Na závěrečnou část čtenářsky úspěšné trilogie, jejímž autorem je švédský spisovatel Anders de la Motte, si museli čeští knihomolové nějakou tu chvilku počkat. Jak se jim to vyplatilo? Nebyla celá série jen nafouknutá bublina? Název posledního dílu k tomuto zamyšlení přímo vyzývá…
Bubble nabízí stejně jako předchozí díly (Game a Buzz) čtení plné napětí, zvratů – pozor i zvratků – a neuvěřitelných kousků hlavního hrdiny Henrika Petterssona. Ten se kdysi dostal do spárů podniku, který si říká velmi jednoduše Hra. Stále ale není jasné, kdo konkrétně za její činností stojí, jaký je její přesný účel a nejvyšší cíle. Po přečtení knihy už budete o něco moudřejší, a odhalení smyslu celé této šlamastyky nebude zase až tak překvapivé.
Ale teď k samotnému ději… Kromě Henrika se opět setkáváme s jeho sestrou Rebeccou, které je tentokrát v příběhu dáno více prostoru. Jednotlivé kapitoly se odvíjejí zejména prostřednictvím těchto dvou hlavních postav, postupně se přidávají další hrdinové, nebo spíše padouši. U jednoho z nich si nebudete jisti téměř do konce. Kdo je tajemný strýček Tage Summer? Je to jejich pomocník, nebo nepřítel? A není právě on pořadatel celé hry? Henrik a Rebecca na to mají každý svůj vlastní a samozřejmě protichůdný názor. Kromě Tageho se děj točí také kolem „starých známých“, objevuje se jméno Erman, Mange nebo vlastně Farúk, Anna Argosová, ale také osoby nové, jsou jimi tzv. odpadlíci od Hry, kteří se snaží Henrika získat na svou stranu.
Nutno říci, že to autor už trochu přehání s Henrikovou výdrží, to co on by nepřežil zkrátka nikdo. Udělal z něj jakéhosi Chucka Norrise, který je nesmrtelný natolik, že ho neohrozí ani hadí jed, všemožné výbuchy, přestřelky a další peripetie. Ze všeho vyvázne sice značně pošramocený a v horším stavu než kdykoli předtím, ale otřepe se a jede se dál. Zbytečně moc nadsazené jako tomu bývá v akčních filmech, které už následně spíše parodují samy sebe. Henrik je navíc stále špinavý, smradlavý a hladový… Chvílemi máte chuť ho konečně už poslat do koupelny. Aby toho nebylo málo, zdá se, že mu z toho všeho také už trochu hrabe. Jak se v tomto rozpoložení popere s posledním úkolem, a sice spácháním atentátu na královské svatbě? Nakonec to není tak důležité, jak by se mohlo zdát.
Ze začátku to šlo jako po másle. Dávali mi celkem lehký úkoly: šlohnout deštník, povolit šrouby na kolech luxusního auta, zhasnout hodiny na obchoďáku. Byly z toho dobrý videa, fanouškům se to líbilo a já jsem začal šplhat po žebříčku…
Ve Hře jde od začátku o něco jiného. Při čtení se neubráníte pomyšlení na světoznámý román 1984 George Orwella, koneckonců také citát na zadním přebalu knihy a trailer k němu přímo odkazuje. Kdo vlastní minulost, řídí budoucnost… Nic až tak překvapivého. Bubble zpracovává staré téma v novém kabátku. Akčnějším, pro jiný typ čtenářů, pro generaci geeků a nerdů. Minulost zde představuje ještě jedna postava, ke které se Rebecca postupně propracovává. Je to její vlastní otec a zdá se, že má k současnosti bližší vazbu, než se na první pohled může zdát.
Bubble dočtete zejména proto, že už konečně budete chtít vědět, jak to celé dopadne. Bude vás to možná nutit přeskakovat i některé řádky, ale to si na druhou stranu jen tak nedovolíte, protože se budete bát, aby vám něco neuniklo. U sérií je takový rozpor celkem normální, touha po odhalení zkrátka občas převládá nad čtenářským zážitkem. Poslední díl bohužel už nenabízí nic moc originálního, je jen jakýmsi logickým dojezdem těch předchozích. Jestli to stačí, nebo ne, nechť posoudí každý čtenář sám…
LENKA ŠIMKOVÁ
P. S. Velký bod si však Anders de la Motte může připsat za aktuálnost námětu. Soudní dvůr Evropské unie vydal nedávno rozsudek, na jehož základě vzniklo tzv. právo být zapomenut. Za jistých okolnostní mohou nyní občané požadovat, aby byly údaje, které se jich osobně týkají a byly v minulosti vystaveny na síti, odstraněny z internetových vyhledávačů…
