Je skvělé, že můžeme hrát za udatné reky, kteří zachraňují království před hordami nemrtvých, nebo za chrabré kapitány vesmírných lodí, kteří si poradí s invazní mimozemskou flotilou libovolné velikosti. Ale ta temná část, která se skrývá uvnitř každého z nás, občas taky potřebuje nakrmit. Od toho tu máme hry, které nám umožňují vžít se do role záporáků. A v jejich kůži pak páchat věci, vedle kterých by i Charlie Manson vypadal jako kamarád do nepohody. Omrkněte s námi hry, ve kterých hrajete za záporáky.
Fallout New Vegas
Hry od Bethesdy obecně (série Fallout, The Elder Scrolls) poskytují hráčům poměrně dost svobody v tom, ke které frakci se přidají. V sérii Fallout je možné přidat se k frakcím nájezdníků, nebo k frakci, jejíž vůdce je až nezdravě fascinován výbuchy atomových bomb. Jedna frakce přesto svou krutostí nechává všechny ostatní daleko za sebou.
Caesarova Legie. Nejde pochopitelně o „toho“ Caesara. Ve Fallout New Vegas se Caesarem nazývá Edward Sallow, vůdce nejmocnější armády nájezdníků a otrokářů, kterou kdy Pustina viděla. Legie je inspirována starověkým Římem, takže když budete bojovat s Caesarovými legionáři, budou na vás nejčastěji metat oštěpy. Ale jen je nepodceňujte. Přes na první pohled primitivní výstroj většiny z nich jde o silné soupeře.
Jedná se o extrémně militaristické, kruté a fanatické společenství. Sám Caesar se považuje za syna Marta, boha války, který má sjednotit lidstvo. K tomu využívá obrovské počty vojáků a odstrašující krutost ve formě neustálého vraždění, nelidských trestů a otrokářství. Ve hře třeba nechal postřílet, ukřižovat či upálit veškeré obyvatelstvo města Nelson. Jen aby ukázal svou nemilosrdnost.
Ve Fallout New Vegas je možné se k Legii přidat a dopomoci ji k vítězství. V takovém případě Legie vyhraje rozhodující bitvu o Hooverovu přehradu, ve které porazí svého největší rivala – NCR (New California Republic). Následně se legionáři pustí do toho, co jim jde nejlíp. Do vraždění, loupení a otrokářství napříč téměř celým herním světem.
Tropico
Na první pohled vypadají hry ze série Tropico jako mírumilovné budovatelské strategie s kouzelnou grafikou. K šumění azurového moře se přidává křik exotického ptactva a písek na čistých plážích se třpytí v karibském slunci. Do toho krásná koloniální architektura a plantáže plné banánů a cukru. Prostě idylka!
Tedy dokud se neobjeví nápověda: „El Presidente, skupina demonstrantů protestuje proti vaší vládě, co takhle je postřílet?!“ I bližší pohled na budovy trochu zarazí. Hotely a továrny v budovatelské strategii nepřekvapí, ale jaderná sila? Pracovní tábory? Přesně tak. V Tropico nejde jen o budování tropického ráje. Inspirací mu totiž byly tzv. banánové republiky Střední a Jižní Ameriky. Země plné diktátorů, nesvobody a hromadného zatýkání i vraždění politických odpůrců.
A v Tropico budete tím diktátorem právě vy. Nemusíte být nutně krutý tyran. Ale pokud se vám zachce, můžete klidně zkusit trumfnout Castra s Pinochetem dohromady. Obyvatelé vašeho ostrova jsou vám vydáni na milost a nemilost. Můžete je zavírat do věznic, kde je můžete třeba nutit pěstovat tabák. Můžete lidi klidně i popravovat na ulici, nebo jim pomocí tajných služeb přichystat malou „nehodu“. Můžete utlačovat novináře, nebo školy místo vzdělávání použít k propagandě (stejně tak TV stanice i rádia). Dokonce si i můžete vybrat, jestli budete nebohým dítkám do hlav nalévat komunismus, klerofašismus, militarismus atd. Jediným omezením je vaše vlastní svědomí (jo a taky rebelové, pozor na ně).
Grand Theft Auto 5
Nejslavnější zločinecká série se antihrdiny a vyloženými záporáky přímo hemží. Vývojáři GTA her se snaží seč můžou, aby vykreslili zločinecké podsvětí USA co nejlépe. Při tvorbě si dokonce coby poradce najímají skutečné americké gangstery a zločince. Předvést největšího záporáka, psychopata, šílence a magora se jim podařilo ale až v posledním dílu, v GTA V.
