Filmy JENNIFER LAWRENCE and BRADLEY COOPER star in SILVER LININGS PLAYBOOK

vydáno 18. 03. 2013

Dvojitá recenze: Terapie láskou očima dámského i pánského publika

Letošní Oscary si podmanila jedna relativně obyčejná romantická komedie. Ve stínu zvučných jmen jakým je Lincoln či vizuálních spektáků, v jejichž čele stojí Pí a jeho život, je to až s podivem. Čím si Terapie s láskou zasloužila komerční úspěch i slova chvály neúprosných kritiků? Na to se pokusíme odpověděť za vás. A aby to bylo fér, nabízíme nezaujatý pohled jak pánského, tak dámského publika.

Recenze: Lekce terapeuta Russella

Emoce. To je široká paleta citů, která nás provádí životem od jeho začátků až po jeho konce. Bez nich se prakticky nedá prožívat žádná událost. Formují náš charakter, JENNIFER LAWRENCE and BRADLEY COOPER star in SILVER LININGS PLAYBOOKzařazují nás do společnosti a odlišují od strojů. V době, která si na emoce příliš nepotrpí, respektive je ráda hrdinsky maskuje za stereotypní tvář formálnosti, se přesto najdou tvůrci, kteří emocemi protkávají své příběhy.

David O. Russell je jedním z vrcholných představitelů tohoto směru. Jeho příběhy jsou založeny na tryskajících emocích, které se derou ven ve snaze zasáhnout samotné jádro divákova srdce.

Russell zřejmě nikdy nebude jednoznačně mainstreamovým králem (a ne, nominace na Oscara ho na vrchol nedostanou). Jedna část divácké obce jej bude zavrhovat jako autora chaotických dialogů se stylem k maniodepresivní psychóze jako tématem většiny svých děl. A bude mít pravdu. Druhá část publika bude Russella oslavovat coby člověka se silným sociálním cítěním, schopností vystihnout napětí, rozdíly i lidskou mentalitu ve vypjatých situacích. A bude mít pravdu.

Možná byste se přiklonili k názoru, že pravým přínosem tohoto Newyorčana je jeho schopnost o civilní pojetí vztahů v rámci dysfunkčních celků, například rodiny. Russell někdy působí dojmem narušeného maniaka, který se baví nefungujícími procesy uvnitř vymezených společností. Jeho postavy jsou často hnány až do krajních mezí, sledují své cíle a navzájem bortí vše kolem. Všudypřítomná napjatá atmosféra, čerpající z nejistot a pádů jednotlivých charakterů je navíc vyšperkována na první pohled chaotickým dialogy plnými vášně, vzteku a lidské slabosti.

A lidská selhání, ta se prolínají celou Russellovou tvorbou. Připomeňme do nebes vychvalovaného Fightera, v němž září především Christian Bale. Zde se naplno projevuje civilní pojetí ‚obyčejného člověka‘, který je středobodem Russellova imaginačního prostoru. Mark Walhberg není vlastně ničím jiným, než nalomeným sportovcem s ne jedním, ale hned několika balvany na noze. Přesto má jasný cíl a bojuje o něj. Bez skrupulí, bez hrdinského patosu, ale se srdcem na dlani a pěstmi sevřenými.

Nejnovější Russellův počin s názvem Silver Linings Playbook má vlastně se svým mladším bratříčkem mnoho podobností. Na úvod se zastavme nad názvem knihy imagessssssssMatthewa Quicka. Silver Linings Playbook zpodobňuje světlé obroučky mraků na obloze, které jsou pro hlavní postavu symbolem naděje – vše má nějaký důvod. A jakkoli se zdají být mraky táhnoucí se oblohou tmavé, vy na nich vždy musíte vidět paprsek naděje – pozitivní důvod, proč bojovat a nepadnout. Osobě, která je zodpovědná za český (povrchní a nikterak výstižný) překlad Terapie láskou, bych s radostí pár krabiček Xanaxu klidně předepsal.

Dalším pojivem s Fighterem je schematičnost úvodního problému. Zásadní důvod hrdinova pádu je totiž skryt v povzdálí a divák se s ním seznamuje přinejlepším díky využití flashbacků. Samotný pád Pata Peoplese nás nečeká ani nyní, s hrdinou se seznamujeme ve chvíli, kdy se po něm rozechvěle sbírá ze země. V úvodní sekvenci tak poznáváme Russellův dětský koutek – bílé stěny psychiatrické léčebny. Právě z nich vychází Pat Peoples napumpovaný energií a optimismem, jehož dávkování „normálního“ člověka dohánějí k záchvatům zuřivosti. Pat Peoples se srdcem na dlani a bipolární afektivní poruchou v hlavě.

