• Režisér Christopher Nolan. Mistr rafinovaně vystavěných filmových příběhů. Postavy jeho filmů nejsou žádní klaďasové, často zmítaní svými pochybami, posedlostmi či temnými stránkami své osobnosti. Memento, Insomnie, Dokonalý trik, Temný rytíř.
• Důmyslná konstrukce příběhu. Nolan opět prokázal, s jakou jistotou a precizností dokáže vytvořit mnohovrstevnatý, konzistentní filmový příběh, u něhož a dlouho po něm musí divák přemýšlet a domýšlet skryté a překvapivé paralely.
• Filmová psychoanalýza. Nejen, že film nabízí hlubinný pohled do duše hlavní postavy, ale stěžejní nápady a myšlenky filmu jsou výpovědí o základních psychologických a filozofických otázkách života. Je důležité, zda žijeme ve svém snu nebo v realitě? Nebo je podstatné, zda dokážeme věřit tomu, že svět kolem je reálný? Vršení hlubinných vrstev nevědomí, různé časové dimenze dle hloubky nevědomí, práce s projekcemi a vztahy na úrovni snů. Proces vnuknutí jako základní kámen psychoterapeutického procesu, kdy jen mnou objevený a zvnitřněný zážitek může vézt ke katarzi a změně uvažování. Organická psychologická mnohovrstevnatost na relativně subtilním prostoru v hávu filmového blockbusteru.
• Úchvatná hudba Hanse Zimmera. Zazní přesně tam a tak, aby dokonale zesílila emocionální zážitek z filmu.

Proti:

• Ledově chladný design filmu. Filmová dokonalost, kterou dosahuje Nolan výše uvedenou propracovaností,mnohovrstevnatostí a organickou provázaností obsahu i struktury filmu, je servírovaná ve sterilním obalu. Prostředí snů je bez fantazie, vágní a zaměnitelné. Akční scény jsou otravné svou zdlouhavostí. V bezmála nejhlubší vrstvě spánku jsme svědky dlouhých honiček, stříleček a bitek ve sněhu ve stylu počítačových her a kdekoho napadne, zda opravdu takto sníme, nebo jsou tyto scény, které vyplňují všechny vrstvy snu i skutečnosti, daní za formát filmu pro masového diváka. Silnou polehčující okolností je fakt, že ideově tyto scény slouží analogicky ke stejnému účelu ve struktuře filmu jako v jejich problematickém vnímání náročnějším divákem filmu-totiž aby v podobě ozbrojené ochrany zabránily extraktorovi se ponořit hlouběji do niterných prožitků snícího.
• Dokonalost zážitku z tohoto filmu je strašidelná

Kubin

Pro:

• Agora je výpravný film efektivně využívající moderní filmové technologie simulující stavby antických měst do podrobných detailů.
• Proantický (Antikřesťanský) pohled na přelomové období dějin: film nabízí myšlenkovou perspektivu vidění světa z pohledu moudré antické filosofky Hypatie. Její “pohanská” víra je postavena do kontrastu k násilí a mocichtivosti představitelů přicházejícího křesťanství, její osvícenecké vědecké objevy na poli astronomie proti iracionálním tvrzením církve. Myšlence slouží i milostný vztah otroka k Hypatii.
• Film pokládá zajímavé otázky týkající se lidského kulturního pokroku. Vyvíjí se naše civilizace, nebo se pohybujeme jako Země kolem Slunce v neustálých ehm hádejte?
• Půvabná Rachel Weisz

Proti:

• Rozvleklost dějové linky. Snaha zachytit velké množství událostí a postihnout přitom pohnůtky všech důležitých jednotlivých postav ubírá filmu na osobitosti. Tendenční střípky událostí a hromadné akční scény z bitev a bitek se prolínají s meditativními proslovy a dialogy Hypatie, autorovi se nedaří proniknout do nitra hlavních postav, pod ideologickým nánosem monumentálního uchopení látky chybí lidské emoce. 

Kubin

Stejnojmennou knižní předlohu Cormaca McCarthyho, podle které John Hillcoat  film Cesta natočil, jsem nečetl, vyhnu se tedy srovnání. Režisér John Hillcoat je autorem filmového dramatu Proposition z roku 2005 s hudbou Nicka Cavea, jemuž taktéž už v roce 1998 zrežíroval kolekci videoklipů s kapelou Bad Seeds doplněnou o komentáře členů skupiny.

