Kameňák
Kameňák je film složený ze samých vtipů. Takzvaných kameňáků. Ale to určitě víte. A také ty vtipy dobře znáte, protože si je s „chlapama“ v práci stále dokola opakujete a pořád a pořád se jim smějete. Prosím Vás, nedělejte to. Těžko si lze představit, že někdy někdo natočil něco příšernějšího než je Kameňák 1, 2, 3, 4.
Ale bohužel natočil. Zdeněk Troška totiž pro veliký úspěch svých uvedených „počinů“ následně vpustil do českých kin rolničkovou rozjuchanou hrůzu v podobě Vánočního kameňáku. Tak teď už nám chybí jen velikonoční a můžeme říct, že už jsme viděli opravdu všechno.
Pozn. autorky: Pane Troška, prosím Vás, pokud tento článek čtete, neberte mne, prosím, vážně. Velikonoční kameňák opravdu nikdo nechce. Opakuji: Velikonoční kameňák nikdo nechce! Děkuji.
Babovřesky
Kde jsou ty časy, kdy Zdeněk Troška točil pohádky o princeznách poletujících ve vzduchu a malých (ale šikovných) čertech? Pravděpodobně nabyl dojmu, že neskutečných příběhů si diváci užili dosyta, a tak se pustil do něčeho skutečného. Tedy skutečně příšerného. Údajně by se mělo jednat o letní komedii ze života současné jihočeské vesnice, kde (dle vyjádření samotného pana režis
éra) řvou báby. Rozuměj: drbou a pomlouvají jak šílené, hlavně místního faráře. Panenko podsrpenská, ty to vidíš!
A zde je na místě zmínit tu skutečnost, že řadě z vás se Babovřesky líbí, protože vám „prostě jen připomínají starou dobrou trilogii Slunce, seno“. Už jenom tím, že se jedná také o 3 (slovy tři) filmy (proč, Troško, prosím, za co nás trestáš?). No, a tak nám nezbývá nic jiného, než se dát na modlení a doufat, že nová Troškova pohádka, Čertoviny, není jen výkřikem do tmy a že se pan režisér opět navrací k něčemu, co umí. Protože toto opravdu ne.
Doktor od jezera hrochů
Možná je to náhoda, možná ne, nicméně třetí z pětice filmů, o jejichž oblibě byste raději měli pomlčet, také natočil již zmíněný kudrnatý režisér. Nedá se nic dělat. Někdy se prostě jednou, dvakrát, devětkrát něco nepovede, no. Možná, že příběh hodného a poctivého doktora Čeňka Dobeška ani neznáte a vězte, že o nic nepřicházíte. Nejsmutnější na tom celém je, že se k něčemu takovému propůjčili tak skvěli herci, kterými bez pochyby jsou Jiří Langmajer, Eva Holubová, Jana Šulcová či Tereza Brodská.
Tak asi se na to díváte kvůli nim? Jiný důvod opravdu nevidím. A u očního doktora jsem byla celkem nedávno.
Panic je nanic
Přesně tak zní motto ústřední trojice šestnáctiletých hrdinů této „komedie“, kteří se celých nekonečných 99 minut tohoto „filmu“ vehementně snaží se „toho“ zbavit. Panic je nanic má velké ambice vyrovnat se tolik oblíbeným americkým teen komediím, ale netřeba asi zmiňovat, že se mu to vůbec (ale opravdu vůbec) nepovedlo a jde spíš o vršení trapnosti na trapnost. Přesto se na to občas rádi zase znova podíváte, abyste si ty své sweet sixteen připomněli. Prosím vás, v tom případě si pusťte raději Rafťáky, kde alespoň někdo umí hrát (až na Dominátora), ale tohle ne, to je vážně na nic. A zbloudilý Libor Bouček to rozhodně nezachrání.
Byl jednou jeden polda
Policejní akademie po česku. Jo, Češi prostě umí. Úžasně napodobit a zničit něco, co se daleko za hranicemi Čechystánu celkem i podvedlo. No, i když dalo by se o tom polemizovat (ke konci to už také více než značně drhlo). Každopádně, našim krajanům se zdálo, že studnice vtipů o mužích zákona, není zcela vyčerpána a jali se vytvořit něco nevídaného, neslýchaného. Majora Maisnera máme prostě jenom my. A nikdy ho nedáme. Protože ho ani nikdo jiný chtít nebude.
Kateřina Valentová
Zdroj:
http://www.kinobox.cz
