Veřejní nepřátelé

Veřejný nepřítel číslo jedna byl pro policii  v USA (Los Angeles) ve třicátých letech dvacátého století gangster John Dillinger (Johny Depp). Narozdíl od mnohých jiných se Dillinger dokázal prezentovat před veřejností jako člověk, který sice šéfuje bandě vykrádající banky, ale přitom se umí chovat elegantně a řídí se určitými pravidly (nezabíjí civilisty a okrádá jen bankéře). Čím více jej veřejnost uznává a oslavuje, tím více vězí policii v žaludku. Až s příchodem důsledného a zarputilého agenta Purvise (Christian Bale) se začne kolem temného hrdiny stahovat smyčka.

Režisér Michael Mann je strůjcem napínavých kriminálních dramat, v nichž nechává přešlapovat diváka na hranici mezi dobrem a zlem, zločincem a policajtem. Tak tomu bylo v dramatu Nelítostný souboj (Heat), kde proti sobě stály těžké váhy v podobě Al Pacina a Roberta de Nira, nebo v thrilleru Collateral, v němž bylo obtížné alespoň trochu nesympatizovat s nájemným vrahem s tváří Toma Cruise.

Ve Veřejných nepřátelích Michael Mann servíruje divákovi precizně konstruovanou detailní podívanou, postrádající výraznější významovou rovinu, která by celkový příběh udržela kompaktní a přitažlivější. Smysl pro detail se týká dokumentárního (subjektivního) navození atmosféry a pečlivého a originálního snímání akčních scén. Nedočkáme se žádného psychologického vykreslení hlavních protagonistů filmu. Vidíme jen detaily výrazů jejich tváří. John Dillinger nemá žádný charakter, je bezstarostným stínem, mediální figurou, jenž si užívá svou anonymní popularitu. Tušíme, že by nás mohl film blíže seznámit s milostným vztahem Dillingera a jeho osudové lásky (Marion Cotillard), jejich vztah je však načrtnut jen skrze pár romantických dialogů na hranici kýče a prostřednictvím páru vroucích pohledů. Z informací o Dillingerovi víme, že vynikal v do puntíčku promyšleném a ladném vykrádání bank, ve filmu se však žádné dech-beroucí loupeže nedočkáme. Za účelem zachycení kýžené “reality” akční scény ukazují převážně nahodilé přestřelky v nepřehledných situacích a střelbu z krytých pozic. Agent Purvis by pro regulérní souboj dobra se zlem mohl Dillingerovi zdatně sekundovat, ale ve filmu se tito dva míjí v absenci vzájemného konfliktního vztahu, natož aby měl jejich vztah nějaký vývoj, překvapivý zvrat či nedej bože že by jeden z hrdinů oplýval nějakou brilantní myšlenkovou dedukcí, na kterou jsme v kriminálních dramatech zvyklí.

Osoby a obsazení jsou jen stínem celého představení, jenž nemá vítěze ani poražené, kromě samotných tvůrců.

Veřejní nepřátelé jsou efektním a chladným kriminálním dramatem bez umožnění divákovi proniknout přes uměleckými manýry prošpikovanou průměrnou střílečku a dvojznačnou hru tvůrce s vnímáním filmové fikce a reality do neexistujícího nitra filmu.

VN:F [1.9.1_1087]

VN:F [1.9.1_1087]