraný argument, že jedině soukromí vlastník se umí postarat a stát nikoliv. To už je holt nevýhoda současné doby, kdy se často odmítáme na věc koukat i z jiného než jen tržního hlediska. Hotel Thermal byl postaven přímo pro účely filmového festivalu. Obsahuje nejen pokoje, ale několik kongresových a filmových sálů, včetně toho největšího, který pojme přes tisíc diváků a je dějištěm hlavních událostí filmového festivalu.
Samotný festival Karlovy Vary Patří mezi nejprestižnější filmové festivaly kategorie A. Tam spadá např. festival v Cannes, Benátkách, Berlíně a další. Navíc Karlovy Vary patří mezi nejstarší z nich a umožňuje bezprostřední kontakt filmového tvůrce s divákem. Režisér si může prožít autentickou reakci publika a společně s ním se po představení pobavit o dojmech z filmu. Jinými slovy: jsme jednou z mála zemí, která umožňuje takhle blízký kontakt tvůrce s divákem, a na to bychom měli být hrdí.
Jaký osud by asi čekal festival, kdyby jeho hlavní zázemí padlo čistě do soukromích rukou? Který soukromí vlastník má zájem, navíc u poměrně kontroverzní stavby, jakou hotel Thermal je, uchovávat chátrající budovu v podobě, v jaké ji architekti Machoninovi navrhli? V tomto případě bych jednoznačně souhlasil, aby byl hotel včetně bazénu prohlášen za kulturní památku a při dalším užívání se tak respektovaly potřeby filmového festivalu a autorská práva tvůrců Thermalu.
Žijeme v kapitalismu, ale to by nemělo znamenat, že pokud se něco nedá žrát, tak nás to nezajímá. Najde se mnoho lidí, kterým vadí i samotný festival a nazývajího nejdražším mejdanem roku. Zde ale víc než o peníze jde o to, že stát by měl financovat kulturu, měl by podporovat širší podvědomí o našem státě v mezinárodním měřítku a měli bychom být šťastni, že můžemebýt hrdi nejen na to, že vypijeme jedni z nejvíc piva na světě.
Pavel Urík
