Tomáš Šebek – jméno, které zná čím dál více lidí: chirurg, pilot, sportovec, bloger, podnikatel a do vydání příští knihy jistě přibudou další položky. Jednou za čas si odskočí do oblastí bez splachovacího záchodu a prostřednictvím svých blogů s sebou vezme i desetitisíce čtenářů. Naposledy do Jižního Súdánu. Po Misi Haiti (2013, 2017) a Misi Afghánistán (2015) tak vyšla třetí kniha, Africká zima, která rozehřeje i chladného Středoevropana.
Misijní blogy Tomáše Šebka jsou po letech stále stejné, ale zároveň každá další kniha přináší něco nového. A nejde jen o změnu dějiště. Vždy se můžete spolehnout na to, že vás čeká humor, chvat, adrenalin, detaily z života místních a exkluzivní vhled do fungování nemocnic Lékařů bez hranic. Tato zdravotnická zařízení jsou zpravidla vybudována na místech, kde se výskyt kvalifikovaného lékaře rovná spatření jednorožce.
Tomáš Šebek je člověk, který nerad přešlapuje na místě a raději se pohybuje. Neustálé učení a posun hledá i ve svém psaní. Je otevřený podnětům od čtenářů a na jeho knihách je to znát. Mise Haiti je divoká, jazyk neučesaný. Druhá kniha z pobytu v Afghánistánu je podle mého prozatímním vrcholem autorových misijních deníků. Texty neztratily nic ze své syrovosti, udržel strhující tempo, ovšem mnohem více myslel na čtenáře-laiky, kteří nejsou zběhlí v medicínských termínech. Také pokud jde o život místní komunity, zvyků a tradic překonává druhá kniha Šebkovu prvotinu. Příběhy mnohých pacientů mi při čtení přišly osobnější než u zbylých dvou knih a značné množství informací se týká i samotných Lékařů bez hranic, kterým jde část peněz ze všech tří knih.
Africká zima pro mě patří mezi ty knihy, pro něž si běžíte na poštu s takovým nadšením, že se dá srovnat se štědrovečerním těšením. Obrovská pochvala musí směřovat k Nakladatelství Paseka, protože kniha má krásný vizuál a pro krajní knihomilce jistě není na škodu, že je příjemná i na dotek. Dnes se často vzhled a materiál obětuje, aby cena knihy byla co nejnižší.
Nakladatelství PasekaŠebkův text si udržel jednu důležitou kvalitu, které se nedostává knihám řady renomovaných spisovatelů: zachovává emoce. Kdykoliv někomu popisujeme něco dramatického, dochází ke úbytku napětí. Větší ztráty jsou u těch z nás, kteří nejsme moc dobrými vypravěči, nižší u těch schopnějších. Tomáš Šebek o sobě tvrdí, že není spisovatel a já to nebudu vyvracet, protože podle mého je něco mnohem cennějšího: je skvělý vypravěč. Dokáže na posluchače nebo čtenáře přenést nadšení, vzrušení i pestrou škálu dalších emocí. Na jeho knihách by mělo být uvedeno varování Ministerstva zdravotnictví: Čtení těchto knih před spaním radikálně snižuje délku spánku a tím může negativně ovlivnit vaše zdraví. Znáte to dětské žadonění ve chvílích, kdy rodič přichází do pokojíku zhasnout? „Ne, prosím, ještě jednu kapitolu!“ Tak přesně takové smlouvání se mi v hlavě ozývalo pokaždé, když jsem se natáhla po lampičce.
„Někdy mám k dispozici lepšího překladatele, někdy horšího. S tím druhým typem se dostáváme do šílených nedorozumění. Ne, nechci uříznout levou nohu, abych jí nahradil tu pravou. Jak jsi přišel na takovou blbost? Řekl mi to překladatel… Dneska jsem si vyhrnul nohavice a maloval na sebe propiskou, odkud kam budu přenášet svalové laloky, abych kryl obnažené kosti. A kde následně vezmu kůži. Nepomáhá to. Nic nepomáhá. Tradiční ranhojič zase vítězí. Dobře, tady mi to podepište, a až budete za pár týdnů potřebovat amputaci, přijďte.“
Při líčení medicínských záležitostí je Africká zima ještě přívětivější než předchozí kniha. Laik se bez problémů orientuje v tom, co se děje a jak chirurgický „MacGyver“ hodlá škody napravit. Stejně tak působí uhlazeněji i jazyk. Musím přiznat, že se mi po nevázanějším projevu stýskalo.
V blozích z Jižního Súdánu se mimo jiné dozvíte, jak se v místním jazyce řekne běloch, proč je vhodné při běhání mít nohy chráněné návleky nebo jak léčí místní léčitel zlomeniny. Šebkovy texty jsou kaleidoskopem emocí, informací a osobitého přístupu k životu. Člověk při čtení přehodnocuje hodnoty i postoje, jak vlastní, tak ty, které zrovna hýbou společností ve Střední Evropě. Nevyhnutelně přichází i konfrontace s našimi strachy a obavami, která mívá očistné účinky.
Sandra Procházková
Úvodní foto: Tomáš Šebek
