Slzy, slzy a nic víc. Animáky někdy přinesou více emocí než hrané filmy. Tady je 5 scén Pixaru, které vás rozbrečí.
Asi většina z nás brečela někdy u filmu. Zelená míle, Forest Gump nebo třeba Titanic jsou příklady toho, jak se diváci dokážou s herci ztotožnit a s nimi prožívat smutné chvilky. Přeci jen i za obrazovkou jsou to stále lidé. Jenže je úžasné, jak nás někdy dokáže rozplakat i animovaný film. Popravdě často jsou animované filmy o dost dojemnější než ty hrané. U kreslených filmů se cítíme skoro jako děti, a pak je každá smutná scéna o to smutnější. A nikdo v tom není takový mistr jako Pixar.
Ano, brečel jsem i u Disneyovek. Například Lví král, Bambi nebo Raubíř Ralf jsou hodně silný dojáky, jenže Pixar má vlastní ligu. A i když některé se tolik nepovedly, jako například Auta 2, Rebelka, Hodný dinosaurus, Auta 2, Univerzita pro příšerky nebo Auta 2 (nesnáším Auta 2), tak pixar i nadále dokáže nabudit emoce jako nikdo. Vybral jsem pět momentů, u kterých musel brečet skoro každý. K naší pětce musím přidat ještě dva momenty, které se už nevešly. Prvním je WALL-E, který si nemůže vzpomenout na Evu, a druhým je Sulley loučící se s Boo.
Hledá se Nemo
Na začátek si dáme něco, co vytrhlo naše srdce z těla také na začátku. Hledá se Nemo byl pátý film od skákající lampičky a je považován za jeden z nejlepších. Příběh ovdovělého klauna očkatého, který hledá svého jediného syna, je dodnes jedním z nejlepších a nejúspěšnějších animovaných filmů. Komediální stránku obstarávala Dory a dramatičnost a emoce přinesl Merlin. Tahle skvělá dvojka táhla celý film a Nemo, tam vlastně byl skoro navíc.
Ale každý si z Nema pamatuje hlavně začátek (zvlášť my, kterým bylo v té době 5 let). Je nám ukázáno dokonalé soužití Merlina a jeho ženy, kteří najdou nový domov, mají spoustu jiker a žijí si zkrátka fajn. Najednou připlave štika (asi) a Coral jako správná matka plave ochránit své děti. Merlin napadne štiku, ale je omráčen, když se vzbudí, Coral nikde není. Jikry nikde nejsou. Merlin začne plakat (stejně jako vy). Najednou si ale všimne jedné jikry, která přežila. Tou jikrou není nikdo jiný než Nemo.
Celá scéna prohloubila vztah mezi Merlinem a Nemem, který byl pro film zásadní. O to víc následně věříme, že Merlin se Nema rozhodne hledat po celém oceáně.
Toy Story 2
Toy Story je mezi mojimi třemi nejoblíbenějšími trilogiemi (společně se Star Wars a Cornettem). Tři filmy jsou podle mě nejlepší, co se v animované branži vyskytují a konkurují jim asi dva nebo tři filmy. Ocení je jak mladí diváci, tak i starší, a s každým dílem jsou jenom lepší a lepší. Čím více jste si totiž s postavami prožili, tím víc si ceníte jejich přátelství. Tady svojí myšlenku zastavím a později na ni navážu. Ve zkratce, miluju Příběhy hraček, jsou úžasné, přelomové, vtipné a neskutečně emotivní.
Výhoda příběhu hraček je v tom, že oproti například příšerkám, robotům nebo ryb každý nějakou hračku měl, každý ji miloval a každý si s ní zažil vlastní dobrodružství. A proto si jakékoliv příkoří Woodyho, Buzze a dalších můžeme promítnout do našich milovaných hraček. To, co vytváří nejvíce emocí je interakce hraček a lidí. U kterých si příběh nepromítneme jen do našich hraček, ale i do sebe.
U této konkrétní scény není příběh Toy Story 2 vlastně ani důležitý. Scéna by fungovala, i kdyby se zbytek filmu postavy jen houpaly na houpačce. Jediné co je důležité je, že se poprvé setkáváme s kovbojkou Jesse a jejím koníkem Bulíkem. A Jesse vypráví Woodymu příběh o ní a dívce jménem Emily. Rychle ho shrnu, Emily Jesse milovala, byla to její oblíbená hračka, ale vyrostla, začala se zajímat o jiné věci (líčení atd.), Jesse už byla nepotřebná, a tak jí Emily darovala. Jako podkres výborně funguje When She Loved Me od Sarah McLachlanové.
Je to poprvé, co na nás Pixar vytasil takovouhle nálož emocí (rok 1999). Na celé scéně je nejsmutnější to, že všichni něco takového udělali. A když Jesse řekne větu, „Nikdy nezapomeneš na děti, jako je Emily a Andy, ale oni vždycky zapomenou.“ každý z nás se cítí velmi provinile.
Vzhůru do Oblak
Kritiky nejoceňovanější moment v pixarovské historii. Scéna, která definovala film, jenž jako jediný z jejich tvorby získal nominaci na Oscara (neanimovaného). Stejně jako Nemo i Vzhůru do Oblak má svojí nejsmutnější (a nejlepší) scénu na začátku.