ČTĚTE TAKÉ  Recenze: X-Men: Apokalypsa má aspoň zajímavého záporáka

Romance bláznů. Mnozí popisují Terapii láskou právě těmito slovy. No co, máme romanci upírů, tak proč ne bláznů. Koneckonců, ta by měla hovořit z duše mnohem většímu počtu lidí. Já ale v zásadě nesouhlasím ani s jedním slovem. Terapie láskou, jakkoli kýčovitě název zní, je prvoplánovou romantickou záležitostí asi stejně, jako Forrest Gump komedií. David O. Russell nenatočil další Nothing Hill nebo Pretty Woman. Natočil drama z prostředí specifické rodiny, ve kterém motiv lásky pouze využívá.

Láska je tedy jen jednou z mnoha cest, která se hlavnímu hrdinovi nabízí. A právě v tom je kouzlo Russellova díla. Pracuje se širokým spektrem emocí, ale žádnou z nich divákovi nepodbízí. Nesnaží se jej zahltit pohádkovou idylou o princezně Nymfomance a princi Bouřlivákovi. Láska vás nepraští do očí při prvních momentech, neomámí vás sladkou vůni zamilovanosti. Její tóny jsou spíše citlivým podtextem, který podvědomě cítíte po celou stopáž filmu.

Filmu, v němž září hned několik hvězd hollywoodského nebe. Bradley Cooper exceluje v roli psychicky narušeného a rozpolceného člověka s traumatem. Řekněte, nemáte imagesnnnněkdy to neustálé chvění, pocit, že vybouchnete…? Kromě dramaticko-ironického výrazu hvězdy A-Teamu je to především Jennifer Lawrence. Čerstvá držitelka Oscara přitom původně v plánu vůbec nebyla, za její angažování může především přirozenost, s jakou odehrála kamerové zkoušky a vzájemná přitažlivost s Cooperem. Mladá hvězda Hunger Games vnáší do děje ojedinělým způsobem šarm a hravost na jedné straně a patologicky obsedantní chování na straně druhou. A to vše s grácií, sarkasmem a uvěřitelnou přirozeností.

Kromě jako vždy výtečného Roberta De Nira coby pedantní hlavy rodiny se sklonem k hazardu, zaujímá hlavní místo také druhá dáma. Australanka Jacki Weaver ztělesňuje pozici unavené ženy, stojící mezi dvěma proudy. Starostlivá matka, bránící své „poškozené“ dítě působí jako citlivý přístav naděje, která udržuje domácnost vchodu. Zároveň se ale neubrání slzám ve chvíli, kdy si uvědomuje neřešitelnost synovy situace a vlastní limity. Jediným strastiplným výrazem tak naplňuje symbol mateřství a soucitného zármutku.

Je zajímavé, jakým způsobem pracuje Danny Elfman s hudebním podkresem. Pečlivě vybranými tituly z populární hudby dotváří podkres jednotlivých situací a děje jako celku. Zpočátku chaotické písně, dokreslující napjatou atmosféru v domově, se postupně mění v romantické tóny, rostoucích úměrně hrdinovu citu k Tiffany.

Co říci závěrem? Společná cesta dvou ztracených duší, obtížených ranami minulosti, se Davidu O. Russellovi opět povedla na výbornou. Na cestě za paprsky pozitivity na obloze přeci jenom něco je. Můžete to nazvat naivní pohádkou s prvky dramatu. Na druhou stranu, „svět už člověku dává zabrat sám o sobě. To si někdo nemůže říct: „Buďme pozitivní?““ Může. A jmenuje se David O. Russell.

Charlie Brown

Hodnocení: 8/10

Dobré knihy

Terapie láskou: Čím si romantická komedie vysloužila oscarovou smršť

Přišel z ničeho nic. Divákům vzal dech, kritikům slova, studiu naplnil kapsy a po jednatřiceti letech se stal jedním z mála filmů, které získaly nominaci ve všech sedmi hlavních kategoriích Oscara. Zatímco za mořem je známý pod decentním názvem Silver linings playbook, v Čechách mu distributor přiřkl kýčovitou Terapii láskou. A třeba pro mě tak Russellův poslední projekt povýšil na klasickou americkou limonádu. Tou ale ze své podstaty není a ani být nemůže.

