Můzy milují umělce a nejraději přicházejí pod rouškou tmy či v podroušeném stavu. A tak není divu, že i z řad spisovatelů se rekrutovalo mnoho alkoholiků. Některé literáty proslavily dřív bujaré večírky než jejich knihy. Co pili slavní spisovatelé, když psali ? Občas chudý či závislý umělec nepohrdl ničím, co mu bylo nalito. Jindy dal světu unikátní koktejl, který se na spisovatelovu počest pije dodnes.
Jedním z nich je Ernest Hemingway. Jako pijan byl skutečně nedostižný a jeho lásku k alkoholu mají v povědomí všichni stejně jako názvy jeho nejvýznamnějších knih. Temnou múzou umělců minulého a předminulého století byl nejčastěji absinth. Pro jeho lehce halucinogenní účinky ho milovali umělci napříč všemi obory. Ernest Hemingway smíchal 3cl absinthu se suchým sektem a koktejl Death in the afternoon byl na světě. Dodnes má své fanoušky podobně jako stejnojmenná kniha. Velkou část svého života strávil na Kubě, kde mu zachutnal bílý rum. Jemu vděčíme za popularitu mojita a daiquiry. Druhý jmenovaný nejen proslavil, ale i vylepšil.
Autor hororové prózy Edgar Alan Poe si liboval v temných zákoutích lidské mysli, kterou tak rád jitřil svými tajuplnými povídkami, které i dnešnímu čtenáři mrazivě nadzvednou srst na hřbetě. Jeden by E. A. Poea tipoval na domácí pálenku říznutou výběrem pana lékárníka. Omyl. Zatímco jeho havran ryčel to své: „Nikdy víc, nikdy víc….“ popíjel Poe stejný drink, jako mnoho žen při sobotním žehlení: vaječný koňak. Ačkoliv nebyl nikdy nijak v alkoholu vybíravý, právě vaječný koňak se stal jeho nejoblíbenějším. Kdo by to byl řekl?
Nezapomenutelný detektiv Phill Marlow je navždy spjat se sklenkou whisky stejně jako jeho duchovní otec. S Raymondem Chandlerem si život rozhodně pohrál. Jeho styl, kterému se začalo říkat drsná škola, byl ze života. I to Chandlerovi přineslo úspěch. Byl brilantní a zábavný. Na svou slávu si musel hodně dlouho počkat. Po sérii neúspěchů si ho všimlo filmové studio Paramount, pro které začal psát filmové scénáře. Zatímco doma psal v tichosti a střízlivý, do studia nosil svou aktovku s třemi přihrádkami. V jedné byly psací potřeby, v druhé papíry a ve třetí whisky.
Zajímavý byl i vztah autora Farmy zvířat k alkoholu. Ačkoliv Goerge Orwell nebyl žádným alkoholikem, o to zajímavější byl obsah jeho sklenky. Holdoval totiž 80% námořnickému rumu. Ve čtyřiceti šesti letech ho nezabil démon alkoholu ale vleklá tuberkulóza.
Ani s vínem se to nemá přehánět. Johann Wolfgang Goethe byl jeho vášnivým milovníkem a rovněž znalcem. Je známo, že za lázeňského pobytu v Karlových Varech si objednal 60 litrů tohoto moku. Zřejmě jeho léčivým vlastnostem věřil víc než účinkům minerálních vod. Důkazy o jeho spotřebě tímto významným literátem dnes budí údiv, závist i pochybnosti o jeho vztahu k alkoholu. Nicméně se dožil úctyhodného věku 83 let. Své lásce vínu dával čas od času prostor i ve svých dílech.
Ale abychom nebyli stále jen za hranicemi, podívejme se i do našich luhů a hájů. Solidními alkoholiky byly často i ti, kteří jsou dnes dávání za vzor našim dětem v hodinách literatury. Například Jan Neruda nebo Jaroslav Hašek. Že jsme v Čechách, vzpomeňme na pivaře. Určitě vám stejně jako mně vytane jako první na paměť úchvatná paní sládková v závěsu s uřvaným strýcem Pepinem. Pábitel Bohumil Hrabal se v pivovaru narodil, pivo miloval a nezříkal se ho ani ve svých dílech. Postřižiny voněly pivem stejně jako sám Hrabal. To o něm ostatně prohlásila i jeho žena: „Když jsme se spolu milovali, Bohumil voněl pivem…“
Bez ohledu na to, zda byli spisovatelé milovníky či otroky alkoholu, některá díla by bez něj patrně nikdy nespatřila světlo světa. Co dodat? Nic, snad jen nalít sklenku něčeho dobrého právě k té vaší oblíbené knize.
Kristina Doubravová
