Ano, Febiofest se za čtvrtstoletí rozrostl ze skromné přehlídky v mohutného obra, který může směle
konkurovat největším filmovým akcím u nás, jak Letní filmové škole v Uherském Hradišti, tak
karlovarskému festivalu. Pokud ponecháme stranou všelijaké atrakce, které nabízejí zábavu
gastronomickou, divadelní i hudební, může si návštěvník vybírat ze zhruba stosedmdesáti titulů, které
organizátoři letos nachystali.
Jak se již stalo zvykem, ani letos není Febiofest omezen jen na Prahu. Po pražské části, která se koná ve dnech 15. – 23. března, se přesouvá do regionů, v nichž ovšem nabídne jen drobné ochutnávky, výhradně poskládané ze snímků již nachystaných do tuzemské distribuce. V Olomouci o měsíc později – jmenovitě dne 21. dubna – skončí putování po šestnácti českých, moravských i slezských městech.
Nalezneme mezi nimi téměř všechna města krajská i několik osad okresní rozlohy.
Stejně jako v uplynulých letech i letos proběhne soutěž prvotin. Porota, složená z 33 filmových fandů a vedená Martou Kubišovou, bude vybírat z deseti zařazených položek. A nalezneme mezi nimi díla různorodá, někdy i zkoumavá. Třeba dánské drama Svůdce vypodobňuje osudy iráckého uprchlíka, jenž doufá, že prostřednictvím sňatku s místní ženou získá povolení k trvalému pobytu – jenže krátící se lhůta jej žene k unáhlenostem, kdy stále silněji podléhá falešné identitě, kterou si přisvojil. Svůdcetak zdá se popisuje i stinné, sporné stránky související s přistěhovaleckou vlnou.
Bohatý program je rozdělen do osmnácti tematických sekcí: některé sází na jistotu, jiné jsou otevřeny
dosud neprobádaným oblastem. Obecně ovšem platí, že převážná část filmů je natolik nová, že stěží bychom k nim našli nějaké tuzemské ohlasy. A samozřejmě volba se mění v sázku do loterie: kolik zbytečných filmů musí divák spatřit, než si s uspokojením řekne, že konečně viděl něco smysluplného. Jenže na festivalech se uvádějí (a jsou oceňovány) především filmy takzvaně festivalové, do sebe
zahleděné a zpravidla nekomunikující, které do běžných kin mnoho příznivců nepřilákají.
Pokud budeme hledat nějaké věkem prověřené hodnoty, lze doporučit kolekci filmů, s diváckým úspěchem uvedených nejen na minulých ročnících Febiofestu. Snad stačí zmínit několik názvů: snový horor z časů frankistické diktatury Faunův labyrint (režírovaný Guillermem del Torem, jehož Tvář vody letos excelovala při udílení Oscarů), dále budou uvedeny např. Hříšné noci, Lola běží o život
nebo Pianista.
Nalezneme rovněž sekci obsazenou filmy, které se věnují dětem (a zdaleka se musí jednat o filmy dětské!), na své si přijdou i milovníci rozličné exotiky, ať již se váže k relativně blízkým Skandinávii a Balkánu nebo portrétuje vzdálenější asijské končiny. Japonský klasik Takeši Kitano ani letos nezklame a představí se další brutální gangsterkou příhodně nazvanou Finální ukrutnost.
Jistým vodítkem by při výběru mohli být i osvědčení režiséři, již dnes řazení mezi klasiky světové kinematografie: např. Wim Wenders, Volker Schlöndorff, Roman Polanski, Terrence Malick. Jenže počítejme s tím, že tito tvůrci mají většinou svá nejlepší léta (i ohromující výpovědi) dávno za sebou a jejich nynější tvorba sotva přitáhne větší pozornost, natolik je sebestředná, dramaticky vyprázdněná a mnohdy i realizačně slabší. Zařazena jsou i díla staršího data, která byla nově restaurována – a jedná se určitě o unikáty. Například takový počin Jacquse Rivetta Out 1, který jako by se inspiroval Balzacovou všeobjímající Lidskou komedií, dosáhl neuvěřitelné délky 741 minut – bude promítán ve
čtyřech zhruba tříhodinových blocích.
Jak se již stalo tradicí, nalezneme rovněž profily několika evropsky významných, byť divácky obtížně stravitelných režisérů (Leos Carax, Arnaud Desplechin, Kornél Mundruczó). A dočkáme se také hereček – vedle Daniely Kolářové je to francouzská diva Catherine Deneuveová, jež na Febiofest dokonce osobně zavítá. Budeme se moci seznámit s jejími nejnovějšími filmy a obdivovat, s jakou elegancí a naprosto nenuceně stárne – letos oslaví neuvěřitelné pětasedmdesáté narozeniny!
Samozřejmě převažují filmy hrané, ale nalezneme několik snímků animovaných i dokumentárních. Některé dokumenty by mohly být zajímavé: o newyorské knihovně, o vesmírně sondě letící již do končin mimo sluneční soustavu, o hudebnících i zázracích přírody. A také budeme moci porovnat nejnovější audiovizuální techniku, jakou byl pořízený přírodopisný počin Planeta Česko, s vybavením, s nímž zhruba před stoletím pracovali v africké divočině manželé Johnsonovi. Jim je věnovaný střihový snímek Archa světel a stínů, který zveřejňuje materiály nejen dávno zapomenuté, ale i takové, které byly vyřazeny z jejich filmů.
Jan Jaroš
Bližší informace: http://www.febiofest.cz/