ČTĚTE TAKÉ  Recenze: Dánská dívka budí větší očekávání, než nakonec nabídne

Dalo by se říct, že za poslední měsíc spolkla Terapii láskou jedna velká mediální bublina. Mimo pozitivní přijetí z řad kritiků se centrem pozornosti stali i oba ústřední imagsssesherečtí představitelé, kteří se momentálně periodicky objevují na titulkách společenských magazínů a jako hosté nejrůznějších populárních pořadů. Film je komerční hit a jen k polovině března si na svůj rozpočet vydělal víc jak desetkrát. Dalo by se říct, že na jednu romantickou komedii je té pozornosti až dost. Co jí ale od ostatních žánrových příbuzných odlišuje je to, že možná v mediální bublině skončila, ale rozhodně jí není. Na romantice možná stojí, ale ne na té zrovna dvakrát líbivé.

Pat není právě úplně vyrovnaný jedinec. V černém igelitovém pytli a se svou neohrabanou upřímností rozdává svému bezradnému okolí lekce o stříbrném lemování a šťastných koncích. Tiffany je zase černou vdovou, známou pro časté pánské návštěvy v přístavbě za domem svých rodičů. Oba vyčnívají, ani jeden nezapadá a společně se dopouštějí jednoho společenského přešlapu za druhým. Právě jejich nenormálnost a určitá dávka zranitelnosti je ale řadí nad rámec obyčejné komedie.

To, co pravděpodobně na celé Terapii nejvíc přitahuje, je zrovna ta normální nenormálnost. Snímek si nedělá ambice přijít s nějakou všeobjímající pravdou a napasovat ji na celou společnost. Je jednoduše příběhem dvou dysfunkčních jedinců a jediné, o co se snaží, je fungovat přirozeně, reálně a s elegancí. A daří se mu to i díky skvělému obsazení. Jennifer Lawrence je jako dynamit a zlatého plešounka si letos opravdu zaslouží. Slova chvály je potřeba spravedlivě rozdělit i mezi Bradleyho Coopera. Ten se s Patem a jeho těžkopádnou upřímností dokonale vymaňuje z role plochého hezounka, což se mu z části podařilo už loňským The words.

Režisér David O. Russell se zhostil látky s citem. Minimalistickým ztvárněním a rozkmitanou kamerou má často ambici sklouzávat z typického stylu multikinových sssssssssssszážitků. Zaměřuje se výhradně na postavu dvou neortodoxních hrdinů, a přestože se ve snímku objeví i několik linek vedlejších postav, nevnucuje jim nějaké násilné uzavření. Russell si dopřál i relativně dlouhou stopáž (celé dvě hodiny), se kterou nikam nepospíchal a přesto dokázal vygradovat děj až do samotného finále. Občas si dovolil zpomalit, sem tam potemnět, jindy zase přidal nějakou to nemilosrdně řezavou pravdu. Skvělé byly i pasáže z Patova domova. Odcizení, agrese a bezmocnost nad synovou bipolární poruchou dokazují, že snímek není jen o milostné zápletce a mentální choroby nevyužívá jen jako zajímavou berličku.

Přes veškerou chválu je potřeba připomenout, že Terapie láskou stojí na knižní předloze od Matthewa Quicka. A s jejím příměrem tak trochu i padá. Na papíře je totiž celá Patova pravda o něco temnější a syrovější, zatímco Russell se i přes svou odvahu drží umírněnější verze. I tak je Terapie láskou něčím nadstavbovým a zvýšená pozornost jí po právu náleží. Jedna vlaštovka sice jaro nedělá, ale kéž by po jejím úspěchu přišlo takových víc.

Zuzana Hofmanová

Hodnocení: 9/10

Terapie láskou

Komedie / Drama / Romantický

USA, 2012, 122 min

Režie: David O. Russell

Předloha: Matthew Quick (kniha)

Scénář: David O. Russell

Hudba: Danny Elfman

Hrají: Jennifer Lawrence, Bradley Cooper, Robert De Niro, Jacki Weaver, Chris Tucker, Julia Stiles, Anupam Kher, Matthew James Gulbranson, Shea Whigham, Dash Mihok, John Ortiz, Paul Herman

Tags: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,


o autorovi



Nahoru ↑

Dobré knihy