Recenze: Měla jsi vůbec někdy rodinu? Snad ano. A možná to byla jen iluze…

Měla jsi vůbec někdy rodinu? Měla. June  žila se svým přítelem a její dcera se měla druhý den vdávat. Výbuch plynu jí vzal dům, dceru, budoucího zetě, přítele i bývalého manžela. Jen řízením osudu byla v ten okamžik June Reidová venku a jako jediná přežila.

Kniha Billa Clegga není detektivkou ani thrillerem. Tam, kde vše skončilo, začíná cesta do minulosti. Čtyři lidé zemřeli, ale mnoho jich zůstalo. A každý z nich zná svůj kousek příběhu. Vyprávění, které utla ničivá exploze plynu bez ohledu na to, v kterém okamžiku se právě nacházelo.Měla jsi vůbec někdy rodinu?

Každá kapitola je vyprávěna pohledem některého z těch, kteří mají to štěstí i smůlu, že žijí a mohou vzpomínat. Předkládají svůj osud, jehož nedílnou součástí byl někdo z těch, kteří zemřeli v ten den.

Tady by mohl čtenář lehce propadnout panice v očekávání katarze plné lítosti, smutku a nekončící deprese. Zcela oprávněně. Ne, nejde o veselé vyprávění, protože hned od začátku víme, jak kniha dopadne. To, co nás vytrhne z beznaděje je poznání toho, co předcházelo.

Některé události si nikdo neplánujeme. Nemyslíme na ně a ony si bez ohledu na to nakráčí do našeho života a změní ho, nebo ho zcela zničí. Mnoho slov zůstane v ten moment nevyřčených, mnoho situací nedokončených. Nemožnost změnit tento fakt bolí víc, než smrt sama.

Kniha je o několika slovech, na která nemáme občas odvahu a otálíme s nimi. Je o těch drobných gestech, která mohou učinit někoho šťastným stejně tak snadno, jako jindy obrátit život vzhůru nohama. A stejně k nim hledáme odvahu, jako by šlo o ty největší globální události.

KOUKNI SE  Recenze: Jo Nesbo - Zatmění je jen pro silné povahy

Kniha je o smutku, se kterým se dá bojovat tím, že vyvoláme vzpomínky, na člověka, který nás v jeden okamžik udělal šťastným. Přestože náhoda nechtěla, aby tento pocit trval dál. O to silnější je vděk za ty chvíle, kdy se spojily naše cesty s někým, kdo zde již nemůže být. Ale byl tu a to je pro další život podstatnější než skutečnost, že už tu není.

Při čtení rozhodně nepropadnete smutku. Snad nostalgii a troufám si říct, že i nesmělému náznaku naděje. Pokud se hlavní hrdinky dokážou s otevřeným srdcem podívat za sebe, najdou odvahu dívat se do budoucnosti a vidět ji. Najdou v sobě sílu říkat a dělat věci, které je potřeba, protože vhodný okamžik může, a nebo také nikdy nemusí přijít.

Jednotliví vypravěči jsou více či méně zainteresovaní v celé tragédii. Nejsou čtenáři nijak představeni. Tím, čím jsou, musí čtenář vypozorovat z kontextu. To je zprvu trochu matoucí. Naštěstí se nevyskytují pouze jednou. Vrací se v okamžiku, kdy je další díl skládačky na svém místě. Jejich postava je díky tomu bližší a ví, kde je její místo, jaký je její náboj.

Domino

Celý příběh se skládá pomalu a precizně tak, že až s poslední kapitolou je řečeno vše. Mozaika osudů je hotová. Každý dokončil svou zpověď a nalezl rozhřešení. Konec vyznívá oproti začátku smířlivě. Nechává si značnou otevřenost a hrdinům dává svobodu vyplývající z jejich poznání a sebereflexe.

KOUKNI SE  Chaloupka na muřích nožkách je pohádka pro starší děti, co se po nocích rády bojí

Měla jsi vůbec někdy rodinu?  je originální kniha psaná nevšední formou, díky které je čtenář součástí všech osudů a cítí naléhavost všech nevyřčených slov stejně jako její hrdinové. Nabízí zamyšlení nad tím, co všechno znamená mít rodinu. Jak silní můžeme být sami. Je o síle, která se skrývá v přátelství. O promarněných okamžicích. O slovech, která bolí, když je nikdo nevysloví.

Měla jsi vůbec někdy rodinu?, Bill Clegg, Domino, 2017

Knihu můžete zakoupit ZDE

Kristina Doubravová

PŘEHLED RECENZE
Hodnocení
9
mela-jsi-vubec-nekdy-rodinuKnihe je svědectvím o síle lidského ducha, o schopnosti vyrovnat se s tragédií, o moci přátelství a také o tom, co skutečně znamená mít rodinu.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno

20 − thirteen =