Rozhovor s Davidem Lynchem o transcendentální meditaci a jejím vlivu na jeho tvorbu, o tom, jak je fascinován ženami, i když jim nerozumí, o svých filmových plánech a třeba taky o kouření.
Vice: Dobrý den, pane Lynchi. Nevím, jestli si vzpomínáte, ale dělal jsem s Vámi rozhovor už před několika lety. Tenkrát jsme se bavili hlavně o Transcendentální Meditaci (TM).
David Lynch: Wau.
Vice: Také ji praktikuji již od dětských let.
DL: No to je fantastické, Jessi!
Vice: Chtěl bych se dotknout tématu TM i tentokrát, ale také bych se rád bavil obšírněji. Vím, že je pro Vás meditace velmi důležitá, co se týče Vašich kreativních metod. Já sám mám někdy chuť přerušit svou meditaci, abych si poznamenal svý myšlenky. Stává se Vám to také?
DL: No, víš, že Beatles položili tu samou otázku Maharishimu, když se s ním setkali v Rishikeshi v ‘68. Taky dostávali nápady v průběhu meditování. Odpověděl: “Vystupte, napište si to, a pak se vraťte k meditování.”
Vice: Tak od teď to tak budu dělat.
DL: Víš, když se myšlenka objeví, tak je jasná a vzrušující. A pokud budeš čekat s tím, aby sis to poznamenal, až dokončíš meditaci, může se stát, že ji do té doby zapomeneš.
Vice: No to se mi právě stává dost často. Jak je to s Vámi?
DL: Pokud mám fakt čerstvej nápad, na chvíli přestanu, poznamenám si ho a pak se vrátím zpátky k meditaci.
Vice: Když o tom teď přemýšlím, uvědomuju si, že když meditaci přeruším, je pro mě někdy lehčí vrátit se zpátky do hluboké meditace, než do té “mělké”.
DL: Vím, o čem mluvíte, ale rozlišování mezi “mělkým” a “hlubokým” je mnohdy dost subjektivní věc. Pokud ses někdy sledoval na EEG přístroji, zřejmě tě překvapí, jak často mezi nimi v průběhu meditace překračuješ.
Vice: Hádám, že to má hodně vrcholků a dolin.
DL: Jsou tam poklesy a stoupání. Možná se do toho dostaneš, i když to úplně nepřepne, ale i tak se toho hodněkrát dotkneš – myslím transcendentu, což je ten nejhlubší level. Zažíváš si to hodněkrát v každé meditaci.
Vice: Akorát pokaždé na jinak dlouhou dobu.
DL: Ano.
Vice: To dává smysl. Já to znám. Myslím, že mi bylo asi sedm let, když jsem poprvé začal cítit při meditaci transcendent.
DL: [směje se] To je skvělé.
Vice: Bylo to fakt vtipný. Mí prarodiče a kamarádi si mysleli, že jsem v nějakým kultu.
DL: Jen pro vaše čtenáře – Transcendentální Meditace není náboženství, ani kult, ani sekta…. Je to duchovní technika – prastará forma meditace – která odkrývá veškerý potenciál člověka. Tento plný potenciál se nazývá osvícení. Je fakt hodně hloupý nemeditovat.
Vice: Naši čtenáři mohou klidně přestávat číst, pokud o tom sami nechtějí nic slyšet, ale dobře. Ano, taky si to myslím – nemeditovat je jakési plýtvání svými vlastními možnostmi.
DL: Ano! Máš potenciál, ale nic nezískáš do tý doby, než okusíš transcendent – ten nejhlubší level. A pokaždé, kdy ho zažiješ, něco si z toho vštípíš a postupně ti tak roste uvědomění. Roste ti inteligence, kreativita, štěstí, láska, energie a mír.
Vice: V podstatě samé kladné věci.
DL: S tím vedlejším účinkem, že se ti začíná vytrácet negativita. Je to výhra na všech frontách.
Vice: Mně to nemusíte říkat.
DL: Já vím, ale musíme to říct vašim čtenářům. [směje se] Lidé se k tomu dostávají v různých dobách a musejí to chtít dělat. A slyšet takové věci může některým lidem pomoci k tomu, aby si řekli: “Čověče, to musím zkusit taky!” To se stává – v poslední době víc a víc.