Vzhůru do Oblak je velmi speciální film. Stejně jako ostatní filmy Pixaru ho ocení spíše starší diváci. Jeho humor není založený na absurditě a bláznovství, jako je tomu například u Dreamworks (Doba ledová, Madagaskar). Komedie Pixaru je o cynismu a o humoru vycházejícího z každodenního života. Ale Pixarovky jsou hlavně o emocích. Když si sečtete tyto dva faktory, vyjde vám dokonalý film od Pixaru. A žádný do této charakteristiky nezapadá tak dobře jako Vzhůru do oblak.
Příběh ovdovělého důchodce, který si chce splnit sen a bydlet u vodopádu ve Venezuele, a tak ke svému domu přiváže spousty balónků a letí k němu společně s malým skautem, začíná absolutně brilantně. Prostřih scén, ve které se Carl (hlavní hrdina) seznámí s Ellie ještě jako dítě, a pak spolu prožijí celý život, než Ellie ve stáří umře. K tomu je to doprovázené skladbou Married Life (která získala Oscara). Ve čtyřech a půl minutách se dokážete ztotožnit s Carlem a o to víc oceníte zbytek filmu.
V hlavě
Inside Out je strašně zvláštní film. Není vlastně vůbec pro malé děti. Většinou ho nepochopí, neodnesou si z něj hlavní poselství a dokonce ani tak smutná scéna jim tolik smutná nepřijde.
V hlavě popisuje nesnáze nejen malé dívky, ale také nesnáze jejích emocí. Emocí je pět: Strach, Hněv, Znechucení, Radost a Smutek. První čtyři spolu skvěle fungují a výborně vytvářejí Rileynino dětství, jenže Smutek je jaksi mimo, nemá žádný účel, všechno jen kazí a ostatní napadá otázka proč vůbec je. Po několika nehodách se Radost a Smutek dostanou z řídícího centra a musí se dostat zpět, jelikož bez Radosti Rileynin život funguje jen obtížně.
Jak už jsem psal V hlavě cílí hlavně na starší obecenstvo. Hlavní myšlenka celého filmu je ta, že člověk může být jako dítě plné radosti, ale v průběhu života se musí naučit vyrovnávat s problémy i jinými emocemi, a že být někdy smutný neznamená, že nejsme radostní, ale někdy můžeme být i tak šťastní, až je to pro nás dojemné.
Ještě složitější je nejsmutnější scéna celého filmu. Sebe obětování Rileyniného imaginárního přítele Bing Bonga, který už je skoro zapomenutý, na malé děti působila sice smutně, ale jen jako smrt růžového slona. Zatímco starší diváci v něm viděli jejich bývalého imaginárního kamaráda, nebo třeba jen nějaký zvyk, se kterým se museli rozloučit, aby mohli žít v normální život.
Toy Story 3
Třetí díl hraček přichází dlouhých 11 let po dvojce. A stejně jako diváci i Andy a jeho hračky zestárli. Tady bych chtěl navázat na mojí myšlenku, kterou jsem usekl u druhého dílu. Čím víc času s hračkami strávíte, tím víc si ceníte jejich přátelství. A Pixar moc dobře ví, jak to zneužít. A tak vás jenom začáteční scéna, která vlastně není vůbec smutná, strašně dojme. Sledujete několik videí Andyho hrajícího si ze svými hračkami, a v pozadí hraje nezapomenutelné You’ve Got A Friend In Me, v té chvíli cítíte, jak jste si jako malý kluk hrál s vojáčky a autíčky. Toy Story 3 nachytalo fanoušky prvních dvou dílů v nejzranitelnější pozici. Toy Story vyšlo roku 1995 tak řekněme, že lidé kteří na něm vyrůstali se mohli narodit nejdříve roku 1985, těmto „dětem“ je okolo 30 a procházejí životními změnami, jenže teď je animák donutí zavzpomínat na to jak byly děti, kteří si bezstarostně hrály a nemusela je zajímat práce, vztahy, vysoká škola, střední škola a nebyly plni stresu, svůj čas trávili obklopeni hračkami. Jak jsem psal na začátku stejně jako Andy i fanouškové zestárli a vlastně každý kdo miloval Toy Story od mala a je mu nad 15 let, musel mít slzy na krajíčku celý film.
Toy Story 3 přinesl nejen nával nostalgie, ale taky geniální příběh plný dramatu inspirovaný Velkým útěkem, s brilantním padouchem, ale i skvělou komedii a někdy i velmi strašidelné a temné chvilky. Je to jeden z mých nejoblíbenějších filmů a je to film, který pro mě znamená víc než jakýkoliv jiný. Jestliže jste ho neviděli, tak se na něj běžte rychle podívat. Příběh je vlastně o tom, že se Andy odstěhuje na vysokou a hračky se dostanou do školky, další příběh vyzrazovat nebudu. A vlastně ani tu nejsmutnější scénu popisovat nemůžu. Ani tu druhou. Jestliže jste film viděli, tak víte jaké myslím a víte, že bez zbytku filmu by ztratili svůj význam, který je pro mě tak vysoký. Takže se na podle mě nejsmutnější scénu v historii filmografie koukněte sami, ale raději se podívejte na celý film. Stojí za to.
Jelikož se jedná o třetí díl, může Příběh hraček fungovat jinak než ostatní filmy od Pixaru. Může se opřít o předchozí díly a na nich svůj příběh postavit a do toho přinést velmi originální příběh. Podle mě celou sérii nešlo lépe, emotivněji a zároveň něžněji zakončit a bohužel se opravdu netěším na ohlášený čtvrtý díl, ale tak třeba mě Pixar překvapí.
Matěj Drápela