V naší konzumem zhýčkané, znuděné a bezstarostné době jsou představy apokalypsy osvěžující. Namísto bezcílného povalování u televize boj o přežití. Místo vedení syna přes přechod pro chodce jej udržet naživu. Není to, co hledáme, opravdová bolest, opravdové utrpení?

Filmovému zpracování postapokalyptického světa chybí propracovanost a nápaditost, jak po obrazové tak ideové stránce. Obrazová stylizace si vystačí s až kýčovitě pošmournou oblohou, několika vraky aut a prázdnými budovami. Uschlé stromy se sice náhle řítí k zemi, ale když dvojice prochází lesem, připomíná mi krajina podzim u nás v Česku. Při pohledu na prázdnou benzínovou pumpu se mi vybavila vizualizace světa budoucnosti ve hře Half life 2. Ta byla také zasazena do promyšleného ideového rámce. Cesta razí absencí kontextu a neurčitostí situace, v které se otec se synem nachází,  v tomto ohledu minimalistické pojetí. Nedozvíme se, proč došlo ke světové tragédii, co se přesně stalo, proč někteří přežili a jiní ne a co se vlastně děje se současným světem.

Přijměme fakt, že vytvořený svět má být jen kulisou, v níž je stěžejní drama vztahu otce a syna na neustálé hranici života a smrti. Že jejich vztah  je ústředním tématem filmu- v nastalém chaosu a beznaději by měl dosahovat až biblických rozměrů. Je to výsadně chlapský svět, jelikož muž zůstává, aby se postaral o syna, zatímco žena dobrovolně odchází zemřít do lesa, jako smrtelně zraněné zvíře, které cítí, že nedokáže čelit novému, nesrozumitelnému světu. Smysluplnost jejího činu není pro mě příliš pochopitelná,  slouží pravděpodobně vyniknutí páteře filmu- a zase jsme u vztahu otce a syna.

Máme-li co do činění se vztahovým dramatem mezi otcem a synem s duchovním přesahem- bůh jediný vnáší do světového chaosu a také do vztahu otce a syna špetku naděje, zaráží plytkost a nepřípadnost dialogů, které jsou silně popisné, neprojdou přes mrtvé kulisy. Víc než existenciální propast vztahu v kritické situaci se v nich odráží bezradnost tvůrců, kteří nejspíš vsadili na věrné kopírování literární předlohy, která je však zcela odlišným uměleckým dílem. Opakovaně se díváme na otce mířícího na hlavu syna revolverem a opakovaně slyšíme fráze o tom, že teď zemřou.  Šokující situace se poněkolikáté stává fádní, dialogy sentimentální a pateticky prázdné.

Hillcoat rezignoval na důkladný popis a vizualizaci světa postiženého totálním rozpadem a na objasnění souvislostí, ale nedočkáme se ani niternějšího vhledu do osudu dvou hlavních postav a jejich vzájemného vztahu. Film se tak  bezradně ředí na akční scény s prvky exploatačního hororu a na doslovný výklad událostí, což asi nelze považovat za úspěšnou filmovou adaptaci knihy s puncem- duchovní.

Kubin

Jméno Werner Herzog pravděpodobně nebude široké divácké obci známo, tento německý režisér točí od počátku sedmdesátých let nenápadné filmy pro náročného diváka. Filmem Špatnej polda se rozhodl vstoupit do kalných vod divácky přístupnějších a vděčnějších snímků, ovšem chopil se tohoto úkolu se zřejmou nadsázkou a až dětskou radostí a lehkomyslností z možnosti bořit hranice žánrových a filmových klišé.

Film vypráví spletitý tragikomický příběh policisty jménem Terence McDonagh (Nicolas Cage), který po svém povýšení na policejního poručíka dostane na povel vést vyšetřování vyvraždění celé jedné afroamerické rodiny.

Nicolas Cage od Herzoga dostal šanci resuscitovat své herecké umění, které se mu v posledních letech dařilo utápět až neuvěřitelným výběrem filmových rolí ( Lovci pokladů, Ghost rider, Poselství, …). Příznačně pro Cageův herecký typický projev jej Herzog obsadil do role policisty, který je prakticky celý film v rauši po šňupání kokainu nebo hulení trávy. Dává tak vzpomenout Cageově hlavní roli ve filmu Leaving Las Vegas, v němž jej pro změnu neuvidíme střízlivého. Ostatně Cageův hypnotický skelnatý pohled je pověstný. Melancholie prostupující jeho tvář i pohyb a držení celého těla, které jakoby Cageovi nepatřilo a bylo jen závažím na jeho ztrápené duši, je stěžejní i v jeho roli řidiče sanitky režiséra Scorseseho s názvem Počítání mrtvých. Herzog nechává Cageho v rámci ironické nadsázky dokonce chodit  po většinu filmu se zkroucenými a pokřivenými zády po poranění páteře v první desetiminutovce filmu. Tuto karikovanou tělesnou externalizaci určité pokřivenosti nebo raněnosti vnitřně zmítaného charakteru (jenž často vystihuje rozpor mezi vnitřním a vnějším světem) využil například Roman Polanski v Čínské čtvrti (detektiv Jack Nicolson a jeho přeražený nos) nebo Wenders v Million dollar hotel (detektiv Mel Gibson v korzetu na krční páteř).