Trevor Philips. Jméno, které křičí všichni obyvatelé Los Santos ze spaní, když mají ty nejhorší noční můry. V GTA V bylo poprvé možné hrát za více postav. První část hry vidíme očima mladého zlodějíčka Franklina a znuděného bývalého lupiče Michaela. Pak se ale ve hře jako třetí hratelná postava objevuje Trevor, to pravé zvíře.
Kanaďan Trevor není jen zločinec. Je to psychopat, chodící časovaná bomba s impulzivním a neočekávatelným chováním, která ze všeho nejvíc nenávidí hipstery. Téměř každá scéna v GTA V, ve které se Trevor vyskytuje, je šokující. Ať už zrovna krutě mučí nevinného člověka, nebo prodává ženy do otroctví.
Příklad by si nikdo neměl brát ani z jeho hygienických návyků, které jsou eufemisticky řečeno nedostatečné. V jeho domě (dá-li se tomu tak říkat) se mezi odpadky a zkaženým jídlem povalují výkaly a zvratky. Trevor je zkrátka násilnický magor. Dokonce i když si jen načtete hru, budete občas svědky toho, jak třeba jen tak zabíjí bezdomovce, zvrací do kašny, nebo se opilý a jen ve slipech válí u popelnic. Trevor je neřízená střela, kterou nic nezastaví (kromě jeho matky).
Dungeon Keeper
V téhle legendární staré strategii (nezaměňovat parádní hru z roku 1997 s katastrofální mobilní verzí z roku 2014) budujete vlastní podzemní městečko. Postupně se rozšiřujete a staráte se o spokojenost svého obyvatelstva. Aby mělo kde trénovat, aby mělo co jíst, zkrátka jako každý správný a zodpovědný vůdce. Co že je na tom zlého?
No tak třeba to, že jste tu v roli pána dungeonu a vašimi obyvateli jsou krvelační skřeti, duchové, kostlivci a mnohem horší monstra. A mezi budovami tu najdete takové krásy, jako je hladomorna nebo mučírna.
Dungeon si hlavně v první fázi hry rozšiřujete kopáním nových tunelů a místností, což ještě není tak hrozné. Opravdové zlo přichází až ve chvíli, kdy narazíte na cizí dungeony, které budete chtít ovládnout. Nebo když vás navštíví skupinka zvědavých dobrodruhů. V takové chvíli začínají jatka a v lepším případě jen pouhé vraždění.
Kladné hrdiny, kteří mají tolik smůly, že vám padnou do spárů živí, pak můžete odvléci do mučírny a tam je utýrat k smrti a proměnit je v duchy pod svou mocí. A to pořád není ten nejhorší osud. Co může být hroznější než být skřety umučen k smrti? Přece být skřety umučen k smrti desetkrát! V Dungeon Keeperovi jste totiž obdařeni magickou mocí a utrápeného nebožáka můžete stále dokola oživovat, dokud vám neslíbí věrnost a nepřidá se k vám.
Lucius
V této hře si vyzkoušíte roli služebníka samotného Lucifera, pána Pekla. Čekáte-li hru za mohutného pekelného rytíře s řeřavými uhlíky místo očí, nemůžete být dál od pravdy. Lucius je totiž roztomilý šestiletý hošík a na první pohled hotový andílek.
Pekelník se ukrývá teprve uvnitř. Malý Lucius se narodil 6.6. 1966 (to rodiče mohlo trknout, už to datum si žádá přítomnost exorcisty) a nebýt jeho dědečka, byl by to nejspíš úplně normální kluk. Luciův děd Fabius totiž kdysi uzavřel děsivou smluvu s ďáblem, ve které si koupil politický úspěch výměnou za duši svého prvorozeného vnuka.
Ďábel si pro svůj dluh přišel v den šestých Luciových narozenin. Ve věku, kdy obyčejné děti dostávají úkoly z jednoduchých počtů a psaní, dostává Lucius od Lucifera úkoly poněkud jiného druhu. Zabít všechny na rozlehlém panství svých rodičů a nenechat se odhalit.
Hra má formu adventury a vaším úkolem v kůži Lucia je všechny postupně pozabíjet tak, aby to vždy vypadalo jako nehoda. Někdy přijde vhod nepozorná služka v chladírně na maso, za kterou se mohou snadno (a pochopitelně úplně samy) najednou zavřít dveře. Jindy zase „porouchaný“ sporák upálí tatínkova hosta zaživa. Čím víc duší Luciferovi přinesete, tím větší moc vám propůjčí a ke konci už budete schopní metat ohnivé koule nebo manipulovat s psychikou svých obětí.
Jan Marek
