S knížetem pekel jsou samé problémy! Kniha Hanse Ratha vyniká v mnoha směrech, ač se tváří jako vtipné neviňátko. Do morku kostí vás drtivě zasáhne ten, o kterém lze v jisté fázi psychoterapie říci, že už Abel Baumann nebyl snadný případ, ale u Toniho Auerbacha zřejmě půjde o výbušnou usměs schizofrenní psychózy s narcistickou poruchou osobnosti. Zatímco Baumann měl pocit, že coby Bůh do značné míry ztroskotal, je Toni se svou kariérou ďábla očividně velmi spokojený. To mi zrovna neusnadní můj úkol vysvětlit mu, že jeho představy jsou blud.
Hraní si s myšlenkou, že… si chce někdo koupit vaši duši
Autor si velmi hezky pohrál s myšlenkou, že takový sám satan může čas od času sestoupit na Zem a chtít si s někým pohrát, pokoušet ho, nebo… nebo to všechno má mnohem hlubší účel? Jakou cenu má vůbec lidská duše a dá se vůbec koupit? Jak silné jsou ty nízké pudy, úlevy, zlo, které je živeno zase jenom zlem? Zabíhám tu do hlubokých otázek, ale ony jsou v knize jen sem tam letmo zmíněny, jen sem tam padnou do hlavy čtenáře, který, kdyby četl román jen tak povrchně, tak ho shledá býti svěžím čtením, snad komedií, snad třeskutou odpočinkovou četbou, u které se dobře popíjí víno nebo sedí u sálajícího krbu. Nepopírám – pro takovéto účely je takováto kniha jako stvořená. Ale pak začnou hlodat hluboké otázky.
Však se podívejte do anotace, která je mimořádně lákavá, jako předkrm, po kterém nemůžete odolat hlavnímu chodu.
Psychoterapeuta Jakoba Jakobiho navštíví nezvaný host. Chlapík se jmenuje anton Auerbach a nepřeje si nic menšího než koupit Jakobovu duši. Ta má totiž od chvíle, co se Jakob setkal s Bohem, mimořádnou cenu. Pro koho? Pochopitelně pro ďábla. Nikým jiným totiž Auerbach podle svého tvrzení není.
Rozčilený Jakob odmítá na prodej duše byť jen pomyslet a „Toniho“ nebere vážně. Jenomže domnělý ďábel má v rukávu nejedno eso. Jakobův život se den po dni mění v učiněné peklo. Teď by se mu opravdu hodila boží pomoc…
Skvěle autor sáhl po postavách a stylu dialogů!
Jako jednu z hlavních výhod této knihy Hanse Ratha považuji omezený výběr hlavních postav, kterých je poměrně málo, o to výraznější a nezaměnitelné mají charaktery, takže se můžete celkem dobře orientovat a mít dostatek času na přemýšlení o hlubších motivech jednotlivých postav. Každá je nezaměnitelná a v každé z nich najdete kus sebe. Možná…
Nakonec mi bylo už líto, že kniha končí a zpětně jsem si říkala, že by mi vůbec neškodilo, kdyby autor někdy sem tam rozvinul některé situace více. Stručnost ovšem dává příběhu švih a rytmus. To se nejlépe odráží v dialozích, které jsou další silnou stránkou celého románu. Za těch pár dnů okolo Vánoc se totiž v životě zdánlivě obyčejného psychoterapeuta stane cosi, co můžete označit za thriller, zázrak, horor, cosi mysteriozního, hluboce duchovního, napínavého nebo prostě jen akčního. A některé dialogy stojí za zapamatování.
„Na knihy zapomeň. Podívej se na indicie, Jakobe. Auerbach se za každou cenu snaží získat tvou duši. Manipuluje tebou a tvým okolím. Provádí čarodějnictví. Disponuje nezměrným množstvím peněz. A jen tak mimochodem leží jeho existence v tmách.“
Udiveně vzhlédnu.
„Ty jsi to nevěděl? Trochu jsem pátral. Na internetu najdeš několik Antonů Auerbachů, tvůj zámožný pacient ale mezi nimi není. Muž, který údajně žongluje s milliony, je naprosto neznámý? Dokonce i ve světě obchodu? To je přece zvláštní, nemyslíš?“
Roberto olízne papírový útržek špičkou jazyka a dokončí opravu cigarety.
„Já ti nevím,“ řeknu. „Pro tebe jako pro kněze je nasnadě, že ďábel existuje. Ale já jsem psycholog. Já věřím v to, že lidé si nosí svoje propasti v sobě.“
Roberto si zapálí cigaretu a zhluboka vdechne kouř. „A právě tenhle postoj se ďáblovi ohromně hodí, Jakobe. On totiž nechce, aby v něj lidé věřili. Pro něj je dokonce nejlepší, když v něj nevěří vůbec nikdo. Nic netušící lidé jsou vděčnými, a především snadnými oběťmi zla. I ty jsi taková malá nic netušící oběť, Jakobe. I když si to nechceš připustit.“
O autorovi:
HANS RATH: Narodil jsem se v Straelenu v Severním Porýní. Obyvatelé tohoto regionu se živí zemědělstvím a zahradničením. Kdo se nehodí ani na jedno, musí na gymnázium. Po maturitě jsem studoval filozofii, germanistiku a psychologii v Bonnu, což podle Úřadu práce představuje solidní základ, aby se člověk jednou mohl živit jako pomocník při žních. Pracoval jsem jako čerpadlář, stavební dělník, jevištní technik, později jako divadelní kritik a analyzoval jsem scénáře.
Když mi v polovině 90. let nabídli místo v novinovém nakladatelství působícím v Německu, Česku a Maďarsku, vyměnil jsem už splacené lacláče zemědělského pomocníka za oblek s proužkem a začal pracovat ve středním managementu.
Krátce před svými čtyřicátinami jsem toho měl dost. Rozhodl jsem se zkusit štěstí v Berlíně jako autor na volné noze. Tam žiju dodnes se svou ženou Michaelou Weibusch a synem Mattim.
Vydalo nakladatelství Anch Books, 2016, http://www.anch-books.eu/
Renata Petříčková