Herzog kombinuje dramatickou zápletku vyšetřování vraždy  s prvky černočerné, ironické nadsázky. Ta postupně graduje, jak režisér do hry vrší další a další linie příběhu, zesilující absurditu jednotlivých situací a událostí, zapojujíc prvky osudových náhod a vrtkavé štěstěny, aby film dospěl až do velkolepě banálního finále.

K shazování dramatických scén jsou použity i krátké detailní záběry na rozličné plazy (ponejvíc to budou asi gekoni), natáčené amatérskou kamerou. Odkazují na zatemnělou halucinující mysl hlavního hrdiny, ne organicky, jak tomu bylo ve filmu Terryho Gilliama Strach a hnus v Las Vegas, kde se plynule střídala realita s paranoidními představami sjetých novinářů v podobě obrovských ještěrů, ale záměrně v kontrastu a jaksi nepatřičně.

Paralelní příběhy propojuje ve své rozpolcenosti hlavní antihrdina,  zkornatělý polda. V práci oceňovaný policista po nocích přepadává mladé párečky vracející se z nočních klubů a pod hrozbou zatčení jim zabavuje kokain, jenž ihned konzumuje. Navíc má za partnerku luxusní prostitutku (Eva Mendes) a libuje si v sázení. Jeho zdánlivě nihilistický pohled na svět je zdrojem pro vtipné dialogy, jako například ten v úvodní scéně, kdy se sází se svým policejním kolegou (Val Kilmer), pozorujíc potápějícího se vězně ve své cele, o to dokdy se o pomoc volající nebožák utopí.

Řádně úšklebný relativismus dobra a zla vyvolává silné pochybnosti, na jaké straně se náš policista potácí. Divákova trpělivost sdílet hrdinův osud a přitom nepropadnout dojmu, že jde o úplnou frašku, je zkoušena stálým narušováním a pokřivováním provařených filmových schémat.

Kubin

Andrew Dominik k natáčení uvedl: ” Proč se stala Marilyn Monroe nejznámější ženskou ikonou 20. století? Pro muže byla sexuálním objektem, který nutně potřebuje ochránit. Pro ženy zase symbolem nespravedlnosti páchané na ženách, sestrou, popelkou, odevzdanou žít mezi popelem.  Chci vyprávět příběh Normy Jeane jako ústřední postavy pohádky- sirotka, který se ztratil v džungli Hollywoodu a byl poté zkonzumován jako největší ikona dvacátého století.”

Marilyn Monroe, narozená jako Norma Jeane Mortenson, zemřela v roce 1962 v 36 letech na předávkování drogami.

Jae Torr

Cameron již dříve uvedl, že pokračování Avatara se bude odehrávat v oceánu planety Pandora:  ” Chci se zaměřit na  svět oceánu Pandory, který bude také bohatý, rozmanitý, nápaditý a bláznivý, jen to nebude deštný prales.  Nechci říct, že neuvidíme to, co jsme viděli, uvidíme toho daleko více! ”

První díl již vydělal v kinech po celém světě neuvěřitelných 2,7 miliard dolarů a v posledních 3 týdnech bylo prodáno 19,7 milionů DVD a Blue- ray disků.

Jae Torr

Almodóvar k připravovanému filmu řekl: „Film bude plný hrůzy, bez křiku nebo zděšení. Je obtížné ho definovat, ačkoliv se blíží žánru hororu-což je žánr, který by ode mě nikdo nečekal. Nebudu respektovat žádná z těchto pravidel. Je to nejdrsnější film, jaký jsem kdy napsal, a Banderasova role je brutální.”