Vice: Pokud bych měl brát jako náznak komentáře, které čtenáři napsali na náš minulý rozhovor, asi nás rozdupou. Nicméně na základě toho, co jsem četl o Vašich pracovních postupech, nápady přichází a pak nemusí být použity roky a roky.
DL: Někdy ano.
Vice: Jakou metodu používáte pro sledování svých nápadů?
DL: Píšu si je na malé kousky papíru a ty pak hážu do krabice. Mám takovou krabici nápadů. A pak k ní někdy jdu a jeden nápad mi najednou připadá jako drahokam. Tak o tom začnu více přemýšlet a víte jak se říká: “Kde je pozornost, tam je i život.”
Vice: Jasně.
DL: Soustředěná pozornost má magickou hodnotu. Nápad se začíná uskutečňovat, může nechávat vplout další nápady jako malé rybky a spojit je. A z toho vzejde celá hotová věc.
Vice: Není tam také element toho, že má daná myšlenka řekněme za pět let – se všemi změnami, které se mohou za tu dobu stát – jiný kontext? Něco, co se zdálo být velmi záhadné, když Vám to vlezlo do hlavy, se najednou může jevit jako úplně jasné, když od toho mate pětiletý odstup.
DL: Ano! Je to jako by všechny nápady měly svoji správnou dobu použití. A když si přečteš nějakou starou myšlenku v určitý čas, najednou tě poblázní, a uvědomíš si, jak strašně moc ji miluješ.
Vice: Koukáte někdy na svoje staré filmy?
DL: Někdy. Můj syn Riley je ještě neviděl, tak na ně koukáme v poslední době spolu. To je to samé jako moje starší kresby – někdy je dobré jít zpátky do minulosti a koukat na svoje staré věci. Něco jako ta krabice nápadů. Můžeš vidět něco, co tě tenkrát napadalo a část nápadu použít třeba i do své současné práce.
Vice: Jak nazýváte místo, kde vznikají nápady? Podvědomí?
DL: Ne. Všechno – všechno – vzniká v unifikovaném prostoru. Je to oceán ryzího vědomí. Je to transcendent. A to samé nám nyní říká i kvantová fyzika: Všechny věci pochází z tohoto pole. Nové věci tam vznikají také. Takže nápady či myšlenky přicházejí, ale ty o nich nebudeš vědět až do té doby, než vstoupí do tvého vědomí. Pokud rozšíříš své povědomí, můžeš zachytit myšlenky z hlubších a hlubších úrovní a tím získáš více informací a celkové energie.
Vice: Dost síla.
DL: Plus, když začneš všemu více rozumět, zjistíš, že je třeba rozumět věcem ještě více! (aneb vím, že nic nevím)
Vice: Pravda. Tak trošku děsivé.
DL: Všichni žijeme z myšlenek.
Vice: Vaše nedávná díla, konkrétně Mulholland Drive a Inland Empire, mají dle mého názoru v sobě jakýsi rytmus meditace. Necháváme se unést, nalezneme střed zájmu, necháme se opět unést a opět nalezneme bod soustředění. Máte k tomu co dodat?
DL: No, vždy říkám, že tyto dva filmy, tak jako každé jiné filmy, jsou založeny na myšlenkách. Nesnažím se zduplikovat své meditační zážitky. Snažím se překládat své myšlenky, tak jak je cítím, do filmu. Přesně tak, jak přišly do mé mysli. Vše je založeno na myšlenkách, které přijdou.
Vice:Jistě, bez myšlenky neexistuje nic.
DL: Přesně tak.
Vice: Proč má podle Vás tolik lidí nutkavou touhu pochopit význam Vašich filmů?
DL: Pokaždé říkám to same – jsme něco jako detektivové. Filmy jsou jiným světem, s novými osobami a situacemi. Pokud jsou konkrétní, nemáte problémy jim porozumět. Jakmile jsou abstraktní, lidé si to vykládají různě, podle toho, jací jsou oni sami uvnitř. Když se podíváš na život, pořád vlastně něco sledujeme a přemýšlíme o tom a onom – snažíme se zjistit o co jde, tak jako při sledování filmů.
Vice:Pouhá procházka ulicí může vést k tisícům záhad.
DL: Přesně.
