Kniha Eckharta Tolleho s názvem Moc přítomného okamžiku je jedinečným svědectvím o smyslu duchovního hledání. Eckhart Tolle učinil po letech bloudění a přežívání na hranici depresivních stavů zásadní poznání o podstatě svého (lidského) bytí a rozhodl se podělit se o svou zkušenost s ostatními. Stal se duchovním učitelem a i tato kniha je vystavěna jako dialog učitele se svými žáky, kdy Tolle odpovídá na jejich dotazy a vysvětluje principy, jak se oprostit od nánosů mysli a emocí a odevzdat se prožitku přítomného okamžiku, v němž tkví veškerá energie života.
V čem se tato kniha liší od stovky dalších, v nichž nám jejich autoři nabízí recepty na věčné štěstí a úspěšný a radostný život? Eckhart Tolle nepředkládá čtenáři doslovný návod na život a nevyužívá vyprázdněný esoterický slovník plný všeobjímajících abstraktních slov. K tématu přistupuje s pokorou- formou i obsahem ukazuje, jak je důležité najít vlastní cestu.
Své poznatky formuluje do osobitých a střídmých tvrzení, které hovoří více o překážkách v prozření, než o definici samotného niterného stavu. Ano, odkazuje ve svých úvahách na Buddhova nebo Ježíšova slova, uvádí příklady ze zenových koánů, vychází z psychologické terminologie například při popisu ega, nevědomí a emocí. Tolleho výklad rezonuje například se základními teoretickými východisky Gestalt psychologie, která staví proces terapie na síle přítomného okamžiku „tady a teď“, na tělesných cvičeních a meditacích (vliv Zenu) a také na principu smíření se, odpuštění a odevzdání se sobě samým- přijmutím sebe sama takové, jací opravdu jsme.
Síla této knihy spočívá v transformačním účinku, jenž nabízí, když ji čtenář dokáže číst pozorně a dívat se za slova, do prostoru a ticha, které nechává Tolle v naladěném čtenáři objevovat.
Pro představu uvádím v hutné zkratce, o čem kniha Moc přítomného okamžiku vypráví:
Podle Tolleho lze pravdu naleznout ve vlastním nitru. Největším problémem ve vztahu k přítomnému okamžiku a prožívání je identifikace člověka se svou myslí. Je třeba neulpívat na ní, povznést se nad myšlenkovou pavučinu, kterou neustále produkuje naše ego.
Další překážkou jsou podle Tolleho emoce v našem těle. Emoce podle něj vznikají tam, kde se stýká mysl a tělo. Emoce jsou reakcí těla na naší mysl-to jest odrazem mysli v našem těle. Neexistuje nic jiného než přítomný okamžik, čas je iluzorní a nesmyslnou představou. Vstupní branou do sféry Bytí je naše vnitřní tělo. Transformace je možná prostřednictvím uvědomění si našeho vnitřního těla (koncentrace a meditace). Branou do sféry neviditelného Bytí je také schopnost vnímat ticho a prostor přítomného okamžiku. Mnozí lidé hledají tělesné rozkoše a různá duševní uspokojení, protože věří, že je to učiní šťastnými nebo je to osvobodí od strachu. Každé uspokojení je ale přechodné, a proto lidé hledají stále nová uspokojení v imaginární budoucnosti.
Skutečnou spásou je naplnění, klid a plný život. Pokud nežijeme v přítomnosti, naše vztahy jsou plné lásky a nenávisti-polarit, které vytváří naše mysl. Ve vztazích hledáme zážitky, které nabízejí osvobození od hlubokého pocitu strachu a neúplnosti, který je součástí neosvícené lidské situace. Na tělesné i duševní úrovni hledáme jako muž nebo žena vždy tu chybějící část naší celistvosti a pleteme si lásku se závislostí- ztotožněním se s druhým člověkem. Vědomá přítomnost vede od návykového k osvícenému vztahu. Láska není vybíravá, stejně jako není vybíravé sluneční světlo. Láska nikoho nevylučuje, výlučnost je láskou k egu. Partnerské vztahy můžeme brát jako duchovní cvičení naší vědomé přítomnosti.
Ženy jsou podle Tolleho blíže k osvícení, jelikož je pro ně snazší být ve svém těle. Překážkou k osvícení pro ženy je často nahromaděné kolektivní emoční tělo jako pozůstatek nadvlády mužů (mysli) nad ženami. Pro muže je největší překážkou v prozření ztotožnění se s vlastní myslí, která je původcem silně patriarchálního světa založeného na ovládání, manipulaci. Většina lidí ale dle Tolleho vězí v pasti vlastní mysli, která je tvrdá, nepružná, tedy opakem zkušenosti napojení se na neviditelné Bytí. Z hlediska mysli existuje dobro a zlo, láska a nenávist.
Ale neúspěch, ztráta, nemoc či utrpení byly pro mnoho lidí největšími učiteli. Jestliže plně přijímáme realitu, není v našem životě nic dobrého ani špatného. Přijímejte, co je, radí Tolle. Ego je mysl, která řídí náš život, pokud nejsme jejím pozorovatelem. Ego se považuje za osamělý fragment uprostřed nepřátelského vesmíru, a proto vidí všechny ostatní bytosti jako potencionální hrozbu nebo prostředek k dosažení vlastních cílů. Ego nikdy nevyřeší své problémy, neboť příčinou všech problémů je samotné ego. Kdykoliv se setkají dvě ega, dojde k nějakému dramatu. Přijímáme-li přítomnou realitu, skončí veškerá dramata v našem životě. Veškeré utrpení je výtvorem ega, jež odmítá realitu.
Své učení o znovu-objevování již existujícího pravého bytí Tolle rozpracovává v knize Moc přítomného okamžiku- pracovní kniha, která slouží jako úvod k této knize, ještě obsáhleji všechny organické tématické prvky pak vykládá a rozvíjí v knize Nový svět. Příjemné počtení!
Kubin
