„Taky se musím zakřenit. Je Štědrý večer, pozdní odpoledne. Mám víno, mám čisté prádlo a čeká na mě skvělé jídlo. Navíc strávím večer ve společnosti muže, který tvrdí, že je Bůh. Sice to podle všeho nemůže být pravda, ale stejně je to pěkná představa.
Přes půl hodiny vymýšlíme, jak proměnit obsah ledničky v jakž takž smysluplné menu. Shodneme se, že na začátku bychom si měli dát ústřice a sklenku šampaňského. Ovšem zatímco Abel by si přál aby po předkrmu následoval kousek paštiky s tmavým chlebem a jemným čatní a nakonec bychom přešli k lososovi a garnátům, já považuju za lepší nejprve kompletně zpracovat mořskou stránku ledničky a pak si po paštice, pečeni, šunce a salámu vychutnat sýrové speciality. Během debaty se ukáže, že oběma nám nejvíc učaroval excelentní výběr sýrů. Vlastně dokonce litujeme, že přijde na řadu až na konci večera…“
Hm, tak tohle že je chlapský večírek! No, musím se smát, ale příjemných úsměvů si nad touhle knihou Hanse Ratha užijete opravdu hodně. Bůh prý stvořil svět v šesti dnech. Sedmého odpočíval. A osmého sestoupil na Zem, aby začal chodit na psychoterapii. DO Berlína. Jakob Jakobi se stal tím vyvoleným psychoterapeutem a i když ničím nevyniká, je tím nejlepším pro podobný příběh.
Nebudu Jakobovi křivdit, když řeknu, že je tak obyčejný snad proto, aby se v něm našel každý. V jeho náladách, v jeho myšlenkách, v jeho tuctovém životním příběhu. I v jeho přístupu k práci a k těm podivínským lidem, kteří mu čas od času vstupují do klidu a v tyhle Vánoce mu ho pořádně rozvíří. Vtip, šarm, metafory a svěže podaná životní moudra, která tam samozřejmě tryskají z příběhu jsou tím, co dělá z této knihy ryze odpočinkové čtení, po němž si jen slastně a úlevou oddychnete, protože něco takového přesně člověk potřebuje!
A ještě lepší je ten nadhled, se kterým se milý Bůh nejen hrabe v lednici v těch sýrech a zkoumá, co by si dal na večeři, ale také vtipně komentuje svou únavu nad lidstvem a jeho podivnou logikou, kterou tak moc chápe, ale tak moc si s ní někdy neví rady. Lidi mají prostě svoji hlavu…
Nádherně popsané reálie, prostředí, nálady a lidi tak barvitě, že jste okamžitě plně ponořeni v příběhu, v dialozích, ve kterých není ani zbytečné slůvko navíc a doslova v hlavě slyšíte a vidíte celý příběh. Zasloužil by si filmové zpracování, to zcela určitě. To přátelství s Bohem máme v sobě všichni, snad ke každému z nás by mohl přijít ten podivný Abel Baumann a chtít, třeba nocleh. S tím, že ale jeho maringotka je i vaše maringotka. A je to – máte ho ve svém životě, ani nevíte jak.
Svěží čtení na jedničku s hvězdičkou!
A jestli máte ještě chuť, tak Hans Rath napsal ještě jeden příběh, kde pro změnu k Jakobu Jakobovi sestoupí Ďábel a bude tvrdit, že je taky jenom člověk. (2016, Ďábel je taky jenom člověk).
O autorovi:
Hans Rath se narodil ve Straelenu v Severním Porýní. Obyvatelé tohoto regionu se živí zemědělstvím a zahradničením. Kdo se nehodí ani na jedno, musí na gymnázium. Po maturitě studoval filozofii, germanistiku a psychologii v Bonn. Pracoval jako čerpadlář, stavební dělník, jevištní technik, divadelní kritik a taky analyzoval divadelní scénáře. No a nakonec skončil ve středním managementu, odkud si řekl, že toho má dost. A tak žije a pracuje v Berlíně jako autor na volné noze.
Vydalo nakladatelství Anch-Books, 2015,2016, www.anch-books.eu