Vice: Ale přes to všechno, nemáte už dost toho, jak se Vás lidi pořád ptají, co Vaše práce vlastně má znamenat?
DL: Ale já přece nikdy nikomu neřeknu, co znamená. Říkám: “Ty víš, co pro tebe samotného znamená. A to platí.”
Vice: Vaše filmy umí být i velmi strašidelné. Znám lidi, kteří nemůžou vidět ani první Winkieho scénu v Mulholland Drive. Co si myslíte o tom, že obecenstvo dokáže být tak vystrašený z filmu? Vím, že pro mě to má nějaký smysl, ale nějak to nedokážu definovat.
DL: No, vím, že obrazy umí být strašidelné. Jsou to ale jen myšlenky, které ke mně přicházejí. Nebo přichází s tím strachem. Ale ve skutečnosti na tom není nic strašidelného. Je to jenom způsob, jakým se scéna vyvíjí, jaká slova se pronesou, interpretace výrazů, pohyby kamery a zvuková konstrukce. Tím vyčarujete věc, na kterou lidi můžou říct jen: “Wau” – přesně tak, jak to říkám já. “Wau”, když ta myšlenka přijde ke mě. A samozřejmě může přijít i myšlenka, která vytváří nádherné obrazy.
Vice: Zajisté.
DL: Díky bohu za myšlenky, protože mi říkají, jakým směrem jít. Intuice ti poví, jakým směrem jít. Intuice je tím nejlepším nástrojem pro umělce.
Vice: Bez intuice nemůžeš dělat umění.
DL: Nefunguje to tak, že si přečteš knihu a je z tebe malíř nebo režisér. Musíš mít ještě další abstraktní kvalitu. A té se říká intuice. Prostě nejlepší nástroj!
Vice: Vraťme se na chvíli ještě k tomu strachu… Od Vás to vyznívá tak jednoduše, ale strašidelná scéna ve Vašem filmu není pouhým smícháním jednotlivých částí. Možná byste mi mohl prozradit, co děsí Vás.
DL: Nejsem jiný než ostatní. Nejvíce se bojím smrti. Všechno ostatní je proti tomu nic.
Vice: Máte nějakou konkrétní představu strachu o tom, jak zemřete?
DL: [směje se] Je to tak, že zrovna o smrti nechcete přemýšlet. Ale někdy se myšlenky, které vám přicházejí na mysl, strachu a smrti zkrátka týkají – strachu z neznámého – nevědět, kam ta cesta vede.
Vice: Možná, že část požitku ze sledování strašidelných věcí je dána tím, že je to bezpečný způsob, jak si prožít strach ze smrti v malém měřítku.
DL: Vidíš, to je ten klíč. Vždy říkám: “Trpte na obrazovce. Ne ve vašem vlastním životě.” Umělec nemusí trpět, aby ukázal utrpení. Můžu být supr šťastný rekreant, co natáčí scénu o smrti, protože to nemá co dělat s tím, co je uvnitř mě. Pouze své myšlenky překládám. A lidé se mohou v kinech bát, ale nechají to tam a jdou do světa, který je fakt dobrý. I když v poslední době spíš lidé odchází z kina do světa, který je ještě horší než ten, co viděli na plátně.
Vice: To je zajímavé, protože k Vám a vašemu dilů – zejména od té doby, co jste tak začal mluvit o meditaci v tisku – se často vztahuje otázka: “Když se tenhle chlápek tak snaží o blaho a osvícení, proč jsou jeho filmy tak temné?” Myslím, že je docela hloupé na to pohlížet zrovna takhle.
DL: Ale je to logická otázka.
Vice: Myslím, že Vaše myšlenka, že trpět na obrazovce je lepší než trpět ve skutečném životě, je dost dobrou odpovědí. Co byste řekl mému kamarádovi, kterej je moc velkej strašpytel na to, aby dokoukal Winkieho scénu?
DL: Film se podobá čtení knihy. Knihu můžeš číst, může to být opravdu děsivý, hrůzostrašný příběh a může tě fakt lapit. Ale můžeš kdykoliv přestat číst, jít si udělat kafe a sednout si ven nebo cokoliv jiného. Víš jak to myslím? Sám si vybíráš, kdy vstupuješ do světa té knihy.
Vice: No ale kino můžeš víc prožívat než knihu.
DL: Ale knihy jsou také skvělé.