Režisér také potvrdil, že tentokrát neobsadí múzu jeho posledních let, herečku Penelope Cruz: „ Jak se příběh vyvíjel, neviděl jsem v něm pro ni žádnou roli. To ale není problém, protože pro ni připravuji role v jiných filmech. Je hodně příběhů, které chci ještě natočit. V šuplíku mám další čtyři rozepsané scénáře.“

„The skin i live in“ vypráví příběh pomsty plastického chirurga na muži, který znásilnil jeho dceru. Almodóvar se svěřil, že scénář k filmu podle předlohy románu Thierryho Jonqueta s názvem “Tarantula“ přepisoval devětkrát.

Předtím než se španělský herec Banderas proslavil v Hollywoodu, hrál v několika Almodóvarových ranných filmech: Women on the Verge of a Nervous Breakdown (Ženy na pokraji nervového zhroucení), The Law of Desire (Zákon touhy),Tie Me Up, Tie Me Down (Spoutej mě!) a Matador (Matador).

K setkání s Banderasem po 20ti letech jejich poslední spolupráce režisér poznamenal: „Je přesně takový, když naposledy odcházel. Ve chvíli, kdy vešel, bylo to, jako kdyby dokončil film „Tie me up“ noc předtím.

Jae Torr

zdroj: www.hollywoodreporter.com

Randy zvaný The Ram, jak přezdívají wrestlerovi fanoušci, stárne a po jedné z exhibicí mu tělo vypoví službu a on zkolabuje. Doktor Randyho jasně upozorní, že se zápasením je konec, jelikož jeho srdce už další zátěž nevydrží. Randy se tedy vydává na cestu zpět do světa mimo zápasová kolbiště.

Téma se nezdá být originální, ale Aronovsky vsadil především na přesvědčivost hlavní postavy a vystavení jejího poněkud bizarního způsobu obživy běžným problémům pozemšťana. Celý film je vystavěn na kontrastu  Randyho povolání a životního stylu vůči obyčejným starostem a povinnostem, které za svůj život zanedbal-jeho vztah k dceři, k ženám či k nové práci.

V každé filmové scéně musí divák uznat, že Randy je jako slon v porcelánu. Nejnápadnější je to při sledování Randyho jako prodavače v lahůdkách. Jak opouští zázemí zápasnických kamarádů, obnažuje se jeho osamělost a jeho neschopnost přizpůsobit se vnějšímu světu.

Nedokážu si představit nikoho vhodnějšího na tuto roli, než je Mickey Rourke. Jeho vzhled, poznamenaný způsobem života (box, drogy, plastická chirurgie), propůjčuje postavě až monstrózní rozměr připomínající nadpřirozenou existenci. Zjevem je Randy něco mezi Hulkem a Sloním mužem. Stejně jako tyto šlechetné postavy, i jeho křehké nitro působí v rozporu s odpudivým vzhledem- jako nekňuba naráží na zdi společenské reality.

Režisér ukazuje v osudu Randyho tragédii osobního života lidí, kteří se zcela ztotožnili z jejich povoláním, jenž nelze vykonávat vzhledem k fyzické náročnosti celý život. Aronovsky v patřičné soustředěnosti na detaily a charakter hlavního hrdiny nesklouzává k přehnané sentimentalitě. Mickey Rourke má ke své postavě tak blízko, že jeho účastí získává snímek téměř dokumentární rozměr, stačí mu v kůži Randyho na plátně prostě být.

• The Wrestler
• Wrestler
• USA, 2008
• V ČR v kinech od 9.7.2009
• 105 minut
• Režie: Darren Aronofski
• Scénář: Robert D. Siegel
• Hrají: Mickey Rourke, Marisa Tomei, Evan Rachel Wood
• Kamera: Maryse Alberti
• Hudba: Clint Mansell

Kubin

• Public enemies
• Veřejní nepřátelé
• USA, 2009
• 143 minut
• v ČR v kinech od 9.7.2009
• Režie: Michael Mann
• Scénář: Ronan Bennet, Ann Biderman a Michael Mann
• Hrají: Johny Depp, Christian Bale, Marion Cottilard, Giovanni Ribisi, Billy Crudup
• Kamera: Dante Spinotti
• Hudba: Elliot Goldenthal

Kubin

• Knowing
• Proroctví
• USA 2009
• V ČR v kinech od 30.7. 2009
• Režie: Alex Proyas
• Scénář: Alex Proyas, Juliet Snowden, Stiles White
• Hrají: Nicolas Cage, Chandler Canterbury, Ben Mendelsohn, Rose Byrne, Adrienne Pickering, Terry Camilleri
• Kamera: Simon Duggan
• Hudba: Marco Beltrami