Vice: To jistě, samozřejmě. A nyní, můžete si myslet, že je to hloupé, ale vždy jsem se Vás chtěl zeptat, jestli věříte v nadpřirozené síly v jakémkoliv stupni.
DL: To mi připomínáte mého kamárada Johna Hagelina. Jednoho z nejlepších kvantových fyziků na světě. Víme, že existuje deset dimenzí prostoru a jedna dimenze času. Existují světy nad světy, které jsou nad dalšími světy, a všechny možné věci společně tak nějak fungují. Jedna osoba se tam může ztratit – na opravdu dlouhý čas. Chceš se za to všechno dostat a zažít transcendent. Protože to je místo, odkud pochází energie, díky které funguje celý vesmír a světy v něm. Jak říká Maharishi: “Nejdříve se zmocni opevnění, pak jsou všechna teritoria tvá.”
Vice: Dobrá analogie. Před chvilkou jste zmiňoval krásu. Jaký nádherný obraz jste v poslední době viděl v reálném životě?
DL: Více méně vše! Tady je další výrok, tentokrát od Vedica: “Svět je to, co jsi ty.” To je základní tajemství. Svět je to, co jsi ty. Pokud chceš lepší a lepší svět, musíš rozšiřovat vědomí. To je v každém z nás. Svět se začne zdát jasnější a krásnější a také lidé začnou vypadat důvěryhodněji a krásněji. Vše se stává opravdu, ale opravdu nádherným! Analogií toho je fakt, že nosíš špinavý tmavě zelený brýle, a tak pak vypadá i svět. Pokud si je začneš čistit a načerpávat do nich růžovou a zlatou, pak to bude svět, který uvidíš.
Vice: Domnívám se, že spousta lidí se bojí, že změna chování s sebou nese více úsilí, než je tomu ve skutečnosti.
DL: To je přirozený proces. Není to o tom to zkusit. V TM slovo “zkusit” neexistuje. Je to bez námahy – snadné. Může to dělat desetileté dítě.
Vice: Nedávno jsem koukal na Vaše fotografie nahých žen zahalených v kouři. To mě přivedlo k přemýšlení o Vašich ženských charakterech, které jsou většinou záhadné a nebezpečné nebo alespoň skrývají nějaké velké tajemství. Myslíte, že jsou muži schopni opravdu porozumět ženám?
DL: Jsme schopni porozumět totalitě. Ale většina z nás nerozumí ženám. [směje se] A oni nerozumí nám. Docela zajímavé. Jsou záhadné a jsou výjimečně nádherné. Můžeš fotit ženy donekonečna, a pokaždé objevíš něco nového.
Vice: To nikdy nezestárne.
DL: Je to prostě kouzelné.
Vice: Takže Vy si myslíte, že ženy nerozumí mužům?
DL: Ano. Navzájem si nerozumíme. Fakt. Ale můžeme si rozumět víc právě tím, že budeme rozšiřovat své vědomí. Osvícení je nekonečné porozumění!
Vice: Možná mají lidé rozdílné názory na to, co znamená “porozumění”. Pro mě to rozhodně není o tom, že něco vyřeším stejně jako matematickou úlohu. Je to více o společné existenci a všem, co s tím souvisí. A svým způsobem o vtělení se do toho. Možná.
DL: To je mazané.
Vice: Ano. Ale není to o snaze dosáhnout výsledku rovnice.
DL: Máme objektivní vědu a subjektivní vědu. A ty se spojují dohromady. Jinými slovy, pouhým intelektuálním porozuměním se k tomu nedostaneš. Musí to být intelektuální porozumění společně se zkušeností. Zkušenost je to, co ti v životě chybí.
Vice: Kolují zvěsti, že jste skončil s narativním typem výroby filmů.
DL: Ne, ne, ne. [směje se] Skončil jsem s celuloidem, i když to bylo nádherné. Ale teď už budu pracovat jenom v digitálním světě.
Vice: Pracujete teď na něčem?
DL: Ne, chystám se natočit dokument o Maharishi a nevim, co budu dělat potom.
Vice: Nedávno jsem také dělal rozhovor s Wernerem Herzogem a ten nám řekl, že jste se spolu bavili o natáčení dobrých filmů za menší sumy, než jsou typické Hollywoodské rozpočty. Myslíte, že se ve filmovém průmyslu zbytečně utrácí a že jsou částky nafouknuté?
DL: Zajisté. Všechno něco stojí, ale nejedná se o tak směšné částky. Vždy říkám, že výroba filmů je o velikosti ohrady, do které tě vpustí. Pokud jsi v malé ohrádce a máš třeba milion a půl dolarů, budeš přemýšlet o cestách, jak to natočit s tímto rozpočtem. A to je krásné. Pokud máš ohradu na sto miliónů dolarů, ani nemusíš tolik přemýšlet. Prostě to rozfofruješ.
Vice: Natáčíte svojí digitální kamerou jen tak, i když zrovna nepracujete na nějakém konkrétním projektu?
DL: Ne, to moc rád nedělám. Možná kdybych měl jiný typ kamery, tak bych toho dělal víc, ale raději postupuji tak, že mám nejprve nápad a ten se pak snažím realizovat – a ne jen tak pro nic za nic něco dělat.
Vice: Tak jako jste pracoval na Inland Empire, kdy jste točil jednu scénu tady, další tamhle a celé to trvalo několik let.
DL: Neřekl jsem: “Chci natočit film, který bude trvat dlouho.” Prostě se tak stalo. Můžete být dlouho bez nápadu a najednou se to změní a napady začnou samy od sebe proudit.
Vice: Teď trošku změním téma. Ptal jsem se kamaráda, co Vás zná, na co se Vás mám zeptat a on mi odpověděl, že na sýry. Nechtěl si ze mě vystřelit?
DL: No, mám rád sýry. A někdy o nich rád přemýšlím.
Vice: Jakým způsobem?
DL: O tom, jak vznikají. A nejkouzelnější na tom je, že je tu, jak víte, kráva. A pak tráva a sluníčko a z toho pak vzejde sýr.
Vice: Pravda.
DL: Svým způsobem úžasné.
Vice: V souvislosti s Vámi a sýrem jsem si vzpoměl na bonus DVD Inland Empire, kde ukazujete, jak si připravit quinou. Tak mě zajímá, co vlastně rád snídáte.
DL: Nesnídám. Raději si místo toho dám kapučíno.
VIce: Pijete hodně kofeinu.
DL: Ano.
Vice: Četl jsem, že až 15 šálků denně.
DL: Někdy ano. Možná to je tak průměr.
Vice: Jsem si jistý, že se Vás na to pořád všichni ptají, ale přemýšlíte o zdravotních následcích toho všeho kofeinu a kouře, který do sebe vpravujete?
DL: Život se musí žít. A v poslední době – díky pár lidem v San Francisku – jsou najednou všichni proti kouření.
Vice: Už nemůžete kouřit nikde.
DL: No, v LA ještě můžete. Je to super, protože je tu spousta venkovních restaurací. Takže taky spousta míst, kde se dá kouřit. Ale přitom auta jsou všude, že? Myslím, že kdokoliv by raději vykouří cigaretu, než aby po stejnou dobu stál za výfukem auta. Auta znečišťují ovzduší mnohem více než cigarety.
Vice: Myslím, že aktivistům proti kouření jde hlavně spíš o to, aby nedostali rakovinu z pasivního kouření. Ale přijde mi trošku zbytečné, jaké obstrukce jsou spojené s kouřením na veřejných prostranstvích.
DL: Pokud jsi v boudě celou zimu s kuřákem, a sám jsi nekuřák, něco na tom určitě bude. Ale v dnešní době si zapálíš cigaretu 50 metrů daleko od někoho v parku a oni šílej.
Vice: Kuřáci se stávají vyvrhely.
DL: Vím, že je to nezdravé, ale miluju tabák už od malička.
Vice: Kolik Vám bylo, když jste začal kouřit?
DL: Myslím, že jsem poprvé vyzkoušel cigaretu, když mi bylo pět nebo sedm let.
Vice: Hmm. Takže to bylo takové to tajné kouření za kůlnou ze zvědavosti?
DL: Jo.
Vice:Jste ten typ člověka, který bude kouřit tak dlouho, jak jen to půjde?
DL: Nevím. Třeba jednou dostanu potřebu předstat. Ale teď si to užívám, tak jako si užívám život.
Jae Torr
Zdroj: www.viceland.com